Vrcholová kniha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrcholový kříž se schránkou a vrcholovou knihou na vrcholku Alpspitze v Bavorsku

Vrcholová kniha je nepopsaná kniha nebo sešit, který je umístěný na horském nebo skalním vrcholu, horolezecké věži či ve skalní stěně a slouží coby návštěvní kniha k evidenci výstupů a poznámkám návštěvníků. Dále se zapisují nové výstupy a poznámky u údržbě jištění či varování před nebezpečím. Sešit je zpravidla uschován v bezpečné schránce, aby ho nezničilo počasí. Vrcholové knihy na turistických vrcholech jsou přístupnější. Horolezci ukrývají vrcholové knihy na nepřístupných či ukrytých místech kvůli ochraně před nepřízní počasí a nenechavci, přesto bývají se vrcholové krabičky stále často ztrácejí z různých důvodů: neznalé děti, sběrači kovů, sběratelé, nebo je dokonce sestřelovali myslivci. Vrcholová kniha může být také umístěna v jedné konkrétní významnější horolezecké cestě a zapíše se do ní pouze lezci, kteří ji přelezli. Novým celosvětově rozšířeným druhem záliby ukrývání a hledání obdobných schránek je Geocaching.[1]

Zápis do vrcholové knihy[editovat | editovat zdroj]

Do vrcholové knihy se píše datum, název cest(y) a obtížnost, jména horolezců v pořadí jak na vrchol vystoupili a název horolezeckého oddílu, čitelně a úsporně. Pokud leze dvojice jen jednu cestu, zápis podtrhne tužkou podle víčka krabičky. Pokud se na věž chystá více družstev různými cestami, nepodtrhávají každý zápis. Knížka nebo sešit se uloží do vrcholové schránky, tužka se vloží vedle knihy, aby se nelámala vazba a schránka se zavře víčkem. Vrcholová krabička se nasadí na vrcholovou tyčku, vloží do škvíry ve skále, nebo zatíží kamenem víčkem vzhůru tak, aby do ní nenapršelo.[2]

Hore zdar[editovat | editovat zdroj]

Hore zdar, (z německého Gerg Heil!) zapíše do vrcholové knihy první návštěvník v kalendářním roce. Někteří horolezci sbírají "horezdary" a každoročně soutěží v jejich počtu. Horolezci pak mezi sebou na počátku každého roku soupeří v získávání "horezdarů" na nejdostupnější i nejvýznamnější věže. Cenné, předávané nebo utajované jsou potom informace o vrcholových knihách na skalních věžích již odlovených. Lovení "horezdarů" může být také společenská událost, nebo oddílová akce. Velkou tradici má lovení "horezdarů" v pískovcových oblastech v Sasku a Severních Čechách, v Dubských skalách, v Českém ráji, v Broumovsku, ale i v Jizerských horách.

Jubilejní výstupy[editovat | editovat zdroj]

I tato tradice se do Česka přenesla ze saských pískovcových oblastí a i zde je legendou v jejich sbírání mezi jinými severočeský horolezec a pískovcový lezec Karel Bělina. Významná jsou zejména opakování výstupů na skalní věže po sto letech. Někteří horolezci se vydávají čekat a hlídat pod skalní věže již večer a vystupují na ně v noci, nebo časně z rána, další příchozí pak mají smůlu, nebo mohou utvořit vrcholové družstvo společně.

Tradice číslování výstupů[editovat | editovat zdroj]

Zejména v saských pískovcích jsou u jednotlivých cest číslované jejich opakování od 1 do 100, v Česku spíše jen u významných věží či nejtěžších cest.

Archivy vrcholových knih[editovat | editovat zdroj]

Popsané vrcholové knihy jsou po výměně restaurovány a digitalizovány, poté se uloží do archivů. Výměnu vrcholových knih zajišťují podle možností příslušní správci oblastní vrcholové komise Českého horolezeckého svazu.

Česko[editovat | editovat zdroj]

  • archiv českých vrcholových knih ČHS v Národním archivu ČR[3]
  • Státní okresní archiv Rokycany - Sbírka vrcholových knih[4]
  • Labské pískovce - Státní okresní archiv v Děčíně[5]
  • Český ráj

Německo[editovat | editovat zdroj]

  • Drážďanský horolezecký archiv (Sasko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fototuristika.cz: Vrcholové knihy
  2. Horoklub Chomutov: Vrcholová kniha - Perštejn, Pravý pilíř
  3. Horosvaz.cz: Historické vrcholové knížky budou umístěny v Národním archivu
  4. Badatelna.eu: Státní okresní archiv Rokycany
  5. Horosvaz.cz: Novinky z archivu vrcholových knížek

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]