Vlastimil Fišar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlastimil Fišar
Scéna ze hry O. Neumanna Dina Müllheimová. Na snímku J. Chvalina, V. Fišar, S. Májová a L. Píchová<ref>ČSFD, Ludmila Píchová</ref>
Scéna ze hry O. Neumanna Dina Müllheimová. Na snímku J. Chvalina, V. Fišar, S. Májová a L. Píchová<ref>ČSFD, Ludmila Píchová</ref>
Rodné jménoVlastimil Fišar
Narození13. listopadu 1926
Československo Predmier, Československo
Úmrtí11. června 1991 (ve věku 64 let)
Československo Praha, Československo
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
ChoťViola Fišarová
DětiJan Fišar
Mária Fišarová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Fišar (13. listopadu 1926, Predmier, Československo11. června 1991, Praha) byl československý herec, recitátor a čestný předseda Mezinárodní federace herců FIA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Fišar se narodil 13. listopadu 1926 československému páru (otec Čech, matka Slovenka) a možná právě díky tomu ovládal dokonale oba jazyky. Znalost slovenštiny i češtiny zúročil ve svém uměleckém působení. Vystudoval gymnázium v Jičíně, kde se také poprvé dostal na divadelní prkna v rámci amatérského divadla. Mezi lety 1945 až 1948 studoval na Státní konzervatoři v Praze, kde mu profesory byli například Zdeněk Štěpánek či Karel Höger.

Vlastimil Fišar zemřel 11.6. 1991 v Praze, ve věku 64 let. Je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Plastiku na jeho hrob věnoval jeho obdivovatel Olbram Zoubek.

Při prvním udílení Cen Thálie v roce 1993 byl na jeviště ND pozván tehdejší předseda Mezinárodní federace herců FIA a neskrýval dojetí, když mluvil o člověku, kterému by chtěl upřímně stisknout ruku. Vlastimil Fišar byl tak opět mezi svými kolegy v tajemném a kouzelném, inspirativním prostředí divadla, které tak miloval.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • 1948 – 1949 Vlastimil Fišar působil v Realistickém divadle v Praze
  • 1950 – 1951 Vlastimil Fišar byl režisérem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého
  • 1951 – Vlastimil Fišar byl ředitelem Divadla Jiřího Wolkera v Praze
  • 1951 – 1953 Vlastimil Fišar byl uměleckým ředitelem Armádního divadla v Martině na Slovensku
  • 1953 – 1991 Vlastimil Fišar byl hercem Vinohradského divadla v Praze
  • 1959 – 1964 Vlastimil Fišar byl prvním předsedou komise uměleckého přednesu Svazu čsl.divadelních umělců
  • 1961 – 1991 Vlastimil Fišar byl učitelem na Akademii múzických umění, jevištní řeč
  • 1963 – 1991 Vlastimil Fišar byl místopředsedou Ústředního výboru odborového Svazu zaměstnanců ve školství a kultuře
  • 1964 – 1991 Vlastimil Fišar členem prezídia Mezinárodní federace herců FIA
  • 1967 – 1968 Vlastimil Fišar byl prezidentem FIA, jako první herec v historii naší země
  • 1970 – Vlastimil Fišar byl čestný prezident FIA, Mezinárodní federace herců
  • 1987 – 1991 Vlastimil Fišar byl předsedou Společnosti bratří Čapků

Postoj k okupaci 1968[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že v roce 1968 tento československý herec a recitátor zaujal k sovětské okupaci dost odvážný postoj, došlo k vyškrtnutí Fišara z hereckých odborů. Mezinárodní herecká asociace na tuto situaci zareagovala opačným způsobem, a sice uvedla Vlastimila Fišara v roce 1970 do funkce čestného prezidenta.[1] Diváci Vlastimila Fišara tedy od té doby vídali po celé republice jako legendárního recitátora poezie, antických textů a myšlenek Karla Čapka. Kromě recitování poezie autorů Mikuláška či Hory vynikl také v uměleckém přednesu prózy např. spisovatele Hemingwaye. Vlastimil Fišar byl jedním ze zakladatelů Lyry Pragensis, kde řadu let účinkoval, stejně tak jako v Divadle Viola. Uplatnění našel i v rozhlase. Jeho herecká osobnost zaštiťovala též Šrámkovu Sobotku, Wolkrův Prostějov nebo Neumannovy Poděbrady.

Herecké obsazení[editovat | editovat zdroj]

  • Revoluční rok 1848 (1948)
  • Pětistovka (1949)
  • F. L. Věk (1971) – role císaře Leopolda II.
  • Dům Na Poříčí (1976)
  • V podstatě jsme normální (1981)
  • Schůzka se stíny (1982)
  • Fešák Hubert (1984)
  • Johann Sebastian Bach (1985) – hrabě Flemming
  • Smrt Barona Gandary (1991)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIA – THE FIRST THIRTY YEARS [online]. [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.