Vlčice (Blovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlčice
Vlčická náves s kapličkou sv. Panny Marie z roku 1847 a klasicistním statkem
Vlčická náves s kapličkou sv. Panny Marie z roku 1847 a klasicistním statkem
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBlovice
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel260 (2021)[1]
Katastrální územíVlčice u Blovic (5,82 km²)
PSČ336 01
Počet domů73 (2011)[2]
Vlčice na mapě
Vlčice
Vlčice
Další údaje
Kód části obce183750
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlčice (německy Wildschitz) je vesnice, část města Blovice v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 2 km na jihovýchod od Blovic. Je zde evidováno 101 adres.[3] Trvale zde žije 166 obyvatel.[4]

Vlčice leží v katastrálním území Vlčice u Blovic o rozloze 5,82 km2.[5] V katastrálním území Vlčice u Blovic leží i Stará Huť.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi Vlčice je z roku 1379.[6] Ves byla sloučena s městem Blovice 1. ledna 1976.[7]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Na kraji obce se nachází výjezdové stanoviště zdravotnické záchranné služby a domov pro seniory, který byl postaven v roce 1987 jako okresní budova Civilní obrany.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23. 
  6. PROFOUS, A. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1st ed. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947. 726 str. Díl 1. (A-H).
  7. a b Kronika obce | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]