Vincenc Houška
| Vincenc Houška | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 21. ledna 1766 Stříbro  České království |
| Úmrtí | 13. září 1840 (ve věku 74 let) Vídeň  Rakouské císařství |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, mandolinista, houslista, violoncellista a klavírista |
| Nástroje | mandolína a violoncello |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vincenc Houška, také Hauschka, Hauska či Houschka (21. ledna 1766 Stříbro – 13. září 1840 Vídeň), byl hudební skladatel českého původu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Základy hry na housle a klavír získal u svého otce, který byl učitelem ve Stříbře. Odešel do Prahy, kde kromě studia na gymnáziu se dále vzdělával v hudbě. Zpíval ve sboru chrámu sv. Víta, který tehdy řídil skladatel Antonín Laube. Skladbu studoval u Josefa Segera. Ve hře na violoncello, která ho později proslavila, byl prakticky samouk.
Po studiích se stal violoncellistou v kapele hraběte Johanna Josepha Thuna (1711–1788). Po smrti hraběte se osamostatnil a koncertoval po celém Německu a Rakousku. Také pilně komponoval a na koncertech často uváděl vlastní skladby.
V roce 1792 se usídlil ve Vídni. Stal se radou císařské a královské účtárny, ale nadále se věnoval koncertní a skladatelské činnosti. Oblíbil si zejména violu di bordoni a slavil s ní mimořádné úspěchy i u císařského dvora.
Byl činný při organizaci hudebního života ve Vídni. Byl členem společnosti Wittwen-Sozietät, což byla Jednota hudebních umělců na podporu vdov a sirotků. Byl zakládajícím členem vídeňské společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) i vídeňské konzervatoře.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Tiskem vyšlo:
- 3 sonates pour le violoncelle avec base (dva svazky)
- 3 Canoni à 3 voci
- Lieder für 3 Stimmen
V rukopise zůstaly violoncellové koncerty, velké množství komorní hudby, žalmy a písně. Počátkem 60 let minulého století byly ve Vídni objeveny italské Canzonetti podepsané Vincenzo Hauschka, pro různé hlasy s doprovodem barytonu. V knihovně Gesellschaft der Musikfreunde je uložen rovněž rukopis Houškovy autobiografie.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
- Alfred Baumgartner: Propyläen Welt der Musik. Band 3: Hauff - Menalt. Propyläen-Verlag, Berlin 1989, ISBN 3-549-07833-1, S. 139.
- Hauschka Vinzenz. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 2, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1959, S. 216.
