Vincenc Houška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vincenc Houška
Základní informace
Narození 21. ledna 1766
Stříbro
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 13. září 1840 (ve věku 74 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, mandolinista, houslista a violoncellista
Nástroje mandolína a violoncello
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Houška, také Hauschka, Hauska či Houschka, (21. ledna 1766 Stříbro13. září 1840 Vídeň) byl hudební skladatel českého původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základy hry na housle a klavír získal u svého otce, který byl učitelem ve Stříbře. Odešel do Prahy, kde kromě studia na gymnáziu se dále vzdělával v hudbě. Zpíval ve sboru chrámu sv. Víta, který tehdy řídil skladatel Antonín Laube. Skladbu studoval u Josefa Segera. Ve hře na violoncello, která ho později proslavila, byl prakticky samouk.

Po studiích se stal violoncellistou v kapele hraběte Johanna Josepha Thuna (17111788). Po smrti hraběte se osamostatnil a koncertoval po celém Německu a Rakousku. Také pilně komponoval a na koncertech často uváděl vlastní skladby.

V roce 1792 se usídlil ve Vídni. Stal se radou císařské a královské účtárny, ale nadále se věnoval koncertní a skladatelské činnosti. Oblíbil si zejména violu di bordoni a slavil s ní mimořádné úspěchy i u císařského dvora.

Byl činný při organizaci hudebního života ve Vídni. Byl členem společnosti Wittwen-Sozietät, což byla Jednota hudebních umělců na podporu vdov a sirotků. Byl zakládajícím členem vídeňské společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) i vídeňské konzervatoře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tiskem vyšlo:

  • 3 sonates pour le violoncelle avec base (dva svazky)
  • 3 Canoni à 3 voci
  • Lieder für 3 Stimmen

V rukopise zůstaly violoncellové koncerty, velké množství komorní hudby, žalmy a písně. Počátkem 60 let minulého století byly ve Vídni objeveny italské Canzonetti podepsané Vincenzo Hauschka, pro různé hlasy s doprovodem barytonu. V knihovně Gesellschaft der Musikfreunde je uložen rovněž rukopis Houškovy autobiografie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Alfred Baumgartner: Propyläen Welt der Musik. Band 3: Hauff - Menalt. Propyläen-Verlag, Berlin 1989, ISBN 3-549-07833-1, S. 139.
  • Hauschka Vinzenz. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 2, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1959, S. 216.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]