Vincenc Dominik Bíba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vincenc Dominik Bíba

Vincenc Bíba (1889)
Narození 25. března 1820
Rožmitál pod Třemšínem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. června 1906 (ve věku 86 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Dominik Bíba (25. března 1820 Rožmitál pod Třemšínem[1]2. června 1906 Praha) byl český pedagog, dlouholetý profesor na učitelských ústavech, tvůrce metodiky pro základní školy a autor jazykovědných učebnic.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny chudého hutníka. Už v rožmitálské škole se projevil jako nadaný žák, ale na další studium neměli jeho rodiče peníze. Nastoupil proto na učitelskou průpravku ve Strakonicích. Po jejím absolvování získal místo ve škole v Kotouni[2] (dnes část obce Oselce) a v roce 1839 jako devatenáctiletý v Horažďovicích.[3] V letech 1842 – 44 studoval na pražské technice.[2] Potom až do konce 80. let působil jako pedagog – nejprve na Vocelově škole, pak v Amerlingově vzorné škole, české průmyslové škole[3] a od roku 1848 na učitelských ústavech.[2] Po roce 1866 přešel na nově založený ústav pro vzdělávání učitelek u svaté Anny a po jeho zestátnění tam byl jmenován profesorem.[2] Vykonával také funkci okresního inspektora na kolínsku (1869 – 75), zasedal ve zkušební komisi pro školy obecné a měšťanské (po r. 1870) a stál v čele spolku pro podporování vdov a sirotků po učitelích (nejprve jednatel, od roku 1873 starosta).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bíba už jako mladý učitel na Vocelově ústavu vytvořil metodu psacího čtení.[2] Později soustavně uspořádal učivo první třídy.[2] K jeho nejvýznamnějším pracím patří Navedení k písemnostem, učebnice české mluvnice a slohu, která vyšla poprvé v roce 1847 a do roku 1881 se dočkala dvanácti vydání.[2][4] Dále napsal publikace Malý čtenář (učebnice používaná na obecných školách v letech 1848 – 53), Cvičení slohová (1858), Životopis Jakuba Jana Ryby (1860, připomněl zde slavného přeštického rodáka, později působil v Rožmitále p. Tř.), Druhá a Třetí mluvnice německá (1860 – 62).[2] Vedle toho psal věcné články do čítanek a texty o české mluvnici.[2] Obecně ale jeho činnost spisovatelská stála v pozadí za praktickou pedagogikou – výchovou dětí a později budoucích učitelů.[3]

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V českém školství působil Bíba úctyhodných padesát let.[3] Za tu dobu vychoval celé generace učitelů a především učitelek. Oslavy kulatého výročí uspořádal Spolek českých učitelek v Umělecké besedě.[3] Za celoživotní práci dostal i záslužný kříž s korunou.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h i j B. E.. Prof. Vincenc D. Bíba. Světozor. 10 1889, roč. 23, čís. 47, s. 562 - 563. Dostupné online.  
  3. a b c d e Vincenc D. Bíba. Humoristické listy. 10 1889, roč. 31, čís. 45, s. 406. Dostupné online.  
  4. Sedmé vydání z roku 1863 je dostupné na Google Books; dnešnímu čtenáři může poskytnout náhled do jazyka i společenských zvyklostí našich předků, jako např. ukázky vzorových soukromých dopisů na str. 183 a násl.
  5. VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Brno : Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online. S. 12.