Viktor Suslin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O sovětském veslaři pojednává článek Viktor Suslin (veslař).
Viktor Suslin
Základní informace
Narození 13. června 1942
Miass
Úmrtí 10. července 2012 (ve věku 70 let)
Hamburk
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Jevsejevič Suslin (rusky Ви́ктор Евсе́евич Су́слин; 13. června 1942, Miass – 10. července 2012, Hamburk) byl ruský hudební skladatel. Ve spolupráci se Sofijí Gubajdulinovou a Vjačeslavem Arťomovem vytvořil v roce 1975 improvizační soubor Astraea. V roce 1981 emigroval do Německa.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ve věku čtyř let se Suslin začal učit hrát na klavír a vytvořil první drobné skladby. V letech 1950 až 1961 navštěvoval hudební školu v Charkově a poté charkovskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Dimitrije Klebanova a klavír u V. Topilina. V letech 1962 až 1966 studoval na Hudebním institutu Gněsinových v Moskvě skladbu pod vedením Nikolaje Pejka a klavír pod vedením Anatolije Veděrnikova.

Pracoval jako editor v moskevském hudebním nakladatelství Muzyka (1966–1980). V roce 1967 se stal členem Svazu sovětských skladatelů. Jeho klavírní sonáta získala ocenění na soutěži mladých skladatelů v roce 1969. O dva roky později se jeho hudba poprvé hrála v zahraničí, a to na festivalu ve francouzském Royan.

V letech 1972 až 1975 Suslin vyučoval instrumentaci na moskevské konzervatoři. V roce 1975 založil s Vjačeslavem Arťomovem a Sofií Gubajdulinovou improvizační soubor Astraea.

V listopadu 1979 po několika provedeních jeho děl v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Benátkách, byl Suslin odsouzen na šestém sjezdu Svazu sovětských skladatelů jako jeden z členů tzv. Chrennikovovy sedmy za nedovolenou účast na festivalech sovětské hudby na západě.

V roce 1981 Suslin emigroval do Západního Německa. Pracoval tam jako redaktor pro hudební nakladatelství Hans Sikorski v Hamburku a pro hudební nakladatelství M. P. Belaieff.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hudba pro děti pro klavír (1961)
  • Houslová sonáta (1962)
  • Smyčcový kvartet (1963)
  • Japonské písně pro baryton s doprovodem klavíru (1964)
  • Pět kusů pro klavír (1965)
  • Poéma pro orchestr (1966)
  • Klavírní koncert (1966)
  • Klavírní sonáta (1968)
  • Houslový koncert (1969)
  • Sinfonia piccolo pro orchestr (1970)
  • Triová sonáta pro flétnu, kytaru a violoncello (1971)
  • Tři sbory na slova Daniila Charmse (1972)
  • Gioco Appassionato pro čtyři violy (1974)
  • Patience pro dva klavíry (1974)
  • Mitternachtsmusik (Půlnoční hudba) pro housle, cembalo a kontrabas (1977)
  • Poco a poco II, varhanní sonáta č. 1 (1978)
  • Terrarium pro soubor bicích nástrojů (1978)
  • Leb’ wohl pro orchestr (1982)
  • In My End is My Beginning, varhanní sonáta č. 2 (1983)
  • Sonata per violoncello e percussione (1983)
  • Chanson contre raison, sonáta pro sólové violoncello (1984)
  • Sonata Capricciosa pro violu a cembalo (1986)
  • Lamento pro varhany (1989)
  • Crossing Beyond pro violu, violoncello a kontrabas (1990)
  • Le deuil blanc pro basovou flétnu, kytaru, violoncello a bicí (1994)
  • Violoncellový koncert (1996)
  • Two Pieces pro klavír (1996)
  • Hommage à "Hortus" by a Musicus pro soubor renesančních nástrojů (1996)
  • Morgendämmerungsmusik (Hudba k rozednění) pro kontrabas (1997)
  • Madrigal pro dvě violoncella (1998)
  • Ton H pro violoncello a klavír (2001)
  • Raga pro kontrabas a varhany (2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Suslin na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHOLOPOVA, Valentina. Muzyka iz byvšego SSSR. 2. vyd. Moskva : Kompozitor, 1996. Kapitola Viktor Suslin: otkrytie šansov, propuščonnych progressom, s. 255–303. (rusky)  
  • «Ex oriente...I» Ten Composers from the former USSR. Viktor Suslin, Dmitri Smirnov, Arvo Pärt, Yury Kasparov, Galina Ustvolskaya, Nikolai Sidelnikov, Elena Firsova Vladimir Martynov, Andrei Eshpai, Boris Chaikovsky. In Valeria Tsenova. Studia slavica musicologica. Berlin : Verlag Ernst Kuhn, 2002. ISBN ISBN 3-928864-84-X. Svazek 25, s. 207–266. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]