Viktor Suslin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O sovětském veslaři pojednává článek Viktor Suslin (veslař).
Viktor Suslin
Viktor Suslin ©Meladina89.JPG
Základní informace
Narození 13. června 1942
Miass
Úmrtí 10. července 2012 (ve věku 70 let)
Hamburk
Povolání hudební skladatel
Nástroje klavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Jevsejevič Suslin (rusky Ви́ктор Евсе́евич Су́слин; 13. června 1942, Miass – 10. července 2012, Hamburk) byl ruský hudební skladatel. Ve spolupráci se Sofijí Gubajdulinovou a Vjačeslavem Arťomovem vytvořil v roce 1975 improvizační soubor Astraea. V roce 1981 emigroval do Německa.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ve věku čtyř let se Suslin začal učit hrát na klavír a vytvořil první drobné skladby. V letech 1950 až 1961 navštěvoval hudební školu v Charkově a poté charkovskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Dimitrije Klebanova a klavír u V. Topilina. V letech 1962 až 1966 studoval na Hudebním institutu Gněsinových v Moskvě skladbu pod vedením Nikolaje Pejka a klavír pod vedením Anatolije Veděrnikova.

Pracoval jako editor v moskevském hudebním nakladatelství Muzyka (1966–1980). V roce 1967 se stal členem Svazu sovětských skladatelů. Jeho klavírní sonáta získala ocenění na soutěži mladých skladatelů v roce 1969. O dva roky později se jeho hudba poprvé hrála v zahraničí, a to na festivalu ve francouzském Royan.

V letech 1972 až 1975 Suslin vyučoval instrumentaci na moskevské konzervatoři. V roce 1975 založil s Vjačeslavem Arťomovem a Sofií Gubajdulinovou improvizační soubor Astraea.

V listopadu 1979 po několika provedeních jeho děl v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Benátkách, byl Suslin odsouzen na šestém sjezdu Svazu sovětských skladatelů jako jeden z členů tzv. Chrennikovovy sedmy za nedovolenou účast na festivalech sovětské hudby na západě.

V roce 1981 Suslin emigroval do Západního Německa. Pracoval tam jako redaktor pro hudební nakladatelství Hans Sikorski v Hamburku a pro hudební nakladatelství M. P. Belaieff.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Hudba pro děti pro klavír (1961)
  • Houslová sonáta (1962)
  • Smyčcový kvartet (1963)
  • Japonské písně pro baryton s doprovodem klavíru (1964)
  • Pět kusů pro klavír (1965)
  • Poéma pro orchestr (1966)
  • Klavírní koncert (1966)
  • Klavírní sonáta (1968)
  • Houslový koncert (1969)
  • Sinfonia piccolo pro orchestr (1970)
  • Triová sonáta pro flétnu, kytaru a violoncello (1971)
  • Tři sbory na slova Daniila Charmse (1972)
  • Gioco Appassionato pro čtyři violy (1974)
  • Patience pro dva klavíry (1974)
  • Mitternachtsmusik (Půlnoční hudba) pro housle, cembalo a kontrabas (1977)
  • Poco a poco II, varhanní sonáta č. 1 (1978)
  • Terrarium pro soubor bicích nástrojů (1978)
  • Leb’ wohl pro orchestr (1982)
  • In My End is My Beginning, varhanní sonáta č. 2 (1983)
  • Sonata per violoncello e percussione (1983)
  • Chanson contre raison, sonáta pro sólové violoncello (1984)
  • Sonata Capricciosa pro violu a cembalo (1986)
  • Lamento pro varhany (1989)
  • Crossing Beyond pro violu, violoncello a kontrabas (1990)
  • Le deuil blanc pro basovou flétnu, kytaru, violoncello a bicí (1994)
  • Violoncellový koncert (1996)
  • Two Pieces pro klavír (1996)
  • Hommage à "Hortus" by a Musicus pro soubor renesančních nástrojů (1996)
  • Morgendämmerungsmusik (Hudba k rozednění) pro kontrabas (1997)
  • Madrigal pro dvě violoncella (1998)
  • Ton H pro violoncello a klavír (2001)
  • Raga pro kontrabas a varhany (2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Suslin na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHOLOPOVA, Valentina. Muzyka iz byvšego SSSR. 2. vyd. Moskva: Kompozitor, 1996. Kapitola Viktor Suslin: otkrytie šansov, propuščonnych progressom, s. 255–303. (rusky) 
  • «Ex oriente...I» Ten Composers from the former USSR. Viktor Suslin, Dmitri Smirnov, Arvo Pärt, Yury Kasparov, Galina Ustvolskaya, Nikolai Sidelnikov, Elena Firsova Vladimir Martynov, Andrei Eshpai, Boris Chaikovsky. In: Valeria Tsenova. Studia slavica musicologica. Berlin: Verlag Ernst Kuhn, 2002. ISBN ISBN 3-928864-84-X. Svazek 25. S. 207–266. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]