Přeskočit na obsah

Viktor Pinkava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důstojný pán
Viktor Pinkava
Viktor Pinkava
Viktor Pinkava
Církevřímskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení17. července 1892
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • úřad 1 (rok–rok)
  • úřad 2 (rok–rok)
Osobní údaje
Datum narození21. července 1868
Místo narozeníLitovel
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí1. října 1951 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíNový Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vyznánířímskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Pinkava (21. července 1868 Litovel[1]1. října 1951 Nový Jičín[1]) byl český katolický kněz a moravský historik.

Narodil se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 34, v rodině obchodníka s moukou Antonína Pinkavy (1838–1927) a jeho manželky Terezie, rozené Svobodové (1835–1906)[1]. Rodiče měli třináct dětí, z nichž tři zemřely předčasně. Německou základní školu (Volksschule) vychodil v Litovli, pokračoval v letech 1879–1880 na studiu na nižším německém gymnáziu v Olomouci. Vyšší gymnázium vystudoval v České Třebové, kde maturoval v roce 1888. Dva roky studoval filozofii a teologii ve Vídni, další dva roky studoval teologii a na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen byl 17. července 1892.[2]

Od roku 1892 působil jako kooperátor v Jablonném v Podještědí,[3] v roce 1900, byl zde již uváděn jako kaplan; téhož se stal členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci,[4] do jehož časopisu přispíval odbornými články. Jako kaplan byl přemísťován na různé fary litoměřického biskupství, např. v roce 1894 byl ustanoven z Hodkovic za kaplana ve Světci.[5] V roce 1903 byl kaplanem ve Velelibech.

Od rou 1908 byl 15 let farářem v Čermné u Podmokel (Leukersdorf), odkud v roce 1923 odešel do důchodu a vrátil se do rodné Litovle. Národní listy informovaly o této události zprávou: „... Náš horlivý spolupracovník pan Viktor Pinkava, který byl do konce července tohoto roku farářem v Čermné u Podmokel, než musel i se stařičkým otcem a sestrou, odejíti na nátlak konsistoře do pense, po 31 letech služby duchovní v územích smíšených obdržel pensi měsíčně 600 Kč. Nehledíme-li ani ke mnoha spisům jeho o dějinách měst moravských, už jeho duchovní služba zasluhovala více uznání. Církev mu ji dala - vyobcováním.“[6]

V důchodu v Litovli se věnoval badatelské činnosti a vydával svá díla. Je zde také pohřben.

Mezi stěžejní publikace Viktora Pinkavy patří místopisná monografie Litovelský okres, vydaná roku 1903 jako jeden ze svazků Vlastivědy moravské, v níž podal statistický přehled tehdejšího litovelského okresu. Na publikaci spolupracoval s dalším významným litovelským vlastivědným pracovníkem a pozdějším starostou města Janem Smyčkou. Svůj způsob práce okomentoval v nepublikovaném spisku Prameny dějin okresu litovelského, z nějž vysvítá, že při psaní využíval též údaje z široce distribuovaných dotazníků.[7]

V historických studiích věnoval mj. pozornost soužití českého a německého obyvatelstva (zejména na Moravě) a postupného vytlačování Čechů Němci. O severomoravských obcích a původu jejich obyvatel uvedl:

...nejzuřivějšími Němci jsou potomci české krve, tech Žváčků, Černých, Smitalů a j., jimiž se česky i německy psané urbáře těchto vsí jen hemží...
— In: Lidové noviny, 11.1.1923, s. 7[8]

Některé vědecké závěry Viktora Pinkavy byly později zpochybňovány, např. životopisné údaje sv. Zdislavy z Lemberka, které se pokoušel sestavit.[9] Stejně tak byl vyvracen jeho názor, že slovanský Velehrad stál v místech dnešní Olomouce.[10]

Příspěvky do časopisů

[editovat | editovat zdroj]

Jeho výsledky historického bádání otiskovaly Litovelské noviny, Selská stráž, Časopis Matice Moravské, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Časopis katolického duchovenstva aj.[2]


Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen (Dějiny města Jablonné v Podještědí a hradu Lemberk v Čechách, Jablonec v Podještědí, nákladem vlastním, 1897)
  • Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Díl V místopisu, Olomoucký kraj. Čís. 39, Litovelský okres (V Brně, Musejní spolek, 1903)
  • Die Burgen Mährens. I, Die Burg Busau (Moravské hrady I., Hrad Bouzov, ilustrace Karel Liebscher a V. Král, Olomouc, nákladem vlastním, 1905)
  • Hrad Búzov (Ilustrace Karel Liebscher a V. Král, fotografie J. Planitz, Olomouc, R Promberger, 1905)
  • Vlastivěda moravská II, Místopis Moravy. Díl I , Olomoucký kraj. Č. 78 a 56, Unčovský a Rýmařovský okres, V Brně, Musejní spolek, 1922)
  • Vznik a rozvoj královských měst na Moravě (Brno, nákladem vlastním, 1922)
  • Jubilejní živnostensko-průmyslová, hospodářská a školská výstava v Litovli od 1. do 16. srpna 1925 (Litovel, Výkonný výstavní výbor, 1925)
  • Die Deutschordensburg Busau in Mähren (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě, Kroměříž/Kremsier nákladem vlastním, 1926)
  • Le château de l’ordre Teutonique à Búzov en Moravie; Les cavernes de stalactites à Mladeč au Nord du Kras moravien (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě; Stalaktitové jeskyně v Mladeči na severu Moravského krasu, Kroměříž, Společnost musea v Litovli)
  • Hrady, zámky a tvrze moravské (V Brně, Turistický Obzor, 1927)
  • Studie a materiálie k dějinám Velkomoravské říše. Svazek I (Litovel, nákladem vlastním, 1933)

Ocenění díla

[editovat | editovat zdroj]
  • K jedenasedmdesátým narozeninám vydal Vlastivědný věstník moravský životopis a soupis Pinkavova díla[2]
  • Pětasedmdesátin Viktora Pinkavy si povšimly Lidové noviny, které 20. 7. 1943 referovaly o jeho historickém díle[11]
  • Literární pozůstalost Viktora Pinkavy (přípravný materiál k vlastivědným a historickým pracím) je uložena ve Státním okresním archivu Olomouc[12]
  1. a b c Matriční záznam o narození a křtu farnost Litovel
  2. a b c K 79. narozeninám P. Viktora Pinkavy. Vlastivědný věstník moravský. 20. 8. 1947, s. 189–191. Dostupné online. 
  3. Osobní věstník duchovenský. Národní politika. 26. 8. 1892, s. 3. Dostupné online. 
  4. Seznam nově přistouplých členů. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 10/1900, s. 176. Dostupné online. 
  5. V biskupství Litoměřickém - Ustanoveni jsou. Blahověst. 25. 5. 1894, s. 240. Dostupné online. 
  6. Úděl českého kněze ve zněmčeném území. Národní listy (večerní vydání). 8. 8. 1923, s. 2. Dostupné online. 
  7. SLAVÍK, Bedřich. Písemnictví na Litovelsku. Litovel: Městské museum v Litovli, 1937. S. 36–37. 
  8. Vlastivěda moravská. Lidové noviny. 11. 1. 1923, s. 7. Dostupné online. 
  9. KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1941. Dostupné online. 
  10. Kde byl starý Velehrad?. Opavský týdenník. 9. 10. 1907, s. 5. Dostupné online. 
  11. P. Viktor Pinkava pětasedmdesátníkem. Lidové noviny. 20. 7. 1943, s. 4. Dostupné online. 
  12. SOA Olomouc: Pinkava Viktor. badatelna.eu [online]. [cit. 2017-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-12. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]