V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Viktor Barvitius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Viktor Barvitius
Viktor Barvitius
Narození 28. března 1834
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. června 1902 (ve věku 68 let)
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř
Příbuzní Antonín Viktor Barvitius
Podpis Barvitius-viktor-signature.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Antonín Viktor Barvitius

Viktor Barvitius (28. března 1834 Praha-Malá Strana[1]9. června 1902 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, představitel moderního realismu a počátků impresionismu, teoretik umění, galerijní pracovník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladší z devíti dětí pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia (1782—??) a jeho manželky Barbary, rozené Eggerové (1805—??). Jeho nejstarším bratrem byl architekt Antonín Viktor Barvitius.[3]

V letech 1849 - 1855 studoval pražskou Akademii v ateliéru Christiana Rubena a Eduarda von Engertha. Jeho absolventským dílem byl obraz Bitva u Kresčaku.

Roku 1855 studoval umělecké sbírky ve Vídni, roku 1856 v Drážďanech a Lipsku. V letech 1857-1862 opakovaně pobýval v Mnichově, Augsburgu, Řezně, Norimberku, Bamberku, Berlíně a v Drážďanech. V letech 1862-1865 byl knihovníkem a korektorem na pražské Akademii. Roku 1865 získal roční stipendium do Paříže a byl studentem Thomase Couturea na Akademii Colarosi. Ve Francii zůstal do konce roku 1868 a nějaký čas setrval u Soběslava Pinkase v Cernay-la-Ville. Díky častým pobytům v zahraničí získal vynikající znalost evropského umění a roku 1885 byl pověřen instalací sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu. V letech 1877-1893 byl inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Spolu se svým bratrem Antonínem založil podpůrný umělecký Spolek sv. Lukáše. Dne 12. ledna 1878 se oženil s vdovou Haasovou (šlechtična von Wranau, roz. Leihleitnerová, 1846—1886).[4] S ní měl dva syny a dvě dcery, dva synové z předchozího manželství manželky žili ve společné domácnosti.[5]

Jeho nejstarším bratrem byl architekt Antonín Viktor Barvitius.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Katalog obrazárny v Domě umělců Rudolfinum v Praze, Praha 1889 (též něm.)
  • Die ersten 25 Jahre des St. Lukas-Vereines in Prag, Prag 1896
  • Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild. Böhmen 2, Wien 1896, s. 385-432 (první historický přehled umění 19. století v Čechách)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Malířské dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Břetislav a Jitka
  • Čtvrtek ve Stromovce (1860)
  • Slavnost ve Hvězdě
  • Place de la Concorde v Paříži (1866)
  • Plavení koní

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Muzeum umění Olomouc
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Památník národního písemnictví
  • Sbírky Pražského hradu
  • Západočeská galerie v Plzni

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Barvitia
  4. Matrika oddaných, sv. Vojtěch, 1875–1888, snímek 64
  5. Soupis pražských obyvatel, Barvitius Viktor

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 72, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • KLOUZOVÁ, Aneta. Viktor Barvitius (1834-1902). Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Prahl. Dostupné online.
  • Sekyrka T., Malíř a úředník Viktor Barvitius, in: Petrasová T, Lorenzová H (eds.), Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století: úředník a podnikatel, KLP Praha 2007, ISBN 978-80-86791-43-2
  • Volavková H., Viktor Barvitius, Praha 1959
  • Vojtěch Volavka: Viktor Barvitius. Praha SNKLHU 1958
  • Volavková H., Malíř Viktor Barvitius, Praha 1938
  • Almanach Akademie výtvarných umění v Praze, ke 180. výročí založení (1799 - 1979), edior Jiří Kotalík. Praha AVU a NG 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]