Vietnamská filozofie
Vietnamská filozofie byla ovlivněna množstvím náboženských a filozofických systémů.
Starověká
[editovat | editovat zdroj]Dějiny filozofického myšlení ve Vietnamu sahají do dávné minulosti.
Středověk
[editovat | editovat zdroj]Novověk
[editovat | editovat zdroj]19.–20. století
[editovat | editovat zdroj]Ve Vietnamu v předvečer vpádu francouzských kolonizátorů (1858) stále vládly feudální výrobní vztahy, v jejichž lůně se však již utvářely předpoklady pro vznik a rozvoj kapitalistických vztahů. Vládnoucí ideologií ve vietnamské společnosti byl konfucianismus.[1]
Přeměna Vietnamu v kolonii rozštěpila třídu feudálů. Z feudálních kruhů se vydělila vlastenecky naladěná část, která se pokusila klást odpor agresorům, což způsobilo vznik protikolonialistického hnutí Cần Vương. Jeho vůdcove a ideologové si nekladli za cíl dát tomuto hnutí buržoazně demokratický směr a hájily staré feudální pořádky. Teprve od počátku 20. století se ve Vietnamu začala utvářet buržoazní ideologie, jejímž nositelem byla vlastenecká část staré inteligence — „si-phu“. V těchto letech vane do starého, zaostalého Vietnamu nový duch — především názory francouzských osvícenců 18. století o svobodě, rovnosti a bratrství, které se nápadně lišily od koloniální politiky francouzské správy. Z Japonska sem pronikají názory „období Meidži“, z Číny ideologie reformátorských směrů a nakonec Sunjatsenovo učení o demokratické republice. Rozšíření buržoazně demokratických názorů značně zesílilo pod vlivem Ruské revoluce 1905 a čínské revoluce, která následovala v r. 1911. V letech 1905–1908 se ve Vietnamu formují dva buržoazní ideologické směry: reformistický a revolučně demokratický. Ideologové prvého směru hlásali názory francouzských osvícenců 18. století — Voltaira, Montesquieua a Rousseaua a stáli na pozicích protifeudálního a protiabsolutistického boje. V čele tohoto směru stál veřejný činitel a publicista Phan Châu Trinh. Základní obsah tohoto směru tvořily reformátorské názory a myšlenky „sociálního obrození“, jejichž pramenem bylo Japonsko a Čína. Druhý směr byl zastoupen přívrženci ozbrojeného boje, kteří vystupovali s heslem “krev za krev”. Tento směr měl výrazný protikoloniální charakter. Jeho nejvýznamnějším představitelem byl vietnamský vlastenec, veřejný činitel — demokrat Phan Bội Châu.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mchitarjan a Jan 1963, s. 724.
- ↑ Mchitarjan a Jan 1963, s. 726.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- v češtině
- MCHITARJAN, S. A.; JAN, Chin-šun, 1963. Vietnam. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola dvacátá čtvrtá „Filosofické a sociologické myšlení v Koreji a ve Vietnamu koncem XIX. a počátkem XX. století, s. 724–727.