Venture kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Venture kapitál je označení jehož původcem je anglický termín „venture capital“, které se v České republice používá v souvislosti s tzv. rizikovým a rozvojovým kapitálem. Jak již z tohoto názvu vyplývá, je to kapitál, který slouží zejména k financování inovačních projektů a k financování počátečního rozvoje společnosti.[1] Česká asociace venture kapitálu (CVCA), venture kapitál definuje následovně: „Venture kapitál je v našem prostředí chápán jako středně až dlouhodobý kapitál investovaný formou kapitálového vstupu do společnosti. Za investici získává fond venture kapitálu podíl na základním kapitálu podniku a společně s finančními prostředky předává firmě také odbornou pomoc (princip “chytrých peněz”).“[2]

Často se také používá další anglický termín „private equity“. Obecně je tento termín překládán jako soukromý kapitál. Charakteristickým znakem je, že investice použité k financování rizikového a rozvojového kapitálu pocházejí ze soukromých zdrojů a jsou investovány do soukromých společností, které nejsou veřejně obchodovanými společnostmi (nejsou kotované na burze).[1]

Problémem je však používání těchto pojmů. Například v Evropě, se pojem „venture capital“ používá jako synonymum pro private equity, kdežto v USA se pojem „venture capital“ používá pouze pro kapitál, který je investován do založení společnosti (tzv. seed) nebo do rozběhu společnosti (tzv. start-up) a jejího dalšího rozvoje. Private equity je tedy potřeba chápat jako širší pojem, který obsahuje jak venture kapitál, tak i odkupy společností prostřednictvím interního managementu (tzv. buy out), nebo prostřednictvím externího managementu (tzv. buy in) a dále pak také tzv. business angels.[2]

Historie venture kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Venture kapitálové investování se poprvé objevuje v USA a to před koncem druhé světové války. Plně se však tato forma investování rozvinula až ke konci 20. století. Venture kapitálové investice pomohli ke zrodu dnes již velice známých a světově proslulých firem. Jako například největší výrobce počítačových softwarů na světě, kterým je společnost Microsoft, dalšími společnostmi z oblasti IT technologií jsou např. Compaq, Logitech a Xerox. Dále také nejpoužívanější internetový vyhledávač na světě Google a sociální síť Facebook. Všechny výše uvedené společnosti mají sídlo v tzv. Silicon Valley (česky Křemíkové údolí), které se nachází na jihu sanfranciského pobřeží v Kalifornii. Je to centrum počítačového a technologického průmyslu, jehož rozvoj byl financován prostřednictvím venture kapitálu. Ve spojených státech se koncem 20. st. investovalo především do počáteční fáze, tedy založení společnosti (tzv. seed) a do rozběhu společnosti (tzv. start-up) a jejího dalšího rozvoje. Což znamenalo, že zhruba 70% investic soukromého kapitálu (private equity) představovaly venture kapitálové investice. Výrazný pokles venture kapitálových investic byl pak zaznamenán v roce 2000, kdy došlo k výraznému poklesu cen akcií všech společností působících v oblasti technologie.[3]

V České republice se venture kapitálové investování objevuje až v roce 1990. Důležitou roli zde hraje Česká asociace venture kapitálu (CVCA), jejíž členové realizovali v letech 1990 až 2009 přes více jak 100 investic v celkové částce 2,4 miliardy EUR. Investice byly směřovány zejména do oblasti výroby a služeb. Většina těchto investic pak směřovala do oblasti informačních technologií, telekomunikace a internetu. Velký zájem o investování formou venture kapitálu projevili investoři v roce 2006, kdy bylo investováno cca 1,2 miliardy EUR do Českých Radiokomunikací. Další skokový nárůst investic formou venture kapitálu byl zaznamenán v roce 2009, kdy investoři investovali více jak 1 miliardu EUR do společnosti StarBev (StarBev byla pivovarská skupina, která byla majitelem několika pivovarů v Evropě, včetně českého Staropramenu).[2]

Subjekty na trhu venture kapitálu[editovat | editovat zdroj]

  1. Primární investoři venture kapitálu: Primárními investory jsou subjekty, které mají dostatek volných financí a jsou ochotni je investovat formou venture kapitálu. Označujeme je jako neoficiální subjekty.
  2. Venture kapitálové fondy: Venture kapitálové fondy jsou oficiálními subjekty, protože jsou registrovány (evidenci v ČR vede ČNB. Tyto fondy jsou zakládány za účelem nashromáždění finančních prostředků od primárních investorů, které jsou později investovány do předem vybraných investičních příležitostí.
  3. Manažerské společnosti: Manažerské společnosti jsou zvláštními subjekty které působí na trhu venture kapitálu. Specializují se na vyhledávání a analýzu investičních příležitostí a na podporu a rozvoj cílových společností. Úkolem těchto manažerských společností je také kontrola celého investičního procesu. Manažerská společnost může být přímo součástí venture kapitálového fondu, v případě, že si ji založí, nebo se může jednat o externí společnost, kterou si venture kapitálový fond najímá.
  4. Cílové společnosti: Cílová společnost je subjektem, do kterého investor vstupuje prostřednictvím vkladu do základního kapitálu. Samotnému vkladu investora však předchází složitá procedura různých analýz a vyhodnocování, na základě kterých si investor vybere pro jeho investici nejvhodnější cílovou společnost.
  5. Katalyzátoři: Katalyzátoři jsou zprostředkovatelé, kteří se specializují na vyhledávání možných zájemců o venture kapitálové investování.[4]

Primární investoři venture kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Primární investoři venture kapitálu se dále dělí na:

  1. Obchodní andělé (business angels, angel investor): Jde o fyzické osoby investující své vlastní finanční prostředky. Jedná se obvykle o bývalé podnikatele, investiční bankéře nebo jiné movité osoby, které chtějí investovat své volné finanční prostředky do zajímavých firem, ve kterých vidí potenciál. Z důvodu snížení rizika mohou investoři zakládat investiční sdružení, která diverzifikují portfolio investováním do více projektů. Taková uskupení také umožňují investovat větší částky. Mimo finančních prostředků poskytují business angels poradenství a vedení začínajících podniků. Podniku pomáhají svými dlouholetými zkušenostmi a kontakty, podílejí se také na dlouhodobém směřování rozvoje společnosti, proto je klíčovým faktorem úspěchu navázání dobrého a konstruktivního vztahu mezi investorem a managementem podniku. Soustředí se především na malé začínající společnosti. Za finanční pomoc pak získávají podíl ve společnosti a účast ve statutárních orgánech. Rozhodnutí, kterou společnost podpořit je u business angels z velké části subjektivní a vyplývá z podnikatelských zkušeností a osobních preferencí každého z investorů.
  2. Nezávislí investoři (independent investors): Nezávislí investoři vytvořili kapitál z několika zdrojů. se kterými nejsou nijak právně spojeni, pokud nejsou vlastníkem minoritního podílu investorské společnosti. Mezi zdroje patří penzijní fondy, pojišťovny, banky nebo také firemní investoři a soukromé osoby.
  3. Závislí investoři (dependent investors): Jedná se o investiční subjekty specializující se na rizikový kapitál. Závislí investoři jsou samostatnými pobočkami větších organizací, například penzijních fondů, bank nebo jiných finančních institucí.
  4. Částečně závislí investoři (semidependent investors): Tito investoři se podobají investorům závislým, navíc jsou také správci fondů založených nezávisle na jejich mateřské organizaci.
  5. Vládou podporované organizace (government supported organizations): Prostředky investované jako rizikový kapitál mohou pocházet také z vládních zdrojů, zpravidla jsou zaměřeny na podporu malého a středního podnikání.[5]

Základní znaky venture kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Venture kapitál vykazuje základní znaky, jež ho odlišují od ostatních zdrojů financování, které vstupují do firmy a navyšují základní kapitál. Jednotlivé znaky spojuje poznávací rys. Ten představuje synergický efekt, který přináší vlastníkovi podnikatelského záměru spojení s venture kapitálem. Tyto znaky jsou následující:

  1. Investor poskytuje kapitál firmě s nadprůměrným potenciálem růstu.: Firma může být nová nebo již nějakou dobu existovat. Důležité pro ni však je, že by jinak vzhledem k nejistému výsledku svého záměru těžko získávala alternativní zdroje. Tyto zdroje však potřebuje pro svou další expanzi.
  2. Investování venture kapitálu není jednorázové.: Investor se obvykle stává podílníkem a vstupuje do základního jmění. Podílí se na rozhodování společnosti, např. tím, že má právo veta v některých důležitých rozhodnutích.
  3. Investor spolupracuje s firmou nejméně několik let.: Pomáhá k rozvoji firmy nebo projektu. Monitoruje v pravidelných intervalech dění ve firmě. Firma se kvůli investicím musí vzdát určité části své nezávislosti v rozhodování ve prospěch investora, zejména v oblasti strategického řízení a rozhodování.
  4. Investor přináší do projektu i své zkušenosti a odborné znalosti.: Ty mají často pro úspěch firmy větší význam než investované finanční prostředky.
  5. Investice venture kapitálu je spojena s mnohem větším rizikem.: Jedná se o mnohem větší riziko než investice do zavedených firem, proto musí investice vést k nadstandardně vysokému zhodnocení prostředků. Pokud firma neuspěje, investor přijde o vložené prostředky. Na druhou stranu firma uspěje jen, když vydělá i tvůrce podnikatelského záměru. [6]

Fáze investičního cyklu[editovat | editovat zdroj]

  • První fáze
První fáze spočívá v nashromáždění dostatečného množství finančních prostředků investorem, který má zájem tyto finance investovat a nebojí se rizika, které tato forma investování obnáší.
  • Druhá fáze
Ve druhé fázi se investor snaží nalézt co nejvhodnějšího kandidáta pro jeho investici. Většinou se obrací na venture kapitálové fondy, které slouží jako kontrolní a řídící nástroj investora.
  • Třetí fáze
Ve třetí fázi se již vychází z výsledků, které vyplývají z různých analýz a vyhodnocení. Podstatou tedy je, zvolit vhodný objem investice a nejvhodnější okamžik pro realizaci této investice do cílové společnosti.
  • Čtvrtá fáze
Ve čtvrté fázi dochází již k samotné realizaci kapitálového vstupu do požadované společnosti.
  • Pátá fáze
V této fázi se investor zaměřuje na kontrolu hospodářských výsledků společnosti. Důležité je, aby investor mohl včas zakročit a reagovat na případné problémy a řešit svízelné situace, které by mohly jeho investici ohrozit.

Desinvestiční fáze (odchod investorů venture kapitálu)[editovat | editovat zdroj]

Investoři venture kapitálu mohou odejít ze společnosti prodáním svého podílu, veřejným úpisem akcií nebo akvizicí. Výběr nejvýhodnějšího způsobu odchodu je ovlivněn řadou faktorů a důležitou roli hraje správné načasování. Smyslem odchodu (tzv. exit) je zisk a získání zpět investovaných zdrojů pro další investice.
  • 1. Prodej strategickému partnerovi
Nemá-li management společnosti zájem na odkupu podílu investora nebo nedisponuje finančními zdroji v dostatečné výši, hledá se jiný vhodný zájemce o podíl ve společnosti. Vhodným „kandidátem“ je strategický partner společnosti, pro kterého bývá akvizice společnosti významným strategickým krokem (přístup k novým technologiím, rozšíření portfolia, levnější zdroje aj). Strategický partner je často ochoten odkoupit podíl za vysokou cenu.
  • 2. Veřejný úpis akcií (IPO)
Nejvýhodnějším způsobem odchodu investora ze společnosti je vstup se svým podílem na burzu. Tento krok předpokládá nejvyšší finanční zhodnocení.
  • 3. Kombinace IPO a prodeje strategickému partnerovi
Odprodej podílu ve společnosti se uskutečňuje s časovým odstupem, což může ztížit prodej podílu za vyšší cenu (např. legislativní změny v daném oboru). V takovém případě je vhodné volit kombinaci veřejného úpisu akcií a prodeje strategickému partnerovi.
  • 4. Refinancování
Potřebuje-li fond ukončit investici, přestože společnost ještě není připravena k veřejnému úpisu akcií, má možnost svůj podíl refinancovat. Jedná se o odkup podílu investora venture kapitálu (příp. i jiných vlastníků) jiným soukromým investorem. Pro dosavadní způsob financování bude použit jiný zdroj financování, tj. nový venture kapitál.
  • 5. Zpětné odkoupení
Investoři venture kapitálu si často vyhrazují právo nabídnout své akcie stávajícím vlastníkům či manažerům společnosti. Toto právo je často zakotveno již ve smlouvě o investování a managementem společnosti bývá většinou přijímáno pozitivně. V případě výstupu venture kapitálu odkupem akcií původními vlastníky, bývá prodej financován úvěrem či kombinací s dalším venture kapitálem. Jedná se o způsob, jak se „pojistit“ v případě pochybností o schopnosti získat investici zpět jinou cestou.
  • 6. (Předčasné ukončení investice) Nedobrovolné vystoupení
Pokud vznikne ve společnosti krize, kterou není management schopen úspěšně vyřešit, přestože jsou veškeré procesy monitorovány a aplikovány nástroje pro její odvrácení, pak investor zvažuje možnost předčasného ukončení investice. Buď může odprodat svůj podíl za nižší cenu, nebo v případě likvidace může rozprodat majetek společnosti po částech.[7]


Typy venture kapitálových investic[editovat | editovat zdroj]

  1. Předstartovní financování (seed capital): V této fázi se do cílové společnosti neinvestuje, protože cílová společnost ještě neexistuje. Investuje se však do výrobku, se kterým má v budoucnu tato společnost obchodovat. Finance jsou tedy poskytovány zejména na vývoj určitého výrobku, či na patentovou ochranu vynálezu. Investice do předstartovní fáze jsou velmi riskantní záležitostí a navíc se jedná o formu financování s dlouhodobým časovým horizontem návratnosti investic (obvykle i déle než 10 let). Tomuto typu investic se mnoho venture kapitálových fondů nevěnuje.[8]
  2. Startovní financování (start-up capital): Jedná se o financování již existující společnosti, která teprve začíná se svou podnikatelskou činností, v rámci níž chce prorazit s určitým produktem na trh. V této fázi společnost disponuje manažerským týmem a má již také organizačně zajištěný prodej daného výrobku. Společnost však nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem, který je potřeba např. k nákupu materiálu, surovin atd. Proto tedy společnost potřebuje investora, který by jí v této počáteční fázi poskytnul finance a podpořil tak výrobu a distribuci produktu. Tyto investice jsou také velmi rizikové, s dlouhodobým časovým horizontem návratnosti a proto také o ně mezi investory není moc velký zájem.[8]
  3. Financování rozvoje podniku (development capital): Tato fáze financování se dělí na dvě části a to na fázi počátečního rozvoje podniku (early stage expansion capital) a fázi pozdějšího rozvoje podniku, označované v literatuře pouze jako rozvojové financování (expansion capital).[2]
  4. Náhradní financování – přefinancování dluhů (debt replacement capital): Náhradní financování se týká společností, které se zadlužily a vyprodukovaný zisk pak slouží spíše jen k úhradě úroků a pohledávek věřitelů. Do společnosti pak vstupuje investor, který za ni zaplatí část dluhů, za které ovšem získá přiměřený podíl ve společnosti. Díky tomuto vstupu venture kapitálového investora do společnosti, dochází k optimalizaci vlastních a cizích zdrojů, což umožňuje další rozvoj společnosti.[9]
  5. Záchranné financování (rescue capital): Účelem tohoto způsobu financování je zachránit zadluženou společnost před krachem. Pokud se investor rozhodne pro záchranu dané společnosti, tak jedině na základě řádného zhodnocení situace, ve které se společnost nachází a za předpokladu, že bude vytvořen program, který bude zajišťovat budoucí růst společnosti. Tento typ financování není až tak obvyklý a věnují se mu zejména specializované venture kapitálové fondy, které mají zkušený tým krizových manažerů zabývající se krizovým řízením.[9]
  6. Transakční financování (transaction capital): Transakčním financováním se rozumí financování vlastnických transakcí ve společnosti. Patří sem manažerské odkupy. Jestliže podíly společnosti odkupují její vlastní manažeři, tak je tento způsob odkupu označován jako management buy-out (MBO). Pokud podíly společnosti odkupují manažeři, kteří stojí mimo tuto společnost, tak je tento způsob odkupu označovaný jako management buy-in (MBI).[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAREŠ, Stanislav. Zdroje financování podniku. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008, s. 75.
  2. a b c d http://www.cvca.cz/images/cvca_UK-Ke-stazeni/4-file-File-CVCA_-_ADRESAR.pdf
  3. REŽŇÁKOVÁ, Mária. Efektivní financování rozvoje podnikání. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, s. 41.
  4. MAREŠ, Stanislav. Zdroje financování podniku. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008, s. 77-78.
  5. REJŠEK, Václav. Rizikový kapitál v České republice [online]. Brno, 2008 [cit. 2016-11-22]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/76476/esf_m/DP.txt
  6. MARINIČ, Pavel. Rizikový kapitál. Český finanční a účetní časopis [online]. 2006, 2006(2), 7 [cit. 2016-11-22]. Dostupné z: https://www.vse.cz/cfuc/164
  7. REŽŇÁKOVÁ, Maria. Mezinárodní kapitálové trhy - zdroj financování. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1922-1.
  8. a b MAREŠ, Stanislav. Zdroje financování podniku. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008, s. 80.
  9. a b MAREŠ, Stanislav. Zdroje financování podniku. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008, s. 80-81.
  10. NÝVLTOVÁ, Romana - REŽŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy – zdroj financování. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s. 109-110.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]