Vasilij Vasiljevič Golicyn
| Vasilij Vasiljevič Golicyn | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1643 Moskva |
| Úmrtí | 21. dubnajul. / 2. května 1714greg. (ve věku 70–71 let) Piněga |
| Místo pohřbení | Krasnogorský monastýr |
| Choť | Jevdokija Ivanovna Strešnevová |
| Rodiče | Vasilij Andrejevič Golicyn a Taťána Ivanovna Romodanovská |
| Děti | Alexej Vasiljevič Golicyn |
| Příbuzní | Michail Alexejevič Golicyn (vnuk) |
| Profese | diplomat, politik a voják |
| Commons | Vasiliy Golitsyn |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kníže Vasilij Vasiljevič Golicyn (rusky Василий Васильевич Голицын, * kolem roku 1644 v Moskvě - 21. dubnajul./ 2. května 1714greg., Piněga) byl ruský šlechtic, bojar z vlivného rodu Golicynů a přední politik a diplomat a také nepříliš úspěšný vojevůdce. Byl favoritem carevny Žofie Alexejevny.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vasilij Golicyn se narodil jako syn knížete Vasilije Andrejeviče Golicyna (1618–1652) a jeho manželky kněžny Taťány Ivanovny Romodanovské.
V roce 1676 získal titul bojara. Byl velkým znalcem západních poměrů a podporovatelem reforem.
Pravděpodobně v roce 1682 u smrtelného lože neduživého cara Fjodora III. se setkal s panovníkovou sestrou Žofií, povolanou z kláštera, aby pečovala o nemocného bratra. Kultivovaný a bohatý Vasilij se s Žofií sblížil a stal se jejím milencem. Poté, co se Žofie sama ujala vlády, byl Golicynovi svěřeno vedení velvyslaneckého prikazu.
V době povstání střelců v roce 1682 doprovázel carevnu do Kolomenského, Vorobjova, Pavlovského, Kljabova a Vozdvižnského a pomáhal jí při upevnění její moci a projevil se jako schopný politik. Bydlel v honosně zařízeném domě, kde přijímal zahraniční diplomaty.
V roce 1684 v pozici diplomata uzavřel Golicyn smlouvu o spojenectví s Polskem a Rakouskem, díky níž Rusko získalo území. I když se tomu snažil vyhnout, pověřila ho carevna nejvyšším velením v nadcházející turecké válce. Na rozdíl od svých diplomatických schopností totiž nedisponoval schopnostmi velitelskými.
Na radu Patricka Gordona vyrazila armáda pod jeho velením z Malé Rusi. Poté, co Tataři zapálili step, se však stáhla zpět do Ruska. Navzdory porážce v krymském tažení darovala carevna Golicynovi 1500 poddaných. Z porážky byl naopak nařčen záporožský hejtman Ivan Samojlovyč, byl obviněn ze zrady a vyhnán. Také další Golicynovo tažení proti Turkům v roce 1689 před Perekopem ztroskotalo, neboť začal neúspěšně vyjednávat s nepřítelem.
Obě tažení, která proti Turkům podnikl, skončila fiaskem. I přesto a navzdory svému románku s Fjodorem Šaklovitým Žofie Golicyna však opět bohatě odměnila.
V roce 1686 byl Golicyn hlavním vyjednavačem věčného míru mezi Polsko-litevskou uníí a Ruskem.
27. srpna 1689 Golicyn uzavřel Nerčinskou smlouvu, historicky první smlouvu mezi Ruskem a Čínou, která ukončila přes 30 let trvající rusko-čchingskou válku a odsunula ruskou hranici od Amuru.
Roku 1689 se však v Moskvě již pomalu schylovalo k vládní krizi. Následník trůnu Petr oslavil 17. narozeniny, oženil se s Jevdokijí Fjodorovnou Lopuchinovou, která záhy otěhotněla, čímž bylo jasně prokázáno, že Petr dospěl. Stále častěji docházelo ke střetům mezi Petrem a jeho polorodou sestrou Žofií. Ta se svými nejbližšími stoupenci Golicynem a Šaklovitým začala uvažovat o novém převratu, situace tomu však již nepřála.
K Petrovi se donesla zpráva, že se ho Žofie chce zbavit, načež Petr odmítl po dalším konfliktu Golicyna přijmout. Proti Žofii a jejím oblíbencům se spikla část jednotek střelců a Petr se provedeným převratem stal skutečným vládcem Ruska jako Petr I. Žofie byla donucena odejít do kláštera, kde mohla pobývat jako princezna, nebyla tedy řeholnicí. Její oblíbenci Fjodor Šaklovitý a Andrej Bezobrazov byli popraveni a Vasilij Golicyn byl, pravděpodobně díky svému bratranci Borisovi ušetřen, ale byl poslán do vyhnanství do Piněgy dnešní Archangelské oblasti, kde 21. dubna (resp. 2. května) roku 1714 zemřel.[1]
Kníže Vasilij Vasiljevič Golicyn Nebyl schopen realizovat své plány, které zahrnovaly zlepšení administrativy, restrukturalizaci financí a reorganizaci školního a vojenského systému.
Potomstvo
[editovat | editovat zdroj]Vasilij Golicyn byl dvakrát ženatý. Nejprve s kněžnou Feodosií Vasiljevnou Dolgorukovovou, poté ve druhém manželství s Jevdoxií Ivanovnou Strežněvovou. Z druhého manželství měl čtyři děti:
- Alexej (1665–1740) ⚭ Maria Kvašnina
- Irina (1671–1701) ⚭ princ Jurij Odojevskij (1672–1722)
- Jevdoxija (* 1676) ⚭ Boris Zmejev
- Michail (* 1689; † před 1726) ⚭ Taťána Nejelovová
Golicyn v literatuře
[editovat | editovat zdroj]V Tolstého Petru Velikém se v prvním díle objevuje postava Vasilije Golicyna, coby Žofiin milenec, kde je vykreslen jako zženštilý a neschopný vojenských činů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wassili Wassiljewitsch Golizyn na německé Wikipedii.
- ↑ Derek Wilson (2010) Peter the Great, p. 8, 13,37.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Michel Heller: Histoire de la Russie et de son empire. Flammarion, Paříž 1999, ISBN 2-08-081410-9.
- Henry Vallotton : Pierre le Grand. Fayard, Paris 1958.
- Petr Veliký. Vzestup Ruska k velké moci. Diederichs, München 1996, ISBN 3-424-01315-3.
- Alexej Tolstoj : Petr Veliký. Románová trilogie. Weltbild, Augsburg 2013, ISBN 3-8289-7237-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Vasiljevič Golicyn na Wikimedia Commons
