V boj (vojenský)
"Co sejou - to sklidí"
V boj (vojenský) je označení pro holešovickou redakci, vydávající za protektorátu některá čísla ilegálního časopisu V boj. Tato redakce fungovala částečně paralelně se spořilovskou (tak zvanou civilní) redakcí stejnojmenného časopisu (V boj). Obě tyto redakce bývají označovány jako tzv. "druhá garnitura".
Další garnitury časopisu V boj[editovat | editovat zdroj]
Na činnost původní organizace (tzv. první garnituru, viz Družstvo v prvním sledu) navázaly hned dvě následnické skupiny: spořilovská (někdy označovaná jako civilní) a holešovická (někdy označovaná jako "vydání H" nebo též vojenská)
Spořilovská skupina (civilní)[editovat | editovat zdroj]
Na Škaldovu činnost plynule navázala tzv. spořilovská redakce v čele s Inkou Bernáškovou[1] (dcerou Vojtěcha Preissiga). Od poloviny listopadu 1939 až do září 1940 vydala spořilovská skupina dalších 37 čísel časopisu V boj (v nákladu od 50 do 500 výtisků). Bernášková byla zatčena 21. září 1940 (v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady). Téhož dne byl zatčen i Vojtěch Preissig. V následujících dnech zatýkání pokračovalo (nakonec bylo zatčeno 40 osob ze spořilovské skupiny vydávající časopis V boj). Po této vlně zatýkání se o vydávání tiskoviny zasloužil dr. Vladimír Hruban, který do počátku roku 1941 vydal ještě dalších šest čísel. Na přelomu let 1940 / 1941 bylo vydávání spořilovské mutace časopisu V boj definitivně ukončeno.[2][3]
Holešovická skupina (vojenská)[editovat | editovat zdroj]
Listopad 1940 až jaro 1941[editovat | editovat zdroj]
V Holešovicích (paralelně s organizací Ireny Bernáškové) působila pod taktovkou Obrany národa (ON) zhruba od listopadu 1939 až do jara 1941 holešovická redakce časopisu V boj, zprvu vedená Karlem Lukešem a majorem Janem Sadílkem. Lukeš i Sadílek se znali z předválečného působení v organizaci Branný svaz československých motoristů (BSČM). Lukeš pracoval v cenzurním oddělení policejního ředitelství a znal se odtud s Josefem Škaldou. V době likvidace (listopad 1939) první garnitury ("Škaldovy skupiny") vydavatelů časopisu V boj se společně oba ukrývali v bytě člena BSČM – bankovního úředníka Ladislava Brázdy v Holešovicích (ulice U průhonu). Tady se také časopis zpočátku tiskl a sice za vydatné pomoci lidí z okruhu BSČM: Jiřího Pujmana, Josefa Berendy a Šárky Boháčkové. Články pro časopis dodával tiskařům major Sadílek a major Čížek. Náklad jednoho čísla se pohyboval okolo 6 000 exemplářů.[3]
Březen 1940 až léto 1940[editovat | editovat zdroj]
Před zátahem do sítě gestapa musel Karel Lukeš v březnu 1940 odejít do zahraničí a tak řízení výroby převzali Ladislav Brázda, Jiří Pujman a Josef Berenda. Do okruhu přispěvatelů časopisu tou dobou náleželi i "profesionální" novináři z odbojových kruhů (Antonín Pešl, Václav König).[4][5] Do některých čísel časopisu přispívali i Josef Balabán a Josef Mašín. Distribuce vojenské mutace jednotlivých čísel časopisu V boj probíhala jak do "do civilních odbojových struktur" (zajišťoval Alois Fous a Josef Berenda) tak i do struktur Obrany národa (realizoval podplukovník Josef Jáchym). Důvěrník Sicherheitsdienstu (SD) František Eliášek přivedl v létě 1940 gestapo na stopu vydavatelské skupině Ladislava Brázdy. Ten byl v červnu 1940 zatčen, ale Jiřímu Pujmanovi se včas podařilo uprchnout do zahraničí. Časopis v nízkém nákladu pak vydávala nějaký čas skupina okolo štábního kapitána Antonína Koubleho.[3]
Červenec 1940 až září 1940[editovat | editovat zdroj]
Po zatčení Jana Sadílka (4. července 1940) převzal redigování časopisu bývalý pracovník Vojenského ústavu vědeckého (VÚV) štábní kapitán Josef Sojka (blízký spolupracovník Josefa Balabána), který již od února 1940 žil v ilegalitě s falešnými doklady na jméno Josef Sládek. Sojka měl na starosti obsahovou stránku časopisu (hlavní redaktor), tisk exemplářů prováděli František Janík, Arnošt Komárek a Josef Brym. (všichni tři posledně jmenovaní byli bývalí zaměstnanci VÚV). Ilegální tiskárna byla umístěna v suterénu budovy VÚV (mezi tím byl VÚV přejmenován na Ústav pro sociální a hospodářské plánování) ve Pštrossově ulici. (František Janík působil v této budově jako domovník a měl tu malou knihařskou dílnu. Náklad jednoho čísla časopisu V boj byl 1 500 až 1 900 exemplářů.)[3]
Září 1940 až konec roku 1940[editovat | editovat zdroj]
Dne 13. září 1940 zatklo gestapo v Janíkově bytě (Hostivítova ulice) štábního kapitána Josefa Sojku a o šest dní později (19. září 1940) byla prozrazena i ilegální tiskárna. (O dva dny později – 21. září 1940 byla zatčena i Inka Bernášková ze spořilovské skupiny a další vydávání civilní mutace časopisu vydával dr. Vladimír Hruban (viz výše.)). Vojenskou mutaci časopisu V boj dále zajišťovali nejspíše Sojkovi spolupracovníci JUC. Vítězslav Dvořák a Otto Linhart. Tisklo se nejspíše v dnes již neexistující budově Ředitelství pošt v Kobrově ulici na Smíchově. Možná se ale tisklo na Bílé Hoře u klempíře Josefa Líkaře nebo tisk pomáhali realizovat lidé z okruhu druhého ilegálního časopisu Český kurýr. Vlivem těchto změn časopis V boj vycházel nepravidelně, v menším nákladu a s chudším zpravodajským obsahem. (To mohlo být způsobeno i zatčením Antonína Pešla (dne 19. září 1940), který byl jedním z přispěvatelů).[3]
V boj a UVOD[editovat | editovat zdroj]
Koncem roku 1940 se stal časopis V boj nakrátko tiskovým orgánem a tribunou politických názorů Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Na jaře 1941 byla zformována nová redakční rada časopisu (Josef Churavý, Wolfgang Jankovec, Miloslav Kohák), ale o několik týdnů později vedení ÚVODu rozhodlo ustanovit svým tiskovým orgánem časopis Rostislava Korčáka Český kurýr.[3] Zatčením Josefa Balabána (22. dubna 1941) skončilo definitivně vydávání ilegálního časopisu V boj.[3] Shrnuto a podtrženo: holešovická skupina za dobu svého působení celkově vydala dalších 44 čísel vojenské mutace časopisu V boj.[2]
Dvojkolejnost časopisu V boj[editovat | editovat zdroj]
Dvě redakce (spořilovská a holešovická) vydávající stejně pojmenovaný ilegální časopis působily dojmem nejednoty v domácím odboji. Ze strany Obrany národa byl proto vyvíjen tlak na určitou formu sjednocení. (Ta ostatně odpovídala i snaze Josefa Balabána o integraci odbojových organizací.)[3]
První pokus o zrušení dvojkolejnosti[editovat | editovat zdroj]
V únoru 1940 major Jan Sadílek (alias Strejček) kontaktoval vydavatele spořilovské mutace časopisu V boj a požadoval na nich zastavení vydávání časopisu. Inka Bernášková tento návrh zásadně odmítla s tím, že ona je přímou nástupkyní Josefa Škaldy. (V květnu 1939 na schůzce v bytě Josefa Škaldy přislíbili zástupci Obrany národa spolufinancovat vydávání časopisu V boj – viz výše).[3]
Druhý pokus o zrušení dvojkolejnosti[editovat | editovat zdroj]
Druhý pokus se uskutečnil v létě 1940. Josef Balabán pověřil jednáním se spořilovskou skupinou kapitána Josefa Procházku. Cílem jednání mělo být zastavení vydávání spořilovské mutace časopisu V boj, zařazení výrobní složky spořilovské skupiny jako rezervy vojenské větve a konečně integrace spořilovské redakce (i s okruhem jejich přispěvatelů) pod "vojáky". Takovéto ultimativní podmínky ale Inka Bernášková (alias Američanka) odmítla. Jako kompromis nabídla vlastní rovnoprávný model soužití obou redakcí s tím, že se ve vydávání měly pravidelně střídat (tj. každá ze skupin by připravila jedno číslo časopisu V boj a to jedenkrát za čtrnáct dní).[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25.
- ↑ a b Jan B. Uhlíř. Slovo historika: ZAPOMENUTÝ HRDINA JOSEF ŠKALDA. S. 9. Noviny Prahy 2 [online]. [cit. 2015-08-06]. Roč. 14, rok 2012, čís. 12, s. 9. Ke stažení v PDF formátu. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-22.
- ↑ a b c d e f g h i j KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Ilegální časopis "V boj", s. 89 až 97.
- ↑ -RED-. König Václav [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-14 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online.
- ↑ -RED-. König Václav [online]. encyklopedie.vseved.cz [cit. 2015-12-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŽÁČEK, Pavel. Ilegální časopis „V BOJ“. Odbojová organizace „Družstvo v prvním sledu“ v roce 1939 [online]. Praha: FSV UK Praha [cit. 2015-08-13]. Disertační práce; rok 2001; postgraduální studium v oboru masová komunikace a žurnalistika na FSV UK Praha (PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. (* 1969)). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-05.