Český kurýr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Český kurýr byl ilegální časopis vydávaný za protektorátu stejnojmennou skupinou vedenou Rostislavem Korčákem a Ing. Miroslavem Satranem. Skupina vydavatelů byla napojena na ilegální organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) jakož i na Politické ústředí (PÚ) ale i na Komunistickou stranu Československa (KSČ).[1] Důležitou činností vydavatelů (a zdrojem informací pro obsahovou náplň časopisu) byla zpravodajská činnost.[1]

Vznik tiskoviny[editovat | editovat zdroj]

V bezprostřední reakci na události 28. října 1939, kdy se uskutečnily masové demonstrace v Praze proti německé okupaci a kdy byl (na křižovatce ulic Žitná a Ve Smečkách) smrtelně postřelen medik Jan Opletal vznikl ilegální časopis Český kurýr, který patřil (vedle týdeníku V boj) k nejrozšířenějším ilegálním listům v protektorátu. Již jeho název měl navodit pocit vlastenectví a evokovat "posla" jako zdroj informací zpoza nepřátelské fronty. Skupina, která tuto tiskovinu začala vydávat se skládala výhradně z řad členů vinohradského sboru Českobratrské církve evangelické a vinohradského Sokola. Hlavními postavami v ní byli redaktor Lidového deníku Rostislav Korčák (zodpovídal za obsahovou náplň Českého kurýra) a středoškolský profesor Ing. Miroslav Satran (zodpovědný za materiální zabezpečení časopisu a technický provoz).[2]

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo realizováno 25 čísel ilegálního časopisu Český kurýr. (Každé číslo mělo v podtitulku heslo prezidentské standarty "Pravda vítězí".) Časopis vycházel v období od 10. listopadu 1939 až do 30. září 1941 a to v nákladu kolísajícím od 200 do 1000 výtisků.[2]

Další spolupracovníci[editovat | editovat zdroj]

Nejprve byl autorem většiny článků Rostislav Korčák, ale postupně během vydávání na časopisu spolupracovali (od počátku roku 1940) významnou měrou i další osoby:

Ing. Miroslavu Satranovi při tiskařské práci pomáhali především poštovní úředník JUC. Vítězslav Dvořák, zřízenec YMCA Josef Unger a středoškolská profesorka Marie Hornofová.[2]

Z konspiračních důvodů se nekonaly žádné redakční rady, neprovádělo se kolektivního posuzování příspěvků a ani se společně neprojednávala žádná ideová náplň časopisu. Platforma Českého kurýra tak alespoň ze začátku umožňovala publikovat necenzurované texty dodané přispěvateli bez rozdílu jejich politického zaměření.[2] Později byl ale časopis vlivem některých komunistů jakož i samotného Rostislava Korčáka stále více levicovější.[2]

Distribuční síť časopisu[editovat | editovat zdroj]

Na vydávání a distribuci Českého kurýra bylo zainteresováno asi 80 až 100 osob.[2] Postupem doby si šiřitelé časopisu Český kurýr vybudovali na území protektorátu vlastní distribuční síť.[1] Hlavními jejími uzly (tzv. "přepážkami"[p 4]) byly kromě Prahy také Brno a Přerov. Jako pomocné distribuční uzly pak sloužily přepážky v Kolíně, České Třebové, Táboře, Olomouci a Moravské Ostravě.[2]

Český kurýr, V boj a ÚVOD[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1940 se stal časopis V boj nakrátko tiskovým orgánem a tribunou politických názorů Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Na jaře roku 1941 byla zformována nová redakční rada tohoto časopisu. V ní byli zastoupeni: plukovník Josef Churavý za Obranu národa (ON); prof. Volfgang Jankovec za Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ); Dr. Miloslav Kohák za Politické ústředí (PÚ). O několik týdnů později vedení ÚVODu rozhodlo ustanovit svým tiskovým orgánem namísto časopisu V boj raději časopis Rostislava Korčáka "Český kurýr". Nepodařilo se zjistit, jaké k tomu tehdy vedly důvody. Prakticky vzato: Zatčením podplukovníka Josefa Balabána (22. dubna 1941) skončilo definitivně vydávání ilegálního časopisu V boj. Jeho poslední číslo vyšlo na přelomu března a dubna 1941. ÚVOD se nejspíše tehdy rozhodl netříštit síly a zaměřil se na ilegální časopis Český kurýr, který vycházel až do 30. září 1941.[9]

Závěrečná fáze[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Reinhard Heydrich stal 27. září 1941 zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava (a taktéž ředitelem protektorátní policie), bylo rozhodnuto (nejspíš z konspiračních důvodů) dočasně pozastavit vydávání časopisu Český kurýr s vizí, že další jeho číslo vyjde až na Nový rok 1942.[2] Rostislav Korčák, Ing. Miroslav Satran a značná část jejich spolupracovníků byli zatčeni 20. prosince 1941. [2]

Hlavní osobnosti Českého kurýra[editovat | editovat zdroj]

Rostislav Korčák[editovat | editovat zdroj]

Rostislav Korčák (10. července 1894 Vrážné u Moravské Třebové[10]29. července 1984 Praha[10]) byl český novinář a publicista. V letech 19211939 působil jako pražský redaktor a parlamentní zpravodaj[11] Slovenského deníku. V období od 10. listopadu 1939 až do 30. září 1941 vydával a redigoval ilegální odbojový časopis Český kurýr.[3]. Celkem bylo realizováno 25 čísel tohoto periodika, každé v nákladu 200 – 1000 výtisků.[2] Rostislav Korčák byl členem skupiny napojené na Politické ústředí (PÚ). Skupina fungovala pod Národním svazem novinářů, jejím vedoucím byl historik dr. František Bauer (přeložil do češtiny Hitlerův Mein Kampf[9]). Tato skupina (někdy nazývána "novinářská mafie") poskytovala zpravodajské informace z ekonomické oblasti a předávala je také podplukovníku Josefu Balabánovi, který jich využíval dále především pro propagandistické účely.[9] Za protektorátu bydlel Rostislav Korčák v domě na adrese Kodaňská 689/32, 101 00 Praha – Vršovice. (V roce 1941 se v tomto bytě krátce ukrýval sokolský odbojář Václav Lohniský.[3]) Rostislav Korčák byl zatčen gestapem 20. prosince 1941 a převezen do Petschkova paláce k výslechu. V Pankrácké věznici byl uvězněn od 20. prosince 1941 až do 23. října 1942. Na výslechy byl převážen do Petschkova paláce, kde v důsledku jejich brutality přišel (za šest týdnů ve vazbě[2]) o zrak.[3] Dne 23. října 1942 byl převezen do Terezína a v květnu 1942 do KT Mauthausen.[3] Válku přežil s podlomeným zdravím a slepý. Po jejím skončení působil krátce v redakci[11] Zemědělských novin.[12] Zemřel v roce 1984.[3]

Ing. Miroslav Satran[editovat | editovat zdroj]

Ing. Miroslav Satran (19031942)[13] byl středoškolský profesor. V období od 10. listopadu 1939 až do 30. září 1941 odpovídal za materiální zabezpečení a technický provoz spojený s realizací ilegálního odbojového časopisu Český kurýr.[3]. Celkem bylo realizováno 25 čísel tohoto periodika, každé v nákladu 200 – 1000 výtisků.[2] Za protektorátu bydlel v rohovém domě na adrese Šumavská 809/32, 120 00 Praha 2 – Vinohrady. Spolu se svým otcem Václavem Satranem, který mu pomáhal s přípravou časopisu se v jeho bytě v letech 19401941 rozmnožovala většina čísel Českého kurýra.[14] Spolu s Rostislavem Korčákem byl Ing. Miroslav Satran zatčen gestapem 20. prosince 1941.[2] Po deseti dnech věznění se Miroslavu Satranovi podařilo uprchnout. Jedním z míst, kde se Miroslav Satran skrýval byl domek poštovního zaměstnance[15] Jana Weila (dnes - 2015 - na adrese: Zdobnická 590/2, 198 00 Praha – Kyje). Weil zajistil Satranovi nové osobní doklady.[16][p 5] Miroslav Satran byl znovu zatčen v červenci 1942 a při pokusu o útěk byl smrtelně raněn.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Některé prameny uvádějí, že úplně poslední číslo Českého kurýra sepsal Rostislav Korčák ve vyšetřovací vazbě veden snahou o zmatení gestapa. Toto "vydání" ve formě letáku bylo v nevelkém nákladu rozhozeno počátkem roku 1942 na pražských veřejných prostranstvích.[2]
  2. V kavárně Zdar (na adrese: Korunní 1151/67, 130 00 Praha 3 – Vinohrady) se uskutečnila (v roce 1940) první schůzka Rostislava Korčáka (vydavatel ilegálního časopisu Český kurýr) a Rudolfa Mareše (tou dobou již v ilegalitě). Na schůzce byla domluvena spolupráce při přípravě časopisu a při jeho ilegální distribuci.[3]
  3. Dr. Miloslav Kohák (* 12. září 1903 - † 5. ledna 1996) [6] byl národně socialistický novinář.[7] Za protektorátu se aktivně podílel v protinacistickém odboji, kde se orientoval na zpravodajskou činnost.[6] Působil též určitou dobu jako tajemník ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Dne 22. října 1941 byl zatčen a následně vyslýchán a vězněn na Pankráci, ale nikdy nebyl odsouzen.[6] Po Pankrácké věznici se díky své funkci tzv. "Hausarbeitera" mohl volněji pohybovat a pomáhal zprostředkovávat ostatním vězněným kolegům nelegální výměnu dopisů (tzv. "motáků") směřovanou hlavně vně Pankrácké věznice. Když na jaře 1944 byla jeho činnost prozrazena, byl v listopadu 1944 převezen do KT Mauthausen.[6] Miloslav Kohák válku přežil. Od roku 1948 pobýval v exilu. V letech 1952 - 1955 pracoval jako ředitel československého vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově.[7]
  4. Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.
  5. Jan Weil byl zatčen gestapem a zahynul v dubnu 1944 ve věznici v Gollnově u Štětína (dnes Goleniów v Polsku).[16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Média v době protektorátu Čechy a Morava [online]. docplayer.cz [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x MECNEROVÁ, Iveta. Problematika cenzury v období Protektorátu Čechy a Morava [online]. Redakce Mgr. Daniel Jakubíček, Ph.D. (vedoucí bakalářské práce). OLOMOUC: PALACKÉHO UNIVERZITA V OLOMOUCI, 2013 [cit. 2015-12-05]. S. 15 - 16 (z celkových 53 str.). PALACKÉHO UNIVERZITA V OLOMOUCI; Pedagogická fakulta; Katedra českého jazyka a literatury; III.ročník – prezenční studium; obor: český jazyk – společenské vědy; Bakalářská práce. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Rostislav Korčák). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 234, 363, 430, 488, 706. 
  4. -RED-. König Václav [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-09-14 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  5. -RED-. König Václav [online]. encyklopedie.vseved.cz [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  6. a b c d Kohák Miloslav, PhDr. (1903 - 1996) [online]. badatelna.eu, Národní archiv [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  7. a b Kohák Miloslav, PhDr. (1903 - 1996) [online]. Bibliografie dějin Českých zemí, Historický ústav AV ČR [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  8. Jelínek Jaroslav (* 4. 6. 1882 Praha – † 19. 1. 1946 Praha) - novinář [online]. historie ČSSD [cit. 2015-12-05]. Dostupné online. 
  9. a b c KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Je něco nového pro Pepíka" (Sběrná síť "Tří králů"); Ilegální časopis "V boj", s. 80 a 95. 
  10. a b Korčák, Rostislav, 1894-1984 [online]. Autoritní data, Národní knihovna ČR [cit. 2015-12-05]. Dostupné online. 
  11. a b Korčák Rostislav [online]. leporelo.info [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  12. -RED-. Korčák Rostislav [online]. www.cojeco.cz, 2000-03-14, rev. 2006-08-14 [cit. 2015-12-04]. Dostupné online. 
  13. KOŽUŠNÍKOVÁ, Monika. Vojenská pietní místa v Praze 8 ( strana 11 ); Pamětní deska padlým [online]. 50°05′37,96″ s. š., 14°27′01,09″ v. d.: Spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.estranky.cz), 2006-05-11, rev. 2009-06-30 [cit. 2015-12-05]. Pamětní deska je umístěna ve vestibulu budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK na adrese: Sokolovská 49/83, 186 00 Praha 8 – Karlín. Dostupné online. 
  14. Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 397
  15. KROUPA, Karel. Šest hrdinů z ulice V háji [online]. Český svaz bojovníků za svobodu, 2006-03-13 [cit. 2015-12-05]. Dostupné online. 
  16. a b Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 695

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KORČÁK, Rostislav. Čestně žili, čestně zemřeli. (Miroslav Satran, Václav Satran, Zinaida Korčáková, Rudolf Mareš, Jaroslav Valenta, Jaroslav Šimsa). [online]. Praha: Kalich, 2003 [cit. 2015-12-05]. S. 122 - 129. In: Prošli jsme v jeho síle. Evangelíci v čase druhé světové války / Šimsová, Milena / Praha : Kalich, 2003 271 s., fot. příl., s. 122-129. Dostupné online. ISBN 82-7017-949-X. 

Související články[editovat | editovat zdroj]