Lazurit
| Lazurit | |
|---|---|
 Lazurit, Afghánistán | |
| Obecné | |
| Kategorie | minerál |
| Chemický vzorec | Na6Ca2Al6Si6O24[(SO4),S,Cl,(OH)]2 |
| Identifikace | |
| Barva | temně modrá až nazelenale modrá |
| Vzhled krystalu | celistvý nebo v podobě dodekaedrů, či oktaedrů |
| Soustava | kubická[1] |
| Tvrdost | 5 - 5,5[1] |
| Lesk | matný až skelný |
| Štěpnost | nedokonalá podle {110}[2] |
| Index lomu | n = 1,5 - 1,522 |
| Vryp | světle modrý[2] |
| Hustota | 2,4 až 2,5[2] g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | je rozpustný v HCl, ve které zapáchá po zkažených vejcích |
| Ostatní | lom nerovný až lasturnatý, není UV aktivní |
Lazurit (či ultramarín) je minerál, hlinitokřemičitan sodíku a vápníku spadající do skupiny foidů. Přesněji se jedná o tektosilikát, který je hlavním členem sodalitové skupiny. [1] Je známý od starověku; mineralogicky byl jako „lazurit“ poprvé popsán v roce 1891.[3] Jeho jméno bylo odvozeno z perského لاجورد (lazhward), jež znamená „modrý“. Lazurit tvoří hlavní součást horniny Lapis lazuli, ve které se podílí na jejím složení 25 až 40 %.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o minerál silně kontaktně metamorfovaných vápenců.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5 - 5,5, hustota 2,42 g/cm3, štěpnost nedokonalá dle {110}, lom nerovný až lasturnatý, není radioaktivní.
- Optické vlastnosti: Barva je temně modrá, azurově modrá, fialově modrá nebo nazelenale modrá. Vryp má bílý, lesk matný až skelný a je průsvitný až průhledný. Není UV aktivní.
- Chemické vlastnosti: Obsah jednotlivých prvků - O 38,53%, Si 16,91%, Al 16,24%, Na 13,84%, Ca 8,04%, S 6,43%, tato data byla vypočtena z empirického vzorce Na3CaAl3Si3O12S. Časté nečistoty jsou v podobě Fe, Mg, K a H2O.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
- Stejně jako u minerálu Afghanitu je typovou lokalitou Afghánistán, v dole Lapis-lazuli Mine, na lokalitě Sar-e-Sang v provincii Badachšán.
- V současnosti je lazurit ve velkém těžen okolo Bajkalského jezera v Rusku a v Chile,[1] tam je lazurit dokonce považován za chilský národní kámen.
- Dále je známý z Itálie, lokalita Monte Somma
Parageneze[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se společně s kalcitem, pyritem, diopsidem, humitem, forsteritem, haüynem a muskovitem.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Brousí se jako drahý kámen a již od starověku a středověku byl lazurit těžen v Badachšánu, oblasti Afghánistánu[4], v podobě polodrahokamu lapis lazuli, dodnes jde celosvětově o jeho hlavní zdroj. Jeho drcením byla získávána velmi vzácná barva ultramarín, což napovídá i samotný název této barvy: Jde o složení latinských slov „ultra“ (nad, dále, tedy přeneseně i za, zpoza) a „mare“ (moře).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d VELEBIL, Dalibor. velebil.net - lazurit [online]. [cit. 2010-05-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c www.mineral.cz - databáze minerálů - lazurit [online]. www.mineral.cz - databáze minerálů [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ Brögger, W.C., Bäckström, H. (1891) Die Mineralien der Granatgruppe. Zeitschrift für Krystallographie und Mineralogie, 18, str. 209-276.
- ↑ Příjmy z těžby polodrahokamů nejdou afghánské vládě, ale přímo Tálibánu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-06-07]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazurit na Wikimedia Commons - (česky) Detailní popis lazuritu
- (anglicky) Lazurit na webu mindat.org
- (anglicky) Lazurit na portálu webmineral.com
- (anglicky) Lazurit v RRUFF databázi minerálů
- (německy) Lazurit v atlase minerálů
