Přeskočit na obsah

U 49

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Základní údaje
Vlajka
Typponorka
Třídatyp VII B
Objednána21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 587
Zahájení stavby15. září 1938
Spuštěna na vodu24. červen 1939
Uvedena do služby12. srpen 1939
Osudpotopena 15. dubna 1940 u Harstadu v Norsku
Takticko-technická data
Výtlak753 t (na hladině)
857 t (pod hladinou)
1 430 (plný)
Délka66,5 m vnější plášť
48,80 m vnitřní plášť
Šířka6,20 m vnější plášť,
4,70 m vnitřní plášť
Ponor4,74 m
Pohondiesel–elektrický
2x dieselový motor
2x elektrický motor
2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel
750 PS (550 kW) elektrický
Rychlost17,9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h)
8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h)
Dosah8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h)
90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h)
Posádka4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo
Výzbroj1× 88mm kanón
1× 20mm protiletadlový kanón
5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi)
14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min.
Ostatnímax. ponor 230 m

U 49 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 12. srpna 1939 a zařazena do 7. ponorkové flotily pod velením Kurta von Goßlera.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 49 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory AEG GU 460/8-276 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 49 mohla operovat v hloubce až 230 metrů.[1]

U 49 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]

Ve výzbroji U 49 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), námořní rychlopalný kanón 8,8 cm SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.

Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.

Historie služby

[editovat | editovat zdroj]

Ponorka U 49 byla objednána 21. listopadu 1936 v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 587. Výroba byla zahájena 15. září 1938 a na vodu byla spuštěna 24. června 19398. Do služby byla zařazena 12. srpna 1939 pod velením námořního kapitána (Kptlt.) Kurta von Goßlera.[2]

V období od 31. prosince 1939 do 31. října 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. listopadu 1939 do 15. dubna 1940 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kielu.

V období 9. listopadu 1939 až 15. dubna 1940 ponorka U 49 vyplula na čtyři bojové plavby při nich potopila jednu loď o celkové tonáži 4 258 BRT.[3] Ponorka nesla znak bílého slona.[4]

První bojová plavba

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení výcviku 9. listopadu 1939 v 23:00 hodin ponorka U 49 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu, pod vedením Kptlt. Kurta von Goßlera a vrátila se zpět do Kielu 29. listopadu 1939. Během dvaceti denní bojové plavby západně od Irska, v Lamanšském průlivu a v Biskajském zálivu byla potopena jedna loď o celkové prostornosti 4 258 BRT. Během první bojové plavby byla dvakrát napadena spojeneckými silami. Dne 13. listopadu byla bombardována britskými letadly a donucena klesnout do hloubky 160 metrů (520 stop), přičemž utrpěla menší škody. O tři dny později byla lokalizována britskými torpédoborci HMS Echo a Wanderer a podrobena hloubkovému bombardování. Ponorka, aby unikla, byla nucena potopit se do hloubky 170 metrů.[5]

Byl potopen parník Pensilva, který vezl 6 985 t kukuřice a byl na cestě z Durbanu přes Gibraltar do Rouenu a Dunkerque. Loď byla součástí konvoje HG–7 čítajícího 32 plavidel. Kapitán a posádka byli vyzvednuti lodí HMS Echo a později vyloděni v Plymouthu lodí HMS Wanderer. Nedošlo k žádným ztrátám na životech.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
19. listopad 1939 Pensilva VB 4 258 HG–7 torpedována [2]

Druhá bojová plavba

[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. února 1940 v 7.00 hodin U 49 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Kurta von Goßlera a vrátila se 5. března 1940 do Wilhelmshavenu. Již 1. března loď zavítala na Helgoland, protože velitel onemocněl. Plánovaná operace byla zrušena a U 49 místo toho od 2. března 1940 do 4. března 1940 prováděla cvičení v potápění u Helgolandu.

Třetí bojová plavba

[editovat | editovat zdroj]

U 49 vyplula z Wilhelmshavenu 11. března 1940 ve 14.25 hodin k norskému pobřeží. Operační prostor byl v Severním moři, poblíž Shetlandských ostrovů a Orknejí. Za 19 dní na moři nebyla napadena žádná loď a ponorka se 29. března 1940 vrátila do Wilhelmshavenu.

Čtvrtá bojová plavba

[editovat | editovat zdroj]

Loď opustila Wilhelmshaven 3. dubna 1940 ve 13.25 hodin a vydala se na cvičení na Weseru. Dne 15. dubna 1940 byla potopena poblíž města Harstad v Norsku (pozice 68°53′ s. š., 16°59′ v. d.) hlubinnými bombami z britských torpédoborců HMS Fearless a HMS Brazen. Jeden námořník podlehl těžkým zraněním, zbylých 41 bylo zachráněno.

Při záchraně trosečníků našli Britové pod plovoucími troskami různé tajné dokumenty, včetně mapy s vyznačenými pozicemi ponorky v norských vodách.

Místo ztroskotání

[editovat | editovat zdroj]

Vrak U-49 byl nalezen 3. března 1993 norskou ponorkou Skolpen. Leží v hloubce 300 metrů.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-49 (1939) na polské Wikipedii, German submarine U-49 (1939) na anglické Wikipedii a U 49 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.

  1. a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44. 
  2. a b Helgason, Guðmundur. "The Type VIIB boat U-49". German U-boats of WWII - uboat.net. Retrieved 8 December 2014.
  3. BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy) 
  4. Emblems - German U-boats of WWII - Kriegsmarine - uboat.net. uboat.net [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. 
  5. NEWPOWER, Anthony. Iron men and tin fish : the race to build a better torpedo during World War II. Westport, Conn.: Praeger Security International, 2006. 235 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-08051-7, ISBN 0-313-08051-8. OCLC 232301766 S. 45. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]