Tre Cime

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Tre Cime di Lavaredo)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tre Cime
Drei Zinnen
Tre Cime ze severu: zleva Cima Piccola, Cima Grande a Cima Ovest
Tre Cime ze severu: zleva Cima Piccola,
Cima Grande a Cima Ovest

Vrchol 2999 m n. m.
Prominence 550 m
Izolace 4,37 km → Zwölferkofel
Poloha
Světadíl Evropa
Stát ItálieItálie Itálie
Pohoří Dolomity, Alpy
Souřadnice
Tre Cime
Tre Cime
Prvovýstup 21.8.1869, Paul Grohmann, Franz Innerkofler a Peter Salcher
Hornina vápenec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
TRE CIME DI LAVAREDO.jpg
TRE CIME.jpg

Tre Cime di Lavaredo / Drei Zinnen (tři štíty Lavaredské) jsou impozantní tříčlenná skupina skalních štítů v severní Itálii, nejčastější symbol Dolomit. Vyrůstají kolmo ze sutinových polí. Nejvyšší je prostřední Cima Grande/Große Zinne (Velký štít, 2999 m), dále západní Cima Ovest/Westliche Zinne (Západní štít, 2973 m) a nejnižší je a Cima Piccola/Kleine Zinne (Malý štít, 2875 m). Ve vysokých a silně převislých severních stěnách Cima Grande (z 550 m výšky je prvních 220 m previslých asi 30 m od základny) a Cima Ovest ("střecha světa") se posouvaly možnosti sportovního lezení. Do stěn Cimy Grande se zapsali významnými prvovýstupy i čeští horolezci, bratři Coubalové, kteří vytvořili cesty Alpská růže a Cestu na památku Claudio Barbiera. Posledním zápisem českých horolezců do stěn Tre Cime je Erectissima čtveřice Dušan Janák, Pavel Jonák, Václav Šatava a Miroslav Peťo z roku 2010. Název Tre Cime je ve skutečnosti poněkud nepřesný, neboť nejnižší ze štítů, běžně označovaný Cima Piccola, jsou vlastně štíty tři. Při nejznámějším pohledu ze severu, od chaty Drei Zinnen Hütte, vypadají jako jeden vrchol vlevo od Cima Grande/Große Zinne, ale jsou to tři samostatné věže, pojmenované Cima Piccolissima/Torre Preuß, Punta di Frida a vlastní Cima Piccola.

Prvovýstupy[editovat | editovat zdroj]

  • První výstup na Cima Grande – rakouský horolezec Paul Grohmann s horskými vůdci Franzem Innerkoflerem a Peterem Salcherem v roce 1869, dnešní normálka. Nástup z jihu směrem na štěrbinu mezi Cima Piccola a Cima Grande, odbočit doleva žlabem a z něho do vlastního masívu Cima Grande. Stěna obtížnosti III a nad ní už lehčí skalou a sutinou na vrchol. Hlavním rizikem jsou padající kameny, shazované množstvím vystupujících (přilba!). 4–5 hodin.
  • Prvovýstup na Cima Grande severní stěnou – Emilio Comici, bratři A. a G. Dimaiovi v roce 1933, 3 dni, obtížnost VI.
  • První sólovýstup na Cima Grande severní stěnou – Emilio Comici v roce 1937 vlastní cestou.
  • První zimní výstup na Cima Grande severní stěnou – Walter Bonatti a C. Mauri v roce 1953.
  • První československý výstup na Cima Grande severní stěnou – Radan Kuchař a Zdeno Zibrín cestou Emilia Comiciho v roce 1961.
  • První výstup na Cima Ovest uskutečnili M. Innerkofler a G. Ploner v roce 1879 též z jihu normálkou. Trasa: Několik metrů pod sedlem Forcella Grande sutinovým žlabem doleva. Červené značky na skále, přes komíny a sutinové terasy až na polici pod vrcholem. Po ní na západ – vlevo, asi doprostřed západní stěny. Stupni a komíny na vrchol. 2-3 hodiny, obtížnost II.
  • Prvovýstup na Cimu Ovest severní stěnou – R. Cassin a V. Ratti v roce 1935.
  • Prvovýstup Diretissimou severní stěny Cimy Grande – saští horolezci Dietrich Hase a Lothar Brandler, První free sólo této cesty Alex Huber 2002[1]
  • Český prvovýstup v severní stěně Cimy Grande – Alpská růže (9-), Miroslav a Michal Coubalové, 1988[2],
  • Český prvovýstup v severní stěně Cimy Grande - Cesta na památku Claudio Barbiera (9-), Miroslav a Michal Coubalové, 1989[3], oceněno jako Výstup roku ČHS
  • Prvovýstup na Cima Ovest cestou "Pan Aroma" – Alex Huber v roce 2007, obtížnost 11- (8c+).
  • Český prvovýstup 2010 Erectissima, 8+/A3, Dušan Janák, Pavel Jonák, Václav Šatava, Richard Jurečka[4], volný přelez Dušan Janák a Miroslav Peťo klasifikace 10-[5]. Erectissima je v současnosti jednou z nejtěžších cest na Cimu Grande.
  • Na Cima Piccola poprvé vystoupili v roce 1881 M. a H. Innerkoflerovi, nejtěžší z normálek, obtížnost IV-.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1919 tvořily vrcholy hranici mezi Itálií a Rakouskem. Během první světové války procházela oblastí válečná fronta a z množství pozůstatků je zajímavý např. tunel v masivu Paternkofelu, kterým dnes prochází značená cesta, a dále řada opevnění, umělých jeskyní a také pamětních desek.

V současnosti tvoří vrcholy hranici mezi italskými provinciemi Bolzano a Belluno a zároveň mezi italsky a německy mluvícím obyvatelstvem regionu.

Pod vrcholy Tre Cime často končí jedna z etap nejtěžšího cyklistického etapového závodu Giro d'Italia.

Paternkofel a Tre Cime ze severu. Vpravo Cima Ovest/Westliche Zinne, uprostřed Cima Grande/Große Zinne, vlevo skupina vrcholů Cima Piccola/Kleine Cinne, Punta di Frida a Cima Piccolissima/Torre Preuß

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. První sólo Diretissimy
  2. Alpská růže
  3. Cesta na památku Claudio Barbiera
  4. Erectissima
  5. Erectissima volně. www.rockpoint.cz [online]. [cit. 2011-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-04. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]