Přeskočit na obsah

Trdelník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Trdelník
Hotové trdelníky
Hotové trdelníky
Základní informace
Kategoriepečivo
Tvardutý válec
Místo původuMaďarsko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Navíjení trdelníku na trdlo
Pečení trdelníku
Rozřezaný Skalický trdelník

Trdelník je sladké pečivo ve tvaru podobném velké duté kremroli, ovšem bez krémové náplně.

Vyrábí se z kynutého těsta, které se rozválené v pruzích navíjí na bukový válec (dnes také kovový) o průměru 8 až 10 cm, zvaný trdlo[1], a peče se v žáru dřevěného uhlí. Při pečení se otáčí, potírá mlékem, dokud nezíská zlatočervenou barvu. Pak se z válce opatrně stáhne, aby se neporušil tvar. Běžně se podává posypaný cukrem, objevují se i varianty s jinými příchutěmi (skořice, vanilka, ořechy, čokoláda, ad.).

Trdelník pochází zřejmě ze Sedmihradska, tedy historického regionu na území dnešního Rumunska. Předpokládá se, že k jeho rozšíření mimo toto území došlo v důsledku vpádu Tatarů, kdy část obyvatelstva utekla na severozápad[2].

Trdelníky v Evropě

[editovat | editovat zdroj]

Podobné výrobky jsou známy ve světě a také jinde mají v některých případech (Švédsko, Slovensko) registrovánu značku PGI. V Maďarsku je trdelník znám jako kürtőskalács, je považován za téměř „národní symbol“.[zdroj?] Mezi další podobné výrobky patří:

  • Rakousko: známý jako Prügelkrapfen
  • Německo: známý jako Baumstriezel nebo Baumkuchen
  • Lucembursko známý jako Baamkuch, kde je tradičním jídlem na svatbách a jiných slavnostech
  • Litva: Šakotis nebo Raguolis (v západní Litvě jako Bamkuchinas)
  • Polsko: Sękacz podobný zákusek
  • Slovensko: Skalický trdelník, pro tento název má Slovensko registrovánu unijní značku PGI
  • Švédsko: pro název spettekaka má Švédsko také registrovánu unijní značku PGI

Historie trdelníku v Česku

[editovat | editovat zdroj]

První výskyty slova trdelník v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]

Název trdelník se v české a slovenské literatuře objevuje od počátku 19. století. Josef Heřman Agapit Gallaš zmiňuje trdelník v několika básních ve sbírce Múza Morawská[3], vydané roku 1813. Překlad kuchařské knihy rakouské autorky Sybilly Dorizio, vydaný patrně v roce 1816, obsahuje recept na litý trdelník (Prügelkrapfen)[4].

Heslo pro trdelník se také vyskytuje ve slovnících z první poloviny 19. století. Josef Jungmann uvádí jako alternativní názvy vaječník a kotúč, německy Ringelkrapfen, Spießkrapfen, Prügelkrapfen nebo Ringkuchen, latinsky obelia [5]. V heslu pro vaječník pak uvádí, že koláč vaječný jest pečité jídlo, těsto na koláče se rozválí, při plamenu na způsob kuřete se otáčí a peče, pak cukrem posypané se jedí. Německý překlad je Spießkuchen, Spießkrapfen, Ringelkrapfen. Další významy slova vaječník podle Jungmanna jsou koláč z mouky a vajec na pánvi nebo rendlíku pečený, nebo vysoký koláč, uprostřed děravý, po stranách vroubkovaný[6].

Josef Dobrovský uvádí pod heslem Spießkuchen překlad m. vaječník, sl. trdelník, obelia[7]. Karel Ignác Thám uvádí trdelník jako překlad pro heslo Prügelkarpfen a vaječník pro heslo Spießkuchen[8].

Vaječník

[editovat | editovat zdroj]

Před 19. stoletím se místo trdelníku používal název vaječník. Tento název ovšem může označovat podle Jungmanna[6] i jiné pokrmy, konkrétně omeletu nebo bábovku. Není tedy jisté, že každá zmínka v literatuře skutečně označuje předchůdce trdelníku.

Čeněk Zíbrt ve své knize Staročeské umění kuchařské[9] cituje několik starších zdrojů, které se zmiňují o vaječníku. V dopise z roku 1464 se píše, že vévodkyni saskou při cestě z Mostu do Prahy vítali vesničané mazanci, sýry, vaječníky atd[10]. Klaret ve svých slovnících z 60. let 14. století zařadil vaječník mezi pečivo[11]. Slovník trojjazyčný z roku 1513 také umístil vaječník mezi pečivo, s německým překladem Ayerkuch[12]. Bavor Rodovský mladší z Hustiřan ve svém Kuchařství z roku 1591 uvádí recept na varmuži z vaječníka[13]. Jan Amos Komenský v knize Zlaté dveře jazykův otevřené z roku 1669 uvádí vaječník (Spiesskuchen) mezi koláči[14], v reedici Januae Lingvarum Reseratae Aureae Vestibulum z roku 1722 je pak vaječník označený jako na trdle koláč [15].

Pozdější vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Na konci 19. století proběhla řada národopisných výstav a slavnostní na kterých se prezentovaly formy na trdelník nebo hotový produkt. V roce 1887 se v Němčicích nad Hanou předváděly trdelníky na rožni a v peci pečené[16], v roce 1892 v Tovačově formu[17], v Ořechově byl trdelník mezi nabízeným pečivem[18]. V roce 1894 ve Šlapanicích vystavovali formu i s hotovým výrobkem[19], v Kroměříži byl trdelník mezi pečivem na ochutnání[20]. V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská, na které trdelníky prezentoval Horácký grunt po vzoru Sazomína u Velkého Meziříčí[21] a Klobouky u Brna[22], na výstavce v Dačicích pak byla vystavená forma na trdelník[23].

Marie Úlehlová-Tilschová ve své knize Česká strava lidová zmiňuje trdelník v pamětech obyvatel ze Slovácka a Podřipska z poloviny 19. století. Úlehlová-Tilschová uvádí, že trdelníky byly populární, protože umožňovaly využít dohořívajícího ohně či žhavých uhlíků po opékání masa na rožni, které u nás však postupně ztratilo na popularitě.[24]

Bratři Mrštíkové zmiňují trdelníky v románové kronice Rok na vsi, která se odehrává ve fiktivní slovácké vesnici Hrabůvka v 90. letech 19. století.[25]

Recept na trdelník jako jihomoravské jídlo je uváděn v publikaci z roku 1900.[26] Augusta Šebestová uvádí ve své knize Lidské dokumenty, též z roku 1900, že trdelníky se na Slovácku tradičně posílaly ženám tzv. do kouta (část obytné místnosti pro ženy v šestinedělí).[27] Majitel pekařství ve Vidči, které začalo vyrábět trdelníky ve stáncích po celém Zlínském kraji pod značkou Valašský trdelník v roce 2004, přičemž předtím se v regionu neprodávaly, zmiňuje, že se u nich v rodině návod na výrobu dědil z generace na generaci. Uvádí, že trdelník pochází z Rumunska a do Beskyd se dostal společně s přistěhovalci někdy kolem 17. století. Pekl se jen pro slavnostní příležitosti.[28]

K náhlému nárůstu popularity trdelníku došlo na počátku 21. století. Trdelník (či nesprávně trdlo) se stal součástí stánkového prodeje během různých slavností, jarmarků, festivalů, ale i v mnoha turistických oblastech.[29] Po roce 2015 se začala objevovat verze trdelníku plněná zmrzlinou.[30] Označení „staročeský trdelník“ je často považováno za pouhý marketingový trik.[31][32]

Skalický trdelník

[editovat | editovat zdroj]

Historie trdelníku ze Skalice, slovenského městečka na slovensko-moravském pomezí, se odvíjí z historického Sedmihradska. Odtud se s Maďary dostal do slovenské Skalice. Za člověka, který ve Skalici trdelníky zpopularizoval, je považován sedmihradský kuchař hraběte Gvadániho, který zde působil v druhé pol. 18. stol.[33] Od roku 2007 je Skalický trdelník chráněn jako zeměpisné označení – PGI (protected geographical indication).[34][35]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ NOVOTNÝ, Michal. TRDLO [online]. Český rozhlas Region – Praha a střední Čechy, 2003-11-25 [cit. 2017-10-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Historie trdelníku – Trdelník na kolečkách [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ GALLAŠ, Josef Heřman Agapit. Muza Morawská w patero oddělenjch obsahugjcý duchownj, mrawnj, polnj, wesko-občanské a starowlastenské hanácké pjsně skládatelů wlatsenských, k prospěchu a wzdělánj morawských wlastenců – Složená od Josefa Heřmana Galasse penzyonyrowaného cýs. král. wrchnjho polnjho lékaře, wlastence kragského města Hranic w Přerowském kragi ; W pořádek slussný uwedená, zde onde pooprawená, rozmnožená a w tisku wydaná od kragana a spolu-sskolnjka skládatele Tomásse Fryčage Kněze. Brno: Giřj Transler, 1813. Dostupné online. S. 225, 347, 417. 
  4. ↑ DORIZIO, Sibilla. Moge Skrz čtyrydceti Lété wykonáwánj známá Kuchařská Knjha pro welké a menssý Tabule: Obsahugjcý neychutněgssj a neywzáctněgssj Gjdla dlé wlastnjho gak w městských, tak wznessených Kuchiňách dostatečně wyprobyrowaná Kuchba, w krátkosti zřetedlně a pochopitedlně opsaná : Krom gedneg důkladneg spráwy Owotce tak zaděláwat, gak ono na Stromech zralé roste, s připogeným důkladným Sspayscetlem [online]. Olomouc: v Jána Giřjho Gastla, Knjho-Kupce, 1816 [cit. 2025-07-07]. S. 227–228. Dostupné online. 
  5. ↑ JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna: Díl IV. S - U. Praha: Josef Jungmann, 1838. 844 s. Dostupné online. S. 624. 
  6. ↑ a b JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna: Díl V. V–Z. Praha: Josef Jungmann, 1839. 990 s. Dostupné online. S. 9. 
  7. ↑ DOBROVSKÝ, Josef. Deutsch-böhmisches Wörterbuch [online]. Praha: 1821. Dostupné online. 
  8. ↑ THÁM, Karel Ignác. Karl Ignaz Thams neuestes ausführliches und vollständiges deutsch-böhmisches synonymisch-phraseologisches Nationallexikon oder Wörterbuch. Prag: Neureutterische Buchhandlung, 1814. 674 s. Dostupné online. S. 152, 293. 
  9. ↑ ZÍBRT, Čeněk. Staročeské umění kuchařské: S původními obrázky. Praha: Stará garda mistrů kuchařů, 1927. Dostupné online. 
  10. ↑ Zíbrt, 1927, s. 89.
  11. ↑ Zíbrt, 1927, s. 98.
  12. ↑ Zíbrt, 1927, s. 151
  13. ↑ Zíbrt, 1927, s. 318
  14. ↑ Zíbrt, 1927, s. 376
  15. ↑ Komenský, Jan Amos. Januae Lingvarum Reseratae Aureae Vestibulum: quô Primus ad Latinam aditus Tyrunculis paratur: cum versione interlineari Germanica, Hungarica & Slavonica. Leutschoviae: Typis Brewerianis, 1722. Dostupné online. , s. XXXIII
  16. ↑ Kronika vlasten. spolku muzej. v Olomouci. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. Olomouc: Nákladem Vlasteneckého spolku musejního, 1887, s. 128. Dostupné online. 
  17. ↑ Národopisná výstava v Tovačově. Pozor. 1892, roč. 21, čís. 93, s. 2. Dostupné online. 
  18. ↑ Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Praha: Nákladem Výboru národopisné výstavy českoslovanské; V komisi knihkupectví Bursík a Kohout, 1893. Dostupné online. S. 12. 
  19. ↑ Národopisná výstavka ve Šlapanicích. Moravská orlice. 1894, roč. 32, čís. 183, s. 2. Dostupné online. 
  20. ↑ Slavnostní den zahájení národopisné výstavy v Kroměříži. Velehrad. 1894-05-09, roč. 6, s. 3. Dostupné online. 
  21. ↑ Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha: J. Otto, 1895. Dostupné online. S. 109. 
  22. ↑ Kafka, Josef. Národopisná výstava českoslovanská. Praha: E. Beaufort, 1895. Dostupné online. S. 179. 
  23. ↑ Národopisná výstavka a národopisná slavnost v Dačicích. Dačické listy. 1895, čís. 9, s. 2. Dostupné online. 
  24. ↑ ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha: Družstevní práce, 1945. Dostupné online. S. 396, 415, 571. Dostupné online po registraci. 
  25. ↑ MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi 2.. Praha: Novina, 1941. Dostupné online. Kapitola Škaredá středa, s. 175. 
  26. ↑ ŠEBESTOVÁ, Augusta. Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky. Olomouc: Vlastenecký spolek musejní, 1900. Dostupné online. Kapitola Trdelník, s. 111. 
  27. ↑ ŠEBESTOVÁ, Augusta. Lidské dokumenty. [s.l.]: Carpe diem 
  28. ↑ BURŠÍKOVÁ, Alexandra. Valašský trdelník se na trhu objevil před šesti lety. Zlínský deník [online]. 2010-06-02 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  29. ↑ KUTKA, petr. Trdelník je hit současných tržišť. Můžete si ho udělat snadno i doma. Plzeňoviny.cz [online]. 2018-11-04 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ Nový hit světových sítí. Horečku vyvolal pražský trdelník se zmrzlinou. iDNES.cz [online]. 2016-03-02 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  31. ↑ K., Elsa. Staročeský trdelník? Marketingový podvod! 6 českých jídel, která mylně považujeme za tradiční. G.cz [online]. 2016-09-10 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  32. ↑ ape. Staročeský gyros a trdelník? Směju se nad lidskou blbostí, říká Vaněk. Lidové noviny [online]. 2014-06-13 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  33. ↑ SKALICA, Turistická informačná kancelária. Gastronomické špeciality mesta Skalica. www.tikskalica.sk [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-20. (slovensky) 
  34. ↑ Registrace Skalického trdelníku pro EU
  35. ↑ Publication of an application pursuant to Article 6(2) of Council Regulation (EC) No 510/2006 on the protection of geographical indications and designations of origin for agricultural products and foodstuffs (2007/C 88/02). Council regulation (EC) No 510/2006 ‘SKALICKÝ TRDELNÍK’ EC No SK/PGI/005/0489/09.08.2005, Official Journal of the European Union, C 88/7, 21. 4. 2007

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trdelník&oldid=25664232“