Transmisogynie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Transmisogynie (též psáno jako trans-misogynie) je intersekcí transfobie a misogynie, kterou zažívají trans ženy a transfeminní lidé.[1][2][3] Tento termín zavedla Julia Serano ve své knize Whipping Girl ve snaze popsat konkrétní formu útlaku, kterou trans ženy zažívají.[4][5][6] V rozhovoru pro The New York Times Serano uvádí, že transmisogynie má kořeny v despektu k ženskosti, která je ve společnosti „zesměšňována ve srovnání s maskulinními zájmy a genderovým vyjádřením“.[7]

Transmisogynie je základním konceptem transfeminismu a pracuje s ní také intersekční feministická teorie. Serano za jedince zažívající transmisogynii nepovažuje pouze transgender osoby, ale i osoby identifikující se jako drag queens.[8]

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Idea transmisogynie vyplívá ze dvou dalších typů společenských předsudků, které Serano v knize Whipping Girl popisuje: tradičního sexismu a opozičního sexismu. Tradiční sexismus lze popsat jako společenský jev, kdy „mužství a maskulinita jsou považovány za nadřazené ženskosti a feminitě“. Opoziční sexismus je přesvědčení, že muž a žena jsou „rigidní, vzájemně se vylučující kategorie“. Transmisogynie má základ v kombinaci obou těchto konceptů.[9]

Podle Serano je aspektem transmisogynie fakt, že existence trans žen představuje hrozbu pro „genderovou hierarchii, na jejímž vrcholu jsou muži“.[10] Genderová teoretička Judith Butlerová uvádí, že vražda transgender žen muži je „nejtoxičtější možnou formou maskulinity“. Jedná se podle ní o způsob, jakým vrah může okamžitě prokázat moc nad obětí v případě, že je idea neměnné povahy jeho moci (t.j. maskulinity) ohrožena. Podle Butlerové trans ženy tím, že se maskulinity vzdaly, ukazují, že nejde o neměnnou vlastnost.[11]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Transgender ženy čelí horší diskriminaci než ostatní transgender lidé. Studie zkoumající zkušenosti lidí po změně pohlaví na pracovišti zjistila, že trans ženám se plat sníží v průměru o třetinu, jsou méně respektovány a jsou více často obtěžovány. Na druhou stranu, trans muži zažívají mírné zvýšení platu a větší autoritu na pracovišti.[12]

Trans lidé jsou oběťmi neúměrně velkého množství trestných činů z nenávisti, přičemž většinu těchto trestných činů zažívají trans ženy. Americká Národní koalice programů proti násilí v roce 2012 zjistila, že transgender lidé se stávají obětí policejního násilí 3,32krát častěji než cisgender lidé, zatímco specificky trans ženy jsou oběťmi 2,90krát častěji než všichni lidé (cisgender i transgender), kteří nejsou trans ženami. Dále bylo zjištěno, že více než polovina všech obětí vražd LGBTQ lidí byly transgender ženy.[13]

Ve Spojených státech je transmisogynie primárně zaměřena na trans ženy jiné než bílé barvy pleti. Nadace Human Rights Campaign uvádí významný překryv mezi genderovou identitou a rasou obětí násilí na trans lidech: ze všech známých vražd transgender lidí v letech 2013 až 2018 byly trans ženy obětí v téměř 90 % případů a černošské trans ženy v přibližně 70 % případů.[14] Dále bylo v roce 2017 zjištěno, že 21 % transgender žen a 47 % černošských transgender žen zažilo uvěznění, což je míra mnohem vyšší než u celkové populace USA.[15] Transmisogynie specificky proti černošským transgender ženám se nazývá transmisogynoir.

Sexualizace a sexuální obtěžování[editovat | editovat zdroj]

Julia Serano tvrdí, že mnoho trans žen zažívá další úroveň misogynie ve formě fetišizace.[16] Poznamenává, že i po genderové tranzici jsou trans ženy stále často vnímány jako muži, nicméně v sexualizovaném kontextu jsou takto vnímané málokdy. V sexuálním průmyslu, jehož cílovým publikem jsou primárně heterosexuální muži, jsou trans ženy z velké části prezentovány jako sexuální objekty spíše než jako agresoři.[17]

Podle Serano není nadměrná sexualizace trans žen pouze efektem toho, že transgender ženy jsou relativně vzácné a tedy viděny jako „exotické“: poznamenává, že trans ženy jsou více sexualizovány i ve srovnání s jinými typy „vzácných“ žen.[18]  Vysvětlení vidí v konceptu, který nazývá „dichotomie predátor – kořist“, tedy v tom, že v sexuálním kontextu jsou „muži viděni jako predátoři a ženy jako kořist“.[17] Kvůli tomuto pohledu jsou trans ženy vnímány jako schválně lákající muže tím, že samy sebe přeměňují v sexuální objekt.[19]

Transmisogynní násilí a sexuální obtěžování zaměřené na transfeminní jedince je často pácháno spíše cizími lidmi než někým, koho oběť zná, a často zahrnuje pouliční obtěžování (tzv. catcalling) a další formy verbálního napadání.[20]

Vztah k transfobii[editovat | editovat zdroj]

Transmisogynie je odlišná od transfobie v tom, že se transmisogynie zaměřuje hlavně na trans ženy a jiné transgender jedince, kteří vyjadřují ženskost, zatímco transfobie je obecnější pojem, který pokrývá širší spektrum předsudků a diskriminace vůči transsexuálním a transgender jedincům.[21] Julia Serano píše, že „když se většina vtipů na úkor trans lidí soustředí na ‚muže v šatech‘ nebo ‚muže, kteří si chtějí uříznout penis‘, není to transfobie – je to transmisogynie. Když je většina násilí a sexuálních útoků spáchaných na trans lidech namířena proti trans ženám, není to transfobie – je to transmisogynie."[9]

Transmisogynie a duševní zdraví[editovat | editovat zdroj]

Negativní postoje a agrese, které cisgender lidé vůči transgender lidem chovají, mohou vést k mikroagresím a diskriminaci. Setká-li se s nimi trans jedinec, může to poškodit jeho duševní a fyzické zdraví. Výzkum ukázal značné rozdíly v otázkách duševního zdraví trans, genderově diverzních a genderově nekonformních dětmí ve srovnání s cisgender mládeží.[22] Diskriminace a agrese na základě genderu vedly k nárůstu sebevražd a pokusů o sebevraždu u trans mládeže. Tyto nepříznivé důsledky nezpůsobují jen jejich vrstevníci, ale také systémová diskriminace, jako jsou zákazy používání správných školních toalet nebo odepření přístupu k medikální tranzici. Pokračující nespravedlnost a předsudky vytváří pro transgender lidi nebezpečné sociální prostředí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transmisogyny na anglické Wikipedii.

  1. SERANO, Julia. Whipping girl: a transsexual woman on sexism and the scapegoating of femininity. Second edition. vyd. Berkeley, California: Seal Press, 2007. 392 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58005-622-9. (anglicky) 
  2. NADAL, Kevin L. The SAGE Encyclopedia of Psychology and Gender. 1. vyd. [s.l.]: SAGE Publications, 15. 4. 2017. 2064 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5063-5324-1. S. 1728–1731. (anglicky) 
  3. ARAYASIRIKUL, Sean; WILSON, Erin C. Spilling the T on Trans-Misogyny and Microaggressions: An Intersectional Oppression and Social Process Among Trans Women. Journal of Homosexuality. 2019-08-24, roč. 66, čís. 10, s. 1415–1438. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 0091-8369. DOI 10.1080/00918369.2018.1542203. (anglicky) 
  4. KRELL, Elías Cosenza. Is Transmisogyny Killing Trans Women of Color?. TSQ: Transgender Studies Quarterly. 2017-05-01, roč. 4, čís. 2, s. 226–242. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 2328-9252. DOI 10.1215/23289252-3815033. (anglicky) 
  5. SERANO, Julia. Trans-misogyny primer [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 
  6. HARRISON, Kelby. Sexual Deceit: The Ethics of Passing. 1. vyd. [s.l.]: Lexington Books, 2013. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-7706-8. S. 12. (anglicky) 
  7. CARSTENSEN, Jeanne. Julia Serano, Transfeminist Thinker, Talks Trans-Misogyny. The New York Times. 2017-06-22. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. SERANO, Julia. Outspoken: a decade of transgender activism and trans feminism. Oakland, Calif: Switch Hitter Press, 2016. 330 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9968810-0-5. S. 66–79. (anglicky) 
  9. a b Serano (2007), s. 14–⁠15.
  10. Serano (2007), s. 15.
  11. TOURJÉE, Diana. Why Do Men Kill Trans Women? Gender Theorist Judith Butler Explains [online]. 2015-12-16 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SCHILT, Kristen; WISWALL, Matthew. Before and After: Gender Transitions, Human Capital, and Workplace Experiences. The B.E. Journal of Economic Analysis & Policy. 2008-09-11, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 1935-1682. DOI 10.2202/1935-1682.1862. 
  13. National Coalition of Anti-Violence Programs. A Report from the National Coalition of Anti-Violence Programs (NCAVP): Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender, Queer, and HIV-Affected Hate Violence in 2012 [online]. 2013 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. A National Epidemic: Fatal Anti-Transgender Violence in America. Human Rights Campaign [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ERICKSON-SCHROTH, Laura; GLAESER, Elizabeth. The Role of Resilience and Resilience Characteristics in Health Promotion. Příprava vydání Kristen L. Eckstrand, Jennifer Potter. Cham: Springer International Publishing, 2017. Dostupné online. ISBN 978-3-319-54507-3, ISBN 978-3-319-54509-7. DOI 10.1007/978-3-319-54509-7_5. S. 51–56. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-54509-7_5. 
  16. BIANCO, Marcie. A manifesto for all: Bisexual trans activist and author Julia Serano wants to make feminism inclusive. www.juliaserano.com [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. 
  17. a b Serano (2007), s. 255.
  18. Serano (2007), s. 257.
  19. Serano (2007), s. 257–⁠258.
  20. STOTZER, Rebecca L. Violence against transgender people: A review of United States data. Aggression and Violent Behavior. 2009-05, roč. 14, čís. 3, s. 170–179. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. DOI 10.1016/j.avb.2009.01.006. (anglicky) 
  21. GENDERGP. How Fake “Experts” Are Driving the Campaign Against Trans People. GenderGP Transgender Services [online]. 2021-09-13 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. SILVA, Kevin; NAUMAN, Cambrian M.; TEBBE, Elliot A. Policy attitudes toward adolescents transitioning gender.. Journal of Counseling Psychology. 2022-07, roč. 69, čís. 4, s. 403–415. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 1939-2168. DOI 10.1037/cou0000601. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]