Přeskočit na obsah

Transafghánský plynovod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa trasy plynovodu.
Oslava dokončení turkmenistánské části plynovodu.

Transafghánský plynovod (The Trans-Afghanistan Pipeline, TAP, TAPI) je navržený a v současné době probíhající projekt stavby plynovodu ze Střední Asie, oblasti kolem Kaspického moře, přes Afghánistán a Pákistán do Indie.

Původně cca 900, podle současných plánů 1680 km dlouhý produktovod má začínat v turkmenském Dauletabadském ložisku zemního plynu a veden do afghánského Herátu, od kterého bude pokračovat do Kándaháru a po překročení afghánsko-pákistánské hranice dál přes města Kvéta a Multán. Místem určení bude indické město Fazilka nedaleko indicko-pákistánské hranice. Pro odklonění plynovodu do Indie rozhodla spolupráce této země se Spojenými státy vstoupením do protitálibanské koalice v dubnu 2001.[1][2]

Potrubí plynovodu má mít průměr 1420 mm a s provozním tlakem 100 atmosfér bude schopno ročně přepravit 33 mld. m³ zemního plynu. Podél produktovodu bude postaveno šest kompresorů.

Náklady tohoto mezinárodního projektu se odhadují na 3,5 mld. dolarů (2005), které jsou financovány z Asijské rozvojové banky. Zastánci projektu jej vidí jako moderní pokračování Hedvábné stezky. Nová afghánská vláda očekává provizi 8 % z výnosů.

  • Původní projekt začal v roce 1995 po podepsání inauguračního memoranda porozumění mezi vládami Turkmenistánu a Pákistánu.
  • O rok později, 13. srpna 1996, bylo pro realizaci projektu zřízeno konsorcium Central Asia Gas Pipeline, Ltd (nebo zkráceně CentGas), vedené americkou nadnárodní společností Unocal a saúdskou ropnou společností Delta Oil jako dalším zakládajícím členem.[3]
  • 27. října 1996 CentGas do projektu oficiálně začlenil několik mezinárodních ropných společností. Jeden ze zainteresovaných subjektů byla i vláda Turkmenistánu.
  • Již od druhé poloviny roku 1996, do té doby Spojenými státy podporovaná[4] radikální náboženská skupina Tálibán začíná fakticky přebírat vládu nad Afghánistánem a s jejím fundamentalistickým islámským vyznáním začala představovat problém pro bezpečí projektu. Mezitím zájem o fosilní paliva z Turkmenistánu projevila brazilsko-argentinská dceřiná společnost British Petroleum – Bridas Amoco.[5] Spojené státy se pokoušely s Tálibanem vyjednávat.
  • V dubnu 1997 byli nejvyšší představitelé Tálibánu pozváni na americkou půdu aby (ve státě Texas) o otázce plynovodu debatovali.[6] V lednu 1998 dal Tálibán CentGasu přednost před jihoamerickou konkurenční firmou Bridas a podepsal se Spojenými státy smlouvu, ve které se přislíbil nenarušit pokračování projektu.[7]
  • 12. února 1998 byli představitelé Unocalu pozváni na slyšení Kongresu Spojených států, ve kterém sdělili, že dokud v Afghánistánu nebude stabilní, ostatními státy uznávaná, vláda, je stavba plynovou a plynovod samotný ohrožen.[8]
  • V červenci 1998 se ruský Gazprom vzdal svých 10 % projektu, což mělo za následek, pozastavení projektu 21. srpna a odstoupení Unocalu v 8. prosince téhož roku. Po opuštění vedoucí hybné síly projektu byl CentGas na čtyři a půl roku zastaven.[9]
  • Během 48 hodin po událostech z 11. září 2001 byl z útoků na území Spojených států obviněn Usáma bin Ládin, přebývající od roku 1996 v Afghánistánu.[10] 7. října armáda Spojených států zahájila proti členům Tálibánu a Al-Kájdy Operaci Trvalá svoboda několikadenními leteckými útoky a posléze rozsáhlou pozemní operací. 13. listopadu dobyla Kábul, v prosinci byl v Afghánistánu zvolen předseda přechodné vlády pozdější prezident Afghánistánu Hamíd Karzáí (který dřív pro Unocal pracoval jako konzultant[11][12][13][14]). Jiný bývalý poradce této společnosti a člen PNAC, Zalmay Khalilzad, do Afghánistánu směřuje po novém roce jako americký velvyslanec této země.[15] Armáda USA v Afghánistánu zůstává do dnešních dnů, zaměstnána pozemními boji s Tálibánem a poměrně rozsáhlou stavbou vojenských základen, zpravidla v místech plánovaného plynovodu.
  • 27. prosince 2002 Karzáí spolu s čelnými představiteli Turkmenistánu a Pákistánu podepsali novou smlouvu za 3,2 mld. dolarů.[16]
  • V roce 2005 Asijská rozvojová banka poslala konečnou verzi studie proveditelnosti projektu.
  • V roce 2006 měla podle plánu začít stavba produktovodu na území Turkmenistánu, ale celková schůdnost projektu je zpochybnitelná vzhledem k tomu, že v náročném převážně hornatém terénu jižního Afghánistánu Američané stále nemají nad územím kontrolu a toto území je de facto pod vládou Tálibánu.
  • Ke konci srpna 2007 začal Turkmenistán o dodávkách plynu jednat s Čínou a ruskou společností LukOil.[17]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trans-Afghanistan Pipeline na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.janes.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-26. 
  2. Archivovaná kopie. www.indiareacts.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-18. 
  3. Archivovaná kopie. www.thewebfairy.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-24. 
  4. http://www.globalresearch.ca/articles/CHO111A.html - Michel Chossudovsky, Centrum pro výzkum globalizace, 2. listopad 2001
  5. http://www.worldpress.org/specials/pp/pipeline_timeline.htm
  6. http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/west_asia/37021.stm
  7. Archivovaná kopie. www.thewebfairy.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-24. 
  8. http://commdocs.house.gov/committees/intlrel/hfa48119.000/hfa48119_0.HTM
  9. Archivovaná kopie. www.thewebfairy.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-24. 
  10. Nicméně, v době útoků měl UBL být v pooperačním sekci vojenské nemocnice v pákistánském Rawalpindi po prodělané operaci ledvin.[1] Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine. Tato zpráva byla později zpochybněna.[2] Archivováno 5. 6. 2008 na Wayback Machine.
  11. http://www.rense.com/general18/ine.htm
  12. Archivovaná kopie. www.cooperativeresearch.org [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-06. 
  13. Archivovaná kopie. www.csmonitor.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-29. 
  14. Archivovaná kopie. www.lemonde.fr [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-15. 
  15. Archivovaná kopie. www.thewebfairy.com [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-13. 
  16. Archivovaná kopie. www.truthout.org [online]. [cit. 2007-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-17. 
  17. http://www.blisty.cz/art/36077.html

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
anglicky
česky