Toužebné myšlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilustrace toužebného myšlení

Toužebné myšlení (anglicky wishful thinking) nebo iluzorní myšlení je uvažování a rozhodování založené na tom, co by bylo příjemné si představit, spíše než na důkazech, skutečnosti a racionalitě. Je to produkt řešení konfliktu mezi vírou a touhou.[1]

Metodologie zkoumání toužebného myšlení jsou rozmanité. Různé disciplíny a myšlenkové školy zkoumají související mechanismy, jako jsou nervové obvody, lidské poznání a emoce, typy předpojatosti, prokrastinace, motivace, optimismu, pozornosti a prostředí. Tento koncept byl také zkoumán jako klam.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Přání otcem myšlenky — české pořekadlo (rčení)
  • Libenter homines id, quod volunt, credunt. – Lidé ochotně věří tomu, čemu chtějí (Cézar)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste lateinischer Phrasen na německé Wikipedii.

  1. BASTARDI, A.; UHLMANN, E. L.; ROSS, L. Wishful Thinking: Belief, Desire, and the Motivated Evaluation of Scientific Evidence. Psychological Science. 2011, s. 731–732. DOI 10.1177/0956797611406447. PMID 21515736. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]