Torretta di Crucoli
Torretta | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 39°27′13″ s. š., 17°2′11″ v. d. |
Nadmořská výška | 19 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Torretta | |
Správa | |
PSČ | 88812 |
Označení vozidel | KR |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Torretta di Crucoli je italská vesnice, nejlidnatější část obce Crucoli. Jedná se o letovisko u Jónského moře v regionu Kalábrie, provincie Crotone. V Torrettě žije přibližně 2300 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemné zmínky o Torrettě pocházejí z období římské republiky. Archeologické nálezy z 5.–8. století naznačují, že území dnešní Torretty bylo jádrem antické osady Paternum,[1] ležící podél konzulské cesty Traianea Jonica. Kromě amfor, terakotových artefaktů či hrobů byly v 50. letech 20. století v bezprostřední blízkosti Torretty objeveny pozůstatky impozantní římské vily s lázněmi. Později byly nalezeny také mince, zdi a vodovod z antického období.[2]
Osídlení vesnice začalo nabývat na významu až na počátku 20. století v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu a výstavbou prvních obytných domů v blízkosti nábřeží. V této době byla vybudována také stanice s názvem Crucoli na Jónské železnici. Turismus v Torrettě dosáhl svého vrcholu v 60. až 90. letech.
Cestovní ruch
[editovat | editovat zdroj]Turistický ruch je v Torrettě situován okolo moře, kde se nachází rozsáhlé pláže, ale také tenisové hřiště nebo atrakce pro děti. Hlavní ulice, Viale J. F. Kennedy je v letních měsících lemována kavárnami a dalšími podniky zaměřenými na gastronomii.
Během koupací sezóny, zejména v srpnu, centrum výrazně ožívá, a to jak díky turistům, tak díky mnoha původním obyvatelům, kteří se přestěhovali do jiných měst a do zahraničí, ale vracejí se sem na dovolenou.
Zajímavostí je tradiční pokrm sardella, speciální pikantní omáčka z ryb a pikantního koření. Festival věnovaný tomuto pokrmu se do konce 80. let konal v Torrettě, v posledních letech[kdy?] byl přesunut do obce Crucoli, kam jsou v srpnu vypracovány speciální autobusy.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Ve vesnici se nachází budova z druhé poloviny 15. století, zvaná "La Torretta" (v překladu "věž"), postavená po tureckých nájezdech a vyplenění lokality v roce 1577, v době, kdy Crucoli patřilo pod vládu rodiny D'Aquino. Jejím úkolem bylo chránit feudální statky u námořnictva a bránit místo, kde se nakládalo obilí, které feudálové prodávali neapolským obchodníkům.[3] Torretta byla také vypleněna obyvateli Rossana 27. února 1764 během velkého hladomoru, který postihl Neapolské království.[3]
V Torrettě a jejím okolí se nachází mnoho dalších historických budov, včetně vily Ciuranà z 18. století, románské vily Cassia a normanské vily Clausi, která byla prohlášena za národní památku.[4] Jsou zde dva kostely: první stojí u silnice a je zasvěcený svatému Františkovi z Pauly; druhý kostel je zasvěcený Marii Matce. Místní vlakové nádraží bylo otevřeno v 50. letech.
Ulice v osadě nesou pojmenování po významných bojovnících proti mafii: Giovanni Falcone, Paolo Borsellino a další.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Torretta se tyčí v nadmořské výšce 9 metrů nad mořem. Přestože je město obklopeno středně vysokými kopci, pobřeží je spíše nízké a písčité. Od počátku roku 2000 se pobřeží vyznačuje postupnou erozí, která zmenšuje šířku pláží.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BAUDET, Vivanco Paula. Fare il giornalista nel Bel Paese: storie ed esperienze di cittadini stranieri. LIBERTÀCIVILI. 2011-05, čís. 2, s. 36–43. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. ISSN 2037-464X. DOI 10.3280/lic2011-002006.
- ↑ ROSS, Kristin. 4. I semi sotto la neve. [s.l.]: Rosenberg & Sellier Dostupné online. S. 107–131.
- ↑ a b CASCELLA, Gianluca. Multiproprietŕ, collegamento negoziale ed effetti reciproci delle vicende contrattuali. RIVISTA ITALIANA DI DIRITTO DEL TURISMO. 2012-11, čís. 6, s. 101–114. Dostupné online [cit. 2022-07-08]. ISSN 2039-9022. DOI 10.3280/dt2012-006006.
- ↑ ROSS, Kristin. 1. Oltre il «regime cellulare della nazionalità». [s.l.]: Rosenberg & Sellier Dostupné online. S. 29–55.