Přeskočit na obsah

Ting C’-Lin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ting C’-Lin je čínské jméno, v němž Ting je příjmení.
Ting C’-Lin
Ting C'-Lin v roce 2014
Ting C'-Lin v roce 2014
Narození30. prosince 1936 (87 let)
Šanghaj
ČínaČína Čína
Alma materČínská lidová univerzita
Povoláníprofesorka filosofie
ZaměstnavatelČínská lidová univerzita
Známá jakodisidentka
OceněníHeinz R. Pagels Human Rights of Scientists Award (1995)
Vasyl Stus Freedom-to-Write Award (2007)
Politická stranaKomunistická strana Číny (do 1991)
ChoťŤiang Pchej-kchun
DětiŤiang Ťie-lien (1972–1989)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ting C’-Lin (čínsky pchin-jinem Dīng Zǐlín, znaky 丁子霖; 20. prosince 1936[1] Šanghaj) je čínská profesorka filosofie v důchodu, disidentka a hlava čínské nátlakové skupiny Matky z Náměstí nebeského klidu (Tiananmen Mothers).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Ting C’-Lin se narodila 20. prosince 1936 v Šanghaji. V letech 19561960 studovala na Čínské lidové univerzitě v Pekingu a později se stala profesorkou filosofie na stejné univerzitě.[2] Její manžel, Ťiang Pchej-kchun (蔣培坤), pracoval na stejné univerzitě jako vedoucí Institutu estetiky.

Rok 1989 a založení Matek Tchien-an-men

[editovat | editovat zdroj]

Její sedmnáctiletý syn Ťiang Ťie-lien byl jedním z prvních zavražděných, když Čínská lidová osvobozenecká armáda zmasakrovala protest na Náměstí nebeského klidu.[3] Sám navzdory zákazu vycházení opustil dům a byl zastřelen v noci 3. června 1989.[4] Ting uvedla, že byl zastřelen pořádkovou policií přímo na Náměstí nebeského klidu, poté byl převezen do Pekingské dětské nemocnice, kde byl prohlášen za „mrtvého při příjezdu“.[4]

V reakci na synovu smrt se Ting pokusila šestkrát o sebevraždu. V říjnu 1989 potkala další matku, jejíž dítě bylo zavražděno během protestů a založila svépomocnou skupinu, která neustále rostla. Vytvořila síť asi 150 dalších rodin, které během masakru na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 ztratily syny a dcery, a tato skupina se stala známou jako Matky Tchien-an-men.[5] Tato skupina žádala vládu, aby se omluvila za tyto vraždy. Ting a další členové a členky skupiny následně čelili zatčení, domácímu vězení, odposlouchávání a dalším praktikám.

Ting C’-Lin v roce 2009

Disidentská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Po rozhovoru pro ABC News roku 1991 jí a jejímu manželovi vláda zakázala pracovat v oboru a publikovat výsledky svých prací na půdě Čínské lidové republiky. Jejich členství ve straně bylo zrušeno a samotná Ting byla zadržována více než 40 dní ve vazbě. Poté byla nucena odejít předčasně do důchodu a byla pod neustálým dohledem. 9. září 1994 byla zatčena před univerzitou a na dvě hodiny zadržována za to, že publikovala článek „zraňující čínský lid“ v zahraničních médiích.[6] Totéž se stalo o rok později, když byla se svým manželem zatčena ve městě Wu-si a oba byli zadržováni od 18. srpna do 30. září, údajně kvůli ekonomickým záležitostem. V roce 1996 byl nucen Ťiang Pchej-kchun odejít do důchodu.

Roku 2003 byla skupina Matky Tchien-an-men navržena na Nobelovu cenu míru.[7]

V roce 2004, krátce před 15. výročím masakru, byla spolu s dalšími Matkami Tchien-an-men uvězněna v domácím vězení, aby nemohly uspořádat veřejnou pietu nebo protestovat. Od roku 2004 je tak se svým manželem v domácím vězení.

Roku 2006 jí časopis Time vybral jako jednu ze 60 asijských hrdinů.[2] V únoru 2007 vyhrála cenu PEN klubu za svou knihu Hledání obětí 4. června (Looking for the June 4 victims).[8] Během letních olympijských her 2008 byla nucena opustit Peking, aby se nemohla setkat s novináři.[9]

Aktivismus

[editovat | editovat zdroj]

Od smrti jejího syna při protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 bojuje Ting C’-Lin za spravedlnost pro oběti tohoto masakru. Její aktivismus přitáhl mezinárodní pozornost a spojení s uznávanými skupinami pro lidská práva, jako jsou Amnesty International, Human Rights Watch a Human Rights in China (česky Lidská práva v Číně).[10] Kvůli úsilí Ting C’-Lin vede Amnesty International politickou kampaň, která vyvíjí tlak na čínskou vládu, aby uznala své pochybení a omluvila se za smrt tolika občanů.

Snaží se také sbírat jména obětí masakru na Náměstí nebeského klidu. V roce 2011 měla údaje o 202 obětech masakru.

Ting C’-Lin a skupiny pro lidská práva požadují, aby čínská vláda přestala označovat protesty studentů z roku 1989 politickým žargonem, jako je „kontrarevoluční vzpoura“.[11]

V červnu 2009 v rozhovoru pro Newsweek Ting C’-Lin odsoudila činy a dědictví mnoha historických osobností. Ptala se například, proč nebyl Teng Siao-pching postaven před soud stejně jako bývalý vůdce kambodžských Rudých Khmerů Pol Pot. Byla zklamaná, když americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová prohlásila, že úzké čínsko-americké vztahy by neměly být zastíněny lidskými právy.[12] Uznává však, že v roce 1995 jí Hillary Clintonová pomohla k propuštění z jednoho z jejích mnoha uvěznění.

Ting C’-Lin kritizovala bývalého prezidenta USA Billa Clintona pro účast na ceremonii na Náměstí nebeského klidu:

Když krev studentů stále neuschla a rány se stále nezahojily... jak si Clinton může stoupnout na červený koberec a sledovat čínské vojáky?
— Ting C’-Lin, 2009

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ding Zilin na anglické Wikipedii.

  1. Hongkongská aliance pro podporu vlasteneckých demokratických hnutí v Číně prohlásila, že její rok narození je 1939. Ting řekla v rozhovoru (9. října 2006), že se narodila v Šanghaji 20. prosince 1936.
  2. a b TIME Magazine Cover: 60 Years of Asian Heroes - Nov. 13, 2006. Time [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 丁子霖教授: 六四死難者名單. www.89-64.org [online]. 2004-04-10 [cit. 2020-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-04-10. 
  4. a b 'Ma Lik didn't experience the massacre'. South China Morning Post [online]. Invalid date [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ding Zilin: an advocate for the dead - June 2, 1999. CNN [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  6. 民運人士資料搜尋. www.alliance.org.hk [online]. 2007-09-27 [cit. 2020-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. 
  7. The Tiananmen Mothers for the 2002 Nobel Peace Prize. ifcss-us.org [online]. 2006-05-27 [cit. 2020-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-05-27. 
  8. 独立笔会自由写作奖在国际笔会香港会议上颁发 博讯新闻,简体中文新闻. boxun.com [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  9. https://www.usnews.com/news/world/articles/2008/08/25/chinas-rulers-stay-tough-despite-the-olympics-hoopla
  10. YI, Tong. Opinion | China's Latest Theft (Published 2000). The New York Times. 2000-02-16. Dostupné online [cit. 2020-11-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  11. 'Tiananmen mothers' demand open dialogue. The China Post [online]. 2011-07-19 [cit. 2020-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-19. 
  12. Tiananmen Mom Remembers Son Killed 20 Years Ago - Newsweek and The Da…. archive.is [online]. 2013-01-30 [cit. 2020-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-30. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]