Theodóros Metochités

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Theodóros Metochités
Rodné jménoΘεόδωρος Μετοχίτης
Narození1270
Konstantinopol
Úmrtí21. března 1332 (ve věku 61–62 let)
Konstantinopol
Povoláníastronom, politik, diplomat, filozof, spisovatel a historik
Témataastronomie, politika, diplomacie, filozofie a dějiny
DětiIrena Palaiologovna
RodičeGeorge Metochites
PříbuzníJan Palaiologos-Komnenos (zeť)
Marie Palaiologovna a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ60925781 (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodóros Metochités (též T(h)eodoros nebo T(h)eodor a Metochites[1][2], Metochítis[3], Metochit[4] nebo Metochyta[5], starořecky Θεόδωρος Μετοχίτης; 1270, Nikaia[6][7] - 13. března 1332, Konstantínopol) byl byzantský učenec, polyhistor, politik, mecenáš umění působící v období tzv. palaiológovské renezance.[6] Byl autorem řady literárních prací a dopisů, jeho žák Nikéforos Grégoras ho nazval chodící knihovnou.[2][7] Někdy bývá považován za předchůdce renezančního humanismu a inspiroval následující generaci řeckých učenců.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Theodóros se narodil v/kolem roku 1270 do rodiny Metochitů, jeho otcem byl pravoslavný klerik Georgios Metochita, obhájce unie se Západem během vlády Michaela VIII. Palaiologa.[6] Pro prounijní názory museli oba v roce 1283 odjet z Konstantinopole do vyhnanství[2] do Nikaie.[7] Již v mládí jevil Theodóros zájem o filozofii a v roce 1290 byl císařem Andronikem II. pro své studijní výsledky a literární činnost povolán zpět. Postupně císař Theodorovi svěřoval rozličné diplomatické a státní úkoly. V roce Theodóros 1295 získal tituly logothetes tón agelon a logothetes tón oikeiakon.[8] V roce 1298 vedl diplomatickou misi do Srbska a sjednal sňatek císařovy dcery Simonis a srbského cara Milutina. V díle Presbeutikos týkajícím se této mise podal Metochités cenné poznatky o byzantském vlivu na slovanskou zemi.[6]

V roce 1305 Theodóros nahradil svého bývalého přítele Nikéfora Chumna na pozici hlavního ministra (mesazóna) a úřad si podržel až do roku 1328, kdy byl císař Andronikos II. svržen. Kromě toho získal v roce 1305 titul logothetes tú geniku (výběrčí daní). V letech 1316 až 1321 financoval obnovu monastýru v Chóře a nechal k němu vystavět nový kostel. Klášterní knihovně věnoval svou rozsáhlou sbírku antických děl (přes 80 autorů). V roce 1321 získal titul velkého logothéta (megas logothetes). Po úspěšné vzpouře proti císaři byl Metochités jako jeho přívrženec uvězněn a byl mu zkonfiskován majetek. Potom byl poslán do vyhnanství do Didymoteichonu a jeho palác byl zničen. Vrátit se do Konstantinopole směl až v roce 1330, nemohl však dále veřejně působit, a vstoupil proto do kláštera Chóra, kde za dva roky zemřel.[2][8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Theódora zajímala astronomie, naopak minimální zájem jevil o teologii.[2] Pokusil se očistit přírodní vědy od fatalismu a pověrčivosti či magie.[3] Byl velmi sečtělý v antických spisech Aristotela a Platóna, jakož i dalších řeckých filozofů. Většina jeho děl až na dopisy je zachována, ale nebyla publikována.[8]

Hlavním Theódorovým dílem jsou Rozmanitosti filozofické a historické[1][7] (řecky Hypomnématismoi kai sémeióseis gnómikai[1][7], latinsky i Miscellanea [2] či Miscellanea philosophica et historica, jak se označuje od svého prvního a dosud jediného vydání; sám autor ho pravděpodobně nazval Sémeióseis gnómikai).[9] Je to sbírka více kratších děl, poznámek a nápadů (120 esejí). Zabývá se různými otázkami (filozofie, náboženství, etika, astronomie,[10] matematika, fyzika, politika, historie,...) Nevyniká originálností[2] (obsahuje eseje odkazující na Aristotela, Platóna a Plutarcha), ale dokazuje Metochitovy rozsáhlé encyklopedické znalosti. [2] K byzantské inteligenci Metochites zaujal kritický přístup a vytýkal jí mrtvý formální klasicismus a helenocentrismus, který Řekům bránil hledat moudrost děl jiných národů. V rozporu s byzantskou ideologií pochopil, že Byzantská říše není dovršením, ale jen etapou dlouhodobého vývoje světa, který vnímal jako divadlo (pankosmion theatron).[7][11]

Dále Theódoros vytvořil Úvod do astronomie (Stoicheiósis epi té astronomické epistémé;[7] ke studiu přírodních věd (matematiky a astronomie) ho přivedly prvky platónské filozofie a přesvědčení o nestálosti hmoty[11]), různé řeči, např. O etice nebo výchově (Éthikos é peri paideias) a oslavné řeči (enkomia) jako Na Andronika II. a Oslava Byzantia čili o císařském velkoměstě (Byzantios é peri basilidos megalopoleós) a jiné,[7] dále odpovídal na Chumnovu kritiky (Proti těm, kteří používají jazyka bez vzdělání, Elenchos kata tón apaideutós),[7] sepsal zprávu o diplomatické misi v Srbsku[2] (Presbeutikos),[6] je autorem dvaceti básní[2] v hexametrech [8] a nedochované korespondence.[2][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodóros Metochites na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Metochites In: Ottova všeobecná encyklopédia v dvoch zväzkoch M-Ž. [s.l.]: [s.n.] ISBN 8096915940. S. 60. (slovensky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k Metochites, Theodoros In: Encyklopedie Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7277-485-2, ISBN 978-80-86420-43-1. S. 316-317. 
  3. ↑ a b Byzantská filozofia. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7380-640-8. S. 53, 56, 163, 165. 
  4. ↑ a b K sv. Gregorovi Palamovi. Historia Ecclesiastica. Roč. VIII., čís. 2, s. 123. Dostupné online. ISSN 1338-4341. 
  5. ↑ Prvé slovenske dejiny filozofie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 116. (slovensky) 
  6. ↑ a b c d e Theodore Metochites In: Encyclopedia Britannica [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i Byzantská vzdělanost. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7021-034-6. S. 266, 274. 
  8. ↑ a b c d e METOCHITES, THEODORE In: The Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-19-504652-8. S. 1357-1358. (anglicky) 
  9. ↑ Byzantine philosophy and its ancient sources. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-19-924613-0. S. 183. 
  10. ↑ Theodore Metochites’s seimeioseis gnomikai: personal encyclopedism. Orientalia Lovaniensia Analecta. S. 333-344. Dostupné online. ISSN 0135-0536. 
  11. ↑ a b Dějiny Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-200-0454-8. S. 384. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Theodóros_Metochités&oldid=23632029“