Telefonní hovor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Telefonní hovor je základní telekomunikační služba poskytovaná telefonní sítí. Jedná se o obousměrnou hlasovou komunikaci zpravidla mezi dvěma účastníky prostřednictvím telefonní sítě za pomoci telefonního přístroje.

Analogový systém[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Tradiční analogový telefonní systém.

Běžný analogový signál hovoru s frekvenčním pásmem 300-3400 Hz je přenášen účastnickým vedením přímo do telefonní ústředny. Až do nasazení telefonních voličů probíhalo spojování hovorů ručně.[1] První telefonní linku v délce asi jeden kilometr užíval na území Prahy od 21. července 1881 Bedřich Frey ml. ke spojení svého bydliště a rodinného cukrovaru. Později byly hovory spojovány automatickými, nejprve elektromechanickými a později elektronickými ústřednami.

Digitální systém[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku ISDN.

Hovor na ISDN lince je telefonem digitalizován (8000 osmibitových vzorků za sekundu) a přenášen pomocí PCM do telefonní ústředny. I v případě digitálního systému ISDN se pro přenos hovoru používá technologie přepojování okruhů.

Mobilní sítě[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Mobilní síť.

Mobilní telefon provádí kompresi akustického signálu, předává jej pomocí rádiových vln na nejbližší základnovou stanici, která prostřednictvím mobilního přepojovacího centra (MSC) zabezpečuje komunikaci se zvoleným účastníkem v libovolné telefonní síti.

VoIP[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku VoIP.

VoIP umožňuje přenos digitalizovaného hlasu pomocí paketů rodiny protokolů TCP/IP prostřednictvím Internetu nebo jiné počítačové sítě.

Signalizace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Signalizace (telekomunikace).

Signalizace má v závislosti na dostupnosti volaného účastníka dvě podoby:

  • Volaný účastník je nedostupný:
Přihlášení volajícího (sepnutí telekomunikačního okruhu po zvednutí sluchátka) - Identifikace volajícího - Generování oznamovacího tónu - Volba čísla volaného - Vyhledání spojení - Generování obsazovacího tónu
  • Volaný účastník je dostupný:
Přihlášení volajícího (sepnutí telekomunikačního okruhu po zvednutí sluchátka) - Identifikace volajícího - Generování oznamovacího tónu - Volba čísla volaného - Vyhledání spojení - Generování vyzváněcího signálu pro oba účastníky (volající slyší vyzváněcí tón ve sluchátku, volaný slyší zvonit telefon) - Přihlášení volaného - Spojení hovoru

Volající účastník může navíc (vlastní-li telefon s multifrekvenční volbou) pomocí svého telefonního přístroje ovládat např. hlasové automaty na straně volaného.

Statistika[editovat | editovat zdroj]

30% mobilních telefonních hovorů trvá 70-100 sekund.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JAROLÍMKOVÁ PHDR., Stanislava. Co v průvodcích nebývá 2. Praha 4, Na Sypčině 12: R + H, spol.s.r.o., 2007. ISBN 978-80-7246-356-5. S. 344. 
  2. Účtování hovorů: můžu nechat o pár sekund víc?. MobilMania.cz [online]. [cit. 2008-12-11]. Dostupné online.