Analogový signál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Analogový signál je dán spojitou (nebo po částech spojitou) funkcí spojitého času. Tím se liší od signálu diskrétního, který je dán funkcí definovanou pouze v diskrétních časových okamžicích (a tvoří tak posloupnosti funkčních hodnot).

Analogové signály můžeme rozdělovat podle média, kterým jsou přenášeny. Mluvíme tak například o akustických signálech, elektrických signálech, optických signálech apod.

Geneze spojitých signálů[editovat | editovat zdroj]

Spojité signály jsou generovány spojitými procesy a systémy. Jedná se například o

  • EEG – vzniká elektrickou aktivitou mozku
  • EKG – vzniká elektrickou aktivitou srdce
  • řeč – příklad akustického signálu
  • výstup spojitého senzoru, například senzoru zrychlení
  • apod.

Zpracování spojitých signálů[editovat | editovat zdroj]

Nezávisle na druhu analogového signálu jsou používány tyto standardní algoritmy zpracování:

Digitalizace spojitých signálů[editovat | editovat zdroj]

Z důvodu zpracování signálu výpočetními prostředky provádíme tzv. digitalizaci spojitých signálů. Důvody digitalizace nejsou pouze ekonomické (levnější zpracování a přenos dat), neboť s digitálním signálem můžeme zacházet tak, jak s analogovým není možné.

Příkladem je rozpoznávání řeči – zde jsou složité algoritmy aplikovatelné pouze na digitalizované signály.

Základní analogové signály[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]