Tradiční analogový telefonní systém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Název tradiční nebo analogový telefonní systém se používá v češtině jako ekvivalent anglického výrazu Plain ordinary telephone servicePOTS, který označuje telefonní službu určenou k přenosu hlasu, která dlouhou dobu představovala (a v některých zemích stále představuje) základní formu připojení soukromých (bytových) i firemních účastníků do telekomunikačních sítí. Dřívější označení Post Office Telephone Service/System se ve většině zemí po oddělení telefonních firem od státních poštovních organizací přestalo používat. V České republice, případně v bývalém Československu se POTS z velké části překrývá s pojmem Jednotná telefonní síť (JTS).

Označení tradiční odráží fakt, že tato základní telefonní služba je dostupná prakticky od zavedení veřejného telefonního systému koncem 19. století i v době pokročilejších forem telefonie jako je ISDN, mobilních telefonů a VoIP. Základní služba nedoznala z pohledu běžného uživatele velkých změn bez ohledu na to, že komunikační okruhy veřejných telefonních sítí se průběžně modernizují v souladu s pokrokem v digitálních komunikacích (zavedení tónové volby, elektronických ústředen, optických kabelů); nicméně kromě zlepšení kvality zvuku je většina změn pro běžného účastníka prakticky nepozorovatelná.

Poskytované služby[editovat | editovat zdroj]

Tradiční telefonní systém zahrnuje:

Mnoho doplňkových služeb začalo být dostupné pro telefonní účastníky v souvislosti digitalizací telefonních ústředen během 70. a 80. let dvacátého století:

Díky velkému rozšíření tradiční telefonní sítě byly nové formy komunikačních zařízení jako modemy a faxy navrhovány tak, aby byly schopny přenášet digitální informace přes tradiční telefonní síť.

Signalizace na účastnickém vedení[editovat | editovat zdroj]

Ve většině případů je funkce účastnického vedení (tak zvané místní smyčky) sloužící pro připojení telefonního přístroje k ústředně prakticky nezměněna a zůstává kompatibilní s telefony s pulzní volbou, přestože její používání sahá k začátku 20. století.

Účastnické vedení z místní ústředny nebo koncentrátoru je obvykle tvořeno jedním párem kroucené dvoulinky a na straně účastníka je zakončeno konektorem RJ11. Z ústředny je obvykle napájeno stejnosměrným napětím −48 až 60 V zálohovaným pomocí rozsáhlé sady baterií (zapojených sériově) a v některých případech i elektrickým generátorem, který zajišťuje funkčnost telefonních linek i během delších výpadků elektrické sítě. Účastnické vedení má typicky odpor okolo 300 ohmů, a nemůže ohrozit zdraví a život lidí (přestože zkratování vedení může způsobit nepříjemný pocit).

Spolehlivost[editovat | editovat zdroj]

Přes své omezené schopnosti, malou šířku pásma a žádnou podporu mobility poskytuje tradiční telefonní síť vyšší spolehlivost než ostatní telefonní systémy (mobilní telefony, VoIP, atd.). Mnoho telefonních společností usiluje o dosažení dostupnosti oznamovacího tónu ve více než 99.999% případech zvednutí telefonu. Je to v marketingu a inženýrských srovnáních často citovaný standard nazývaný pětidevítková dostupnost nebo spolehlivost. Znamená, že po zvednutí mikrotelefonu není linka dostupná (obsazeno, porucha, apod.) pro volání nejvýše 5 minut za rok.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plain old telephone service na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]