Přeskočit na obsah

Technická úroková míra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Technická úroková míra (TÚM) je úroková míra, kterou používají pojišťovny při výpočtu pojistného v životním pojištění. Představuje takové zhodnocení rezervy pojistného, na které má klient smluvní nárok. Maximální výše technické úrokové míry je v ČR regulována vyhláškou.[1]

Definice a kontext

[editovat | editovat zdroj]

Zákon o pojišťovnictví z roku 2009 definuje technickou úrokovou míru jako „zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění“.[2] Česká národní banka k tomu dodává, že jde o „zhodnocení pojistné rezervy. Tato rezerva je určena ke krytí budoucích závazků ze životních pojištění.“[3]

Pojistná funkce životního pojištění

[editovat | editovat zdroj]

Smyslem pojištění je zmírnění škod vzniklých na hodnotách, a to materiálních i nemateriálních jako třeba zdraví a život. Pojištěný[pozn. 1] (klient) svěřuje pojistiteli (pojišťovně) své finanční prostředky (pojistné), ať už jednorázovou úhradou nebo v menších pravidelných splátkách. Část z těchto prostředků pojistitel užívá na pokrytí svých nákladů a část ukládá do tzv. pojistného fondu. Nastane-li pojistná událost, z pojistného fondu je vypláceno pojistné plnění pojištěnému nebo jiným oprávněným osobám (např. pozůstalým).

Finanční umístění

[editovat | editovat zdroj]

V době mezi přijetím finančních prostředků z pojistného a jejich vyplacením na pojistné plnění se pojišťovna snaží o jejich co nejlepší zhodnocení s cílem dosažení zisku. Použití těchto prostředků na nákup aktiv (cenných papírů, nemovitostí, uměleckých děl…) je nazýváno finančním umístěním. Pojišťovna tím realizuje svou investiční strategii a investiční činnost.[4]

Technické rezervy

[editovat | editovat zdroj]

Vedle pojistných událostí málo pravděpodobných jako jsou např. mimořádné přírodní katastrofy nebo výjimečné úrazy, dochází také k takovým pojistným událostem, které s určitostí nebo velkou pravděpodobností nastanou, jen není známo kdy a jak velké bude pojistné plnění. Takovou událostí je typicky např. úmrtí pojištěného, neboť to nastane s jistotou, ale není známo kdy a za jakých okolností. Podobně s velkou pravděpodobností může nastat dožití se určitého věku, přičemž pravděpodobnost mohou pojišťovny odvodit z úmrtnostních tabulek. Pro takové budoucí závazky vytváří tzv. technické rezervy, jejichž vymezení a tvorba vyplývá ze zákona o pojišťovnictví.[5]

Investiční činnost pojišťovny má přímý vliv na výsledky jejího hospodaření a v případě životního pojištění mohou špatné investice významným způsobem ohrozit splnitelnost závazků vůči klientům.[4] Pro zaručení, že pojišťovna bude schopna dostát svým závazkům, je povinna udržovat finanční umístění svých technických rezerv podle zákonem stanovených zásad, limitů a v určeném složení.[6][4] Zjednodušeně řečeno: musí s nimi zacházet obezřetně a hospodárně a musí být schopna je včas zpeněžit. Výše technických rezerv je přitom stanovena pojistně-technickými výpočty podle vyhlášky. [pozn. 2]

Podle údajů ČNB tvořily v roce 2011 čisté technické rezervy českých pojišťoven částku přesahující 242 miliard korun, to jest 61 % všech jejich pasiv (zdrojů financování). Dalších 13 % tvořily čisté technické rezervy takového životního pojištění, u něhož je nositelem rizika pojistník, tedy osoba platící pojistné (tj. investiční životní pojištění). Více než 70 % z celkových rezerv tvořily rezervy z životního pojištění, zbytek byl z neživotního pojištění.[8]

Spořicí funkce životního pojištění

[editovat | editovat zdroj]

Právě v případech, kdy s určitostí dojde k pojistné události, připomíná pojištění svou povahou spoření. Klient postupně střádá prostřednictvím pojišťovny částku, kterou později dostane vyplacenou. Vedle své hlavní pojistné funkce plní takové pojištění i funkci spořicí. Tyto druhy pojištění jsou nazývány rezervotvorná pojištění a patří mezi ně např. pojištění pro případ smrti nebo dožití (kapitálové životní pojištění), důchodové pojištění, univerzální životní pojištění, investiční životní pojištění a další. Obecně jde o pojistné produkty spojené s dožitím se určitého věku.[9]

Zatímco u pojištění jde v principu o ochranu pojištěného proti rizikům a pojišťovna vystupuje v roli poskytovatele služby, za kterou si klient platí, u spoření jde více o poskytnutí finančních prostředků, s kterými může pojišťovna volně disponovat, zhodnocovat je a těžit z nich zisk. Proto se očekává, že poskytne pojištěnému podíl na tomto zisku, zaplatí mu za možnost investovat jeho prostředky. Takto v rovině poplatků působí přidaná spořicí funkce proti funkci pojistné a prostředky uložené v rezervách pro klienty pojištění zlevňují.[10]

Zaručené zhodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Při naplňování spořicí funkce jde o to, že pojišťovna investuje úspory klientů s očekáváním zisku. Investice jsou z principu zatíženy určitou mírou rizika. Protože však primární funkcí pojištění zůstává funkce pojistná a klienti očekávají především zabezpečení proti rizikům, také od pojišťovny mnohdy očekávají určité záruky zhodnocení těchto investic. Pojišťovna tak pojištěncům smluvně zaručuje alespoň minimální míru zhodnocení finančních prostředků.[pozn. 3] Tato garantovaná míra zhodnocení je vyjádřena pomocí technické úrokové míry.

Působení TÚM

[editovat | editovat zdroj]

Zhodnocení vyjádřené technickou úrokovou mírou se netýká celého zaplaceného pojistného, ale jen jeho části, po odečtení ceny rizik krytých pojistkou a nákladů pojišťoven na uzavření a správu pojistné smlouvy.[9] Jde o zhodnocení pojistné rezervy. Výsledná garantovaná pojistná částka je ovlivněna nejen výší TÚM, ale též výší nákladových koeficientů, které snižují celkovou rezervu a výší podílu na zisku přiznaného klientovi, která závisí na konstrukci pojistného produktu.[11]

Příklad

[editovat | editovat zdroj]
Zjednodušený příklad jednorázového kapitálového pojištění pro případ dožití ukazuje následující tabulka. Pojistné je složeno jednorázově, jsou odečteny počáteční náklady na uzavření smlouvy, poté každý rok administrativní náklady a výsledná částka je zúročena technickou úrokovou mírou ve výši 2,5 %. V příkladu je pro zjednodušení vynechán odečet rizikové části pojistného určené na krytí rizik plynoucích z pojistky.[12] Při vkladu 100 000 Kč je po pětiletém trvání pojistné smlouvy dosaženo pojistné částky 104 790 Kč, přestože v prvních dvou letech náklady převyšují zhodnocení a celková rezerva tak nedosahuje ani výše pojistného.
Rok Pojistné [Kč] Počáteční náklady na uzavření smlouvy (5 %) Administrativní náklady na správu smlouvy (0,5 %) Rezerva po odečtení nákladů, zhodnocená o 2,5 %
0 100 000 5 000 – 95 000
1 – – 500 96 863
2 – – 500 98 772
3 – – 500 100 728
4 – – 500 102 734
5 – – 500 104 790

Ve skutečnosti pojišťovna může dosahovat i většího zhodnocení než jaká je výše technické úrokové míry. Může tedy klientovi vyplatit větší podíl na zisku např. formou prémie k pojistné částce. Skutečné zhodnocení se pak skládá ze dvou složek: z technické úrokové míry a z podílu na zisku. Pokud se pojišťovně naopak nepodaří aktiva dostatečně zhodnotit, musí chybějící výnosy dorovnat z vlastních zdrojů nejméně do výše TÚM.[13]

Vyšší TÚM znamená pro klienta levnější pojištění, pro pojišťovnu však větší tlak na zhodnocování aktiv a větší riziko platebních problémů. Nižší TÚM naopak pro klienta pojištění zdražuje a pojišťovně snižuje konkurenceschopnost.[13] Případný podíl ze zisku formou prémie totiž může nižší TÚM vyrovnat, ale je nejistý a konzervativní klient může dávat přednost garantovanému zhodnocení před nejistou prémií.[pozn. 4] Výše TÚM se proto stává nástrojem konkurenčního zápasení mezi pojišťovnami.

Regulace v ČR

[editovat | editovat zdroj]

Aby pojišťovny v konkurenčním zápasení o klienty neslibovaly až nereálně vysoké zhodnocení, stanovovalo Ministerstvo financí ČR[9] a od roku 2006 stanovuje Česká národní banka vyhláškou maximální výši technické úrokové míry.[15] [pozn. 5] Hodnota limitu je zvolena tak, aby pojišťovna byla dlouhodobě schopna dosahovat tohoto výnosu a o tento úrok byla schopna zhodnotit své pojistné rezervy. Kdyby se pojišťovna zavázala k vysoké TÚM, ale nedokázala by ve skutečnosti rezervy sama dostatečně zhodnotit, musela by garantovanou míru dorovnat ze svých prostředků. Stát tak regulací usiluje o stabilitu celého sektoru, aby chránil klienty pojišťoven, které by jinak slibovaly přemršťané garance, jaké by nebyly schopny dodržet, a zkrachovaly by.[11][13] Minimální výše TÚM upravena není.

První regulace byla ustanovena už od 1. dubna 2000 vyhláškou č. 75/2000 Sb., tehdy ve výši 4 %.[17][13] Předtím byly nabízeny i pojistky s 5–8% garantovanou úrokovou mírou. [pozn. 6] V roce 2004 byla maximální výše snížena vyhláškou Ministerstva financí č. 303/2004 Sb. na 2,4 %. Vyhláška reagovala na evropskou směrnici z roku 2002, upravující rámec životního pojištění.[19][14][20]

K 1. dubnu 2006 došlo legislativní změnou ke sjednocení dohledu nad finančním trhem a Česká národní banka převzala funkce Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění (ÚDPP).[21][22] Nadále už je to ona, kdo vyhláškou reguluje maximální TÚM.

Vyhláška České národní banky č. 434/2009 Sb. ze dne 24. listopadu 2009 upravila s účinností od 1. ledna 2010 postup pro výpočet TÚM: „Maximální výše technické úrokové míry se stanoví v rozsahu maximálně 60 % váženého aritmetického průměru průměrných výnosů státních dluhopisů v korunách českých s dobou splatnosti nejméně 5 let vydaných v průběhu posledních 36 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, kdy bude zveřejněna maximální výše technické úrokové míry.“[16] [pozn. 7] V únoru 2010 došlo formou úředního sdělení ČNB k další změně, tentokrát k nepatrnému zvýšení na 2,5 %.[10][23]

Regulace ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Kontrola horní hranice technické úrokové míry má v národních ekonomikách velký význam pro zachování stability pojistného sektoru. Existují však mezinárodní rozdíly v přístupu k regulaci. Liberální přístup s ponecháním větší zodpovědnosti na pojišťovně uplatňuje např. Austrálie. Institucionální regulaci podobně jako Česká republika uplatňovalo ve stejné době např. Německo, Portugalsko či Finsko[14] a postupně ji zavedla celá Evropská unie.

Slovensko začalo stanovovat maximální technickou úrokovou míru referenční sazbou podobně jako ČR koncem roku 2003, v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady EU č. 2002/83/ES.[20][24] Na základě zákona č. 95/2002 Z.z. ve znění novely zákona č. 430/2003 Z.z. bylo Ministerstvo financí SR od 1. listopadu 2003 oprávněno stanovit maximální výši technické úrokové míry.[25]. Později přešla tato pravomoc na Národní banku Slovenska a ta ji poprvé uplatnila vyhláškou č. 172/2006 Z. z. s účinností od 31. března 2006, jíž stanovila maximální TÚM na 2,5 %.[26][27] Snížila tak předchozí sazbu, která byla stanovena vyhláškou MF č. 50/2004 Z. z. z 19. ledna 2004 ve výši 4 %.[28]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pojištěný je ten, v jehož prospěch je sjednáno pojištění. Pro zjednodušení v dalším textu předpokládáme sloučení pojištěného v jedné osobě s pojistníkem, tedy osobou, která podepisuje smlouvu a platí pojistné, i když v praxi může jít i o dvě různé osoby.
  2. ↑ Nečas uvádí, že regulace finančního umístění technických rezerv vyhláškou má fungovat jen do konce roku 2012, kdy by se mělo stát nadbytečným v souvislosti se zahájením systému Solventnost II na základě směrnice Evropské komise.[4][3][7]
  3. ↑ Výjimkou z rezervotvorných pojištění je investiční životní pojištění, jehož výnos není garantovaný, klient ale má možnost ovlivňovat investiční strategii.[9][11]
  4. ↑ Výjimku představuje snížení technické úrokové míry v důsledku regulačního zásahu, neboť ten dopadne na všechny konkurenční pojišťovny. V takovém případě se může snížení projevit např. v rozvoji alternativních konstrukcí pojistných produktů, které klientům místo garantovaného zhodnocení nabízejí vyšší podíl na zisku, byť negarantovaný (např. investiční životní pojištění).[14]
  5. ↑ Výjimku, na kterou se zákonný limit nevztahuje, představují pojistné smlouvy s jednorázově placeným pojistným a s dobou trvání nejvýše do 8 let.[16] Při jednorázové úhradě pojistného může totiž pojišťovna hned na počátku investovat veškeré prostředky do cenných papírů s vyšším výnosem než je maximální TÚM a s dobou splatnosti stejnou jako doba trvání pojistné smlouvy.[11]
  6. ↑ Vyhláškou byla do té doby upravena jen povinnost pojišťoven vytvářet technické rezervy, dle vyhlášky č. 52/1994 Sb.[18]
  7. ↑ Oproti předchozí formulaci z vyhlášky č. 75/2000 Sb. došlo k trojnásobnému prodloužení průměrovaného období z 12 na 36 měsíců.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Slovník pojmů: Technická úroková míra Archivováno 8. 12. 2012 na Wayback Machine., Česká národní banka, navštíveno 1.11.2012.
  2. ↑ Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, § 3 odst. 2, bod g) na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  3. ↑ a b Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 [online]. Česká národní banka, 2012 [cit. 2012-11-03]. Kapitola Slovníček pojmů, s. 108. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. ISBN 978-80-87225-39-4. 
  4. ↑ a b c d NEČAS, Svatopluk. Podnikání komerční pojišťovny a řízení jejího finančního zdraví. Brno: ESF MU, 2012. Dostupné online. Kapitola 1.7 Investiční činnost, s. 39–42. Disertační práce. 
  5. ↑ Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, Hlava IV, Díl 1 Technické rezervy, § 51 an.) na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  6. ↑ Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, Hlava IV, Díl 3 Finanční umístění, § 51 an.) na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  7. ↑ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) Archivováno 20. 10. 2013 na Wayback Machine. (nebo v PDF)
  8. ↑ Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011 [online]. Česká národní banka, 2012 [cit. 2012-11-03]. Kapitola 4.6 Pasiva pojišťoven, s. 98–99. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. ISBN 978-80-87225-39-4. 
  9. ↑ a b c d SYROVÝ, Petr; NOVOTNÝ, Martin. Osobní a rodinné finance. Praha: Grada, 2005. ISBN 8024710986, ISBN 9788024710983. Kapitola 2.1.4 Rezervotvorná životní pojištění jako spořicí nástroj, s. 67–71. 
  10. ↑ a b Finmag.cz. Technická úroková míra: 2,5 % a 2,9 % není totéž!. Kurzy.cz [online]. 15. 4. 2010 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d PODÁVKA, Martin. Technická úroková míra: mýty vs. fakta. Peníze.cz [online]. 1. 8. 2005 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zpracováno podle: PODÁVKA, Martin. Technická úroková míra: mýty vs. fakta. Peníze.cz [online]. 1. 8. 2005 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d ŠÍDLO, Dušan. Zdražení životního pojištění na spadnutí?. idnes.cz [online]. 8. 3. 2002 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c ZEMÁNEK, Martin. Garance vás přijde draho. idnes.cz [online]. 8. 10. 2003 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ SYROVÝ, Petr; TYL, Tomáš. Osobní finance. Praha: Grada, 2011. 207 s. Dostupné online. ISBN 8024738139, ISBN 9788024738130. Kapitola 4.4.1.1 Kapitálové životní pojištění, s. 171. 
  16. ↑ a b Vyhláška ČNB č. 434/2009 Sb. k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2009 na MVČR.cz.
  17. ↑ Vyhláška Ministerstva financí ze dne 17. března 2000, kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), § 3 na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2000 na MVČR.cz.
  18. ↑ Vyhláška Ministerstva financí ze dne 23. února 1994, kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 1994 na MVČR.cz.
  19. ↑ Vyhláška č. 303/2004 Sb. ze 6. května 2004, kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, § 3 odst. 2 na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2004 na MVČR.cz.
  20. ↑ a b Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění (nebo v PDF)
  21. ↑ Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem na ZákonyProLidi.cz, výpis částek Sbírky zákonů roku 2006 na MVČR.cz.
  22. ↑ Informace o změně v působnosti Úřadu státního dozoru nad pojišťovnami Archivováno 2. 11. 2012 na Wayback Machine. na stránkách MF ČR, navštíveno 3. 11. 2012.
  23. ↑ Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010 [online]. Česká národní banka, 2011 [cit. 2012-11-03]. Kapitola 1.4 Vydaná úřední sdělení, s. 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. ISBN 978-80-87225-31-8. 
  24. ↑ SITA. MF chce určiť maximálnu technickú úrokovú mieru. etrend.sk [online]. 11. 11. 2003 [cit. 2012-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-22. (slovensky) 
  25. ↑ (slovensky) Zákon 430/2003 Z. z. ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 381/2001 Z. z. o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za škodu spôsobenú prevádzkou motorového vozidla a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení niektorých zákonov
  26. ↑ (slovensky) Vyhláška NBS č. 172/2006 Z. z. z 27. 3. 2006, ktorou sa ustanovuje maximálna výška technickej úrokovej miery v životnom poistení
  27. ↑ WN/SITA. NBS navrhuje znížiť garantovaný úrok v životnom poistení. 24hod.sk [online]. 2. 3. 2006 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. ↑ (slovensky) Vyhláška Ministerstva financií Slovenskej republiky č. 172/2006 Z. z. z 19. 1. 2004, ktorou sa ustanovuje maximálna výška technickej úrokovej miery v životnom poistení Archivováno 20. 10. 2013 na Wayback Machine.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Technická_úroková_míra&oldid=24108843“