Technická výchova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Technická výchova je:

  1. součást výchovy (činnost směřující k získání a zdokonalení schopností a vlastností člověka),
  2. vzdělávací obor realizovaný na vysokých školách,
  3. vědní disciplína (součást pedagogiky řešící oborově didaktické problémy).


Ve výchovném pojetí[editovat | editovat zdroj]

Ve výchovném pojetí je technická výchova systematický, záměrný a cílevědomý proces formování osobnosti jedince tak, aby vychovávaný získal správné postoje k technice a jejímu užívání v běžném životě. Realizuje se jak na základních tak i středních školách v tzv. obecně technických předmětech - na základních školách např. praktické činnosti, technika, dílenské práce, na středních školách např. technické kreslení, základy elektrotechniky, mechatronika nebo základy techniky. V souvislosti se základními školami ale J. Dostál a Veena Prachagool upozorňují, že "název samotný pravděpodobně nikdy nebude přesně vystihovat to, co vše se v jeho rámci odehrává – vzdělávání, výchova; rovina znalostí o technice/artefaktech, činností s technikou, rozvoj řemeslného umu, vytváření kladného vztahu k práci jako nejvyšší lidské hodnotě, rozvoj zájmů, profesní orientace, rozvoj osobnosti žáka a další".[1]

Technická výchova zahrnuje i praktické oblasti práce s technickými materiály (především dřevo, plasty, kovy, stavební materiály), robotiku, elektrotechniku, elektroniku, digitální technologie, Průmysl 4.0 aj.

Pro technickou vzdělávání na úrovni základních škol můžeme vysledovat dvě vzájemně související strategie. Jak autoři J. Dostál, A. Hašková, M. Kožuchová a kol. uvádějí, že "obě směřují k osvojení činnosti žákem či k jeho kompetenci, avšak u tradiční strategie je východiskem obsahu především vlastní činnost s technikou, jde tedy zejména o bezprostřední zvládání činnosti. Použité technické objekty představují méně zásadní aspekt. Východiskem druhé, z hlediska nižších stupňů škol novější strategie je nezbytné seznámení s relativně komplikovaným technickým objektem, alespoň v míře potřebné pro následující dobré činnosti s ním". [2]

Jako vzdělávací obor[editovat | editovat zdroj]

V pojetí vzdělávacího oboru je technická výchova studijní obor uskutečňovaný na pedagogických fakultách. Jedná se o magisterský studijní obor, který má u studenta vytvořit soubor didaktických kompetencí opravňujících realizovat obecnětechnické vzdělávání na základních a středních školách. Toto studium navazuje na bakalářské vzdělání, zejména v oboru technicky orientovaném (např. základy technických věd a informačních technologií pro vzdělávání, ale i jakémkoliv jiném technickém nebo přírodovědném oboru) - úkolem bakalářského studia je vytvořit základní bázi technických znalostí ze všech nosných technických oborů. Obor připravuje pro výuku vyučovacích předmětů, tematických celků, kurzů či projektů z oblasti technické výchovy i informačních technologií ve školských institucích poskytujících vzdělávání. Absolventi studijního oboru získávají příslušné znalosti a dovednosti v oblasti technické výchovy, informačních a komunikačních technologií, soudobých didaktických koncepcí a metodických přístupů k výuce technicky a informačně zaměřených vyučovacích předmětů.

Studium připravuje absolventy především pro realizaci uživatelsky orientovaného přístupu k technice, k informačním a komunikačním technologiím a provádění výuky technické a informační výchovy v podmínkách škol. Vedle vlastních výukových aktivit jsou připraveni vykonávat též funkci ICT koordinátora dle Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání, působit jako poradci a školitelé v oblasti využívání a rozvoje ICT na škole, vést a organizovat mimovýukové aktivity orientované na práci žáků s technikou a spravovat školní počítačové informační systémy. Absolventi se mohou uplatnit jako učitelé povinných a volitelných vyučovacích předmětů z oblasti technické a informační výchovy na školách zajišťujících nižší sekundární nebo vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 2, ISCED 3, speciální školy, dále zejména technická lycea, střední odborná učiliště, střední odborné školy a praktické školy). Mohou působit i jako ICT koordinátoři a správci školních informačních systémů. Dále se mohou uplatnit jako lektoři či organizační pracovníci ve školicích institucích a sféře podnikového vzdělávání.

Jako vědní disciplína[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu vědní disciplíny jsou řešeny teoretické problémy spojené s realizací odborně-technického vzdělávání na základních a středních školách. Jsou využívány výzkumné metody teoretického i empirického charakteru. Tato vědní disciplína má společenskovědní charakter. V současnosti je pro tento obor vydáván vědeckoodborný časopis Journal of Technology and Information Education a pořádány mezinárodní vědeckoodborné konference (např. Trendy ve vzdělávání: informační technologie a technika nebo DIDMATTECH).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOSTÁL, Jiří a PRACHAGOOL, Veena. Technické vzdělávání na křižovatce – historie, současnost a perspektivy.Journal of Technology and Information Education. 2016. Volume 8, Issue 2. ISSN 1803-537X. DOI 10.5507/jtie.2016.006]
  2. DOSTÁL, Jiří; HAŠKOVÁ, Alena; KOŽUCHOVÁ, Mária, a kol. Technické vzdělávání na základních školách v kontextu společenských a technologických změn. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2017. 276 s. Dostupné online. ISBN 978-80-244-5238-8. DOI:10.5507/pdf.17.24452388. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]