Těnovice
| Těnovice | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Spálené Poříčí |
| Okres | Plzeň-jih |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°37′31″ s. š., 13°37′58″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 113 (2021)[1] |
| Katastrální území | Těnovice (4,69 km²) |
| PSČ | 335 61 |
| Počet domů | 52 (2011)[2] |
  Těnovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 165921 |
| Kód k. ú. | 765929 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Těnovice (dříve Těněvice, německy Teniowitz[3]) jsou vesnice, část města Spálené Poříčí v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Spáleného Poříčí. V roce 2011 zde trvale žilo 107 obyvatel.[4]
Těnovice je také název katastrálního území o rozloze 4,69 km².[5] Počet domů v roce 1930: 43. Počet obyvatel v roce 1930: 227.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352.[6]
Vesnice o sedmi lánech je poprvé zmíněna v roce 1360, kdy byla vlastněna bratry Ondřejem a knězem Zdeňkem. Ještě v předhusitské době byly Těnovice spojeny s Číčovem. Těnovické sídlo se stalo druhořadým a následně zaniklo. V 15. stoletím byly Těnovice poprvé krátce sloučeny se (Spáleným) Poříčím. Po smrti bratrů Jana a Ješka Pořičských z Dlouhé Vsi před rokem 1458 se o statek vedly spory a kolem roku 1510 ho získal Jan Číčovec z Číčova, který ho připojil zpět k Číčovu. Pak se zde vystřídalo několik majitelů, roku 1583 Těnovice koupil Václav Karel ze Svárova. Svárovští zde zřejmě na místě původní tvrze postavili zámeček, zřídili dvůr a také založili špitál pro šest místních chudých. Po třicetileté válce v Těnovicích k roku 1655 hospodařili tři sedláci a deset zahradníků. Po Svárovských získali Těnovice roku 1669 Hloškové ze Žampachu, od roku 1675 je drželi Engelové z Engelflussu. Roku 1721 je koupila hraběnka Anna Polyxena z Clary a Aldringen, rozené des Fours de Monte a Adinville, za 91 tisíc zlatých a připojila je definitivně ke Spálenému Poříčí. Zámek nebyl obýván a beze stopy zmizel. V polovině 18. století se zde připomíná dvanáct hospodářů a poměrně hodně řemeslníků: dva tkalci, krejčí, punčochář, panský sládek, bečvář, kovář, becí pastýř, podruh, mlynář, který měl v nájmu panský mlýn dále učitel, krčmář, a současně švec. V roce 1850 zde byl zřízen obecní úřad, do roku 1920 bylo osadou Těnovic Záluží. Místní národní výbor tu byl ustaven po druhé světové válce, od roku 1960 spravoval i Lučiště, od roku 1964 také Hořehledy. V roce 1986 byl začleněn pod celek místní národní výbor Spálené Poříčí. Tento stav zůstal nezměněn i po roce 1990.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie je doložen v registrech papežských desátků již k roku 1352. Původně gotický kostel postavený na počátku 14. století. Koncem 17. století byl částečně zbarokizován.
- Barokní fara čp. 4
- Škola, která byla poprvé zmíněna v roce 1665
- Těnovická skála
- Buddhistická stúpa osvícení na Těnovické skále
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Klotylda Vuršrová (1864–1932), spolková činovnice, šachistka, sufražetka a feministka
- Václav Valenta-Alfa (1887–1954), blovický řídící učitel a legionářský spisovatel
- Antonín Palát (1899–1918), básník padlý na italské frontě
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Amtliches deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren: herausgegeben vom Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Prag: Selbsverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. s. 244. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:4d9cc2f0-2433-11e6-8145-5ef3fc9bb22f
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 246.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 310.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRACHOVÁ, Mařík: Blovicko a Spálenopořičsko na starých pohlednicích a fotografiích, Vydavatelství Baron, 2013, s. 283–286
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Těnovice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Těnovice na webu ČÚZK
