Třída Arleigh Burke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Arleigh Burke
USS Arleigh Burke (DDG-51) v roce 2013
USS Arleigh Burke (DDG-51) v roce 2013
Obecné informace
Uživatelé Námořnictvo Spojených států amerických
Typ torpédoborec
Lodě 75 plánováno
62 aktivních
Osud aktivní (2017)
Předchůdce třída Kidd
Nástupce třída Zumwalt
Technické údaje Arleigh Burke
Výtlak 9033 t (plný)
Délka 153,8 m
Šířka 20,4 m
Ponor 6,3 m
Pohon 4× plynová turbína LM2500
2 lodní šrouby
Rychlost 30 uzlů
Dosah 4400 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 346
Výzbroj 56× Tomahawk TLAM
Harpoon
Standard SM-2
ASROC VLA
1× 127
2× 20mm Phalanx CIWS
12,7mm kulomety
6× 324mm torpédomet
Letadla vrtulník
Radar AN/SPY-1

Třída Arleigh Burke je třída raketových torpédoborců (guided missile destroyer) námořnictva Spojených států amerických, vybavených zbraňovým systémem Aegis, určeným k obraně proti balistickým raketám středního dosahu (jeho základem je radar AN/SPY-1). Hlavní úlohou těchto lodí je doprovod a ochrana svazů těžkých letadlových lodí. Torpédoborce jsou vybaveny pro protilodní, protiponorkový i protiletadlový boj.

Po vyřazení torpédoborce třídy Spruance USS Cushing roku 2005 se třída Arleigh Burke stala jedinou třídou amerických torpédoborců v aktivní službě. Třída je pojmenována podle amerického admirála z období druhé světové války Arleigh Burkeho (velel například v bitvě u mysu svatého Jiří).

Celkem 56 z 63 objednaných torpédoborců bylo ke konci roku 2009 v aktivní službě. Později bylo rozhodnuto o stavbě dalších torpédoborců třídy Arleigh Burke, takže se celkový počet objednaných lodí zvýšil na 75.

Z konstrukce třídy Arleigh Burke jsou rovněž odvozeny japonské torpédoborce třídy Kongó a Atago a jihokorejské torpédoborce třídy KDX-III.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba lodí byla rozdělena mezi dvě americké loděnice. Northrop Grumman Ship Systems v Pascagoule (původně Litton Ingalls Shipbuilding) ve státě Mississippi staví celkem 29 jednotek a ostatních 34 jednotek bylo objednáno v loděnici Bath Iron Works (pobočka General Dynamics) v Maine.[1] Postupnou modifikací konstrukce vzniklo několik variant – 21 kusů je označováno Flight I, následujících sedm kusů Flight II a zbylých 35 jednotek je ve verzi Flight IIA.

Jednotky třídy Arleigh Burke:

Jméno Verze Spuštěna Vstup do služby Status
Arleigh Burke (DDG-51) Flight I 16. září 1989 4. července 1991 aktivní
Barry (DDG-52) Flight I 8. června 1991 12. prosince 1992 aktivní
John Paul Jones (DDG-53) Flight I 26. října 1991 18. prosince 1993 aktivní
Curtis Wilbur (DDG-54) Flight I 16. května 1992 19. března 1994 aktivní
Stout (DDG-55) Flight I 16. října 1992 13. srpna 1994 aktivní
John S. McCain (DDG-56) Flight I 26. září 1992 2. července 1994 aktivní
Mitscher (DDG-57) Flight I 7. května 1993 10. prosince 1994 aktivní
Laboon (DDG-58) Flight I 20. února 1993 18. března 1995 aktivní
Russell (DDG-59) Flight I 20. října 1993 20. května 1995 aktivní
Paul Hamilton (DDG-60) Flight I 24. července 1993 27. května 1995 aktivní
Ramage (DDG-61) Flight I 11. února 1994 22. července 1995 aktivní
Fitzgerald (DDG-62) Flight I 29. ledna 1994 14. října 1995 aktivní
Stethem (DDG-63) Flight I 17. července 1994 21. října 1995 aktivní
Carney (DDG-64) Flight I 23. července 1994 13. dubna 1996 aktivní
Benfold (DDG-65) Flight I 9. listopadu 1994 30. března 1996 aktivní
Gonzales (DDG-66) Flight I 18. února 1995 12. října 1996 aktivní
Cole (DDG-67) Flight I 10. února 1995 8. června 1996 aktivní
The Sullivans (DDG-68) Flight I 12. srpna 1995 19. dubna 1997 aktivní
Milius (DDG-69) Flight I 1. srpna 1995 23. listopadu 1996 aktivní
Hopper (DDG-70) Flight I 6. ledna 1996 6. září 1997 aktivní
Ross (DDG-71) Flight I 22. března 1996 28. června 1997 aktivní
Mahan (DDG-72) Flight II 29. června 1996 14. února 1998 aktivní
Decatur (DDG-73) Flight II 10. listopadu 1996 29. srpna 1998 aktivní
McFaul (DDG-74) Flight II 18. ledna 1997 25. dubna 1998 aktivní
Donald Cook (DDG-75) Flight II 3. května 1997 4. prosince 1998 aktivní
Higgins (DDG-76) Flight II 4. října 1997 24. dubna 1999 aktivní
O‘Kane (DDG-77) Flight II 28. března 1998 23. října 1999 aktivní
Porter (DDG-78) Flight II 12. listopadu 1997 20. března 1999 Aktivní.
Oscar Austin (DDG-79) Flight IIA 7. listopadu 1998 19. srpna 2000 aktivní
Roosevelt (DDG-80) Flight IIA 10. ledna 1999 14. října 2000 aktivní
Winston S. Churchill (DDG-81) Flight IIA 17. dubna 1999 10. března 2001 aktivní
Lassen (DDG-82) Flight IIA 16. října 1999 21. dubna 2001 aktivní
Howard (DDG-83) Flight IIA 20. listopadu 1999 20. října 2001 aktivní
Bulkeley (DDG-84) Flight IIA 21. června 2000 8. prosince 2001 aktivní
McCampbell (DDG-85) Flight IIA 2. července 2000 17. srpna 2002 aktivní
Shoup (DDG-86) Flight IIA 22. listopadu 2000 22. června 2002 aktivní
Mason (DDG-87) Flight IIA 23. června 2001 12. dubna 2003 aktivní
Preble (DDG-88) Flight IIA 1. června 2001 9. listopadu 2002 aktivní
Mustin (DDG-89) Flight IIA 12. prosince 2001 26. července 2003 aktivní
Chafee (DDG-90) Flight IIA 2. listopadu 2002 18. října 2003 aktivní
Pickney (DDG-91) Flight IIA 26. června 2002 29. května 2004 aktivní
Momsen (DDG-92) Flight IIA 19. července 2003 28. srpna 2004 aktivní
Chung-Hoon (DDG-93) Flight IIA 15. prosince 2002 18. září 2004 aktivní
Nitze (DDG-94) Flight IIA 3. dubna 2004 5. března 2005 aktivní
James E. Williams (DDG-95) Flight IIA 25. června 2003 11. prosince 2004 aktivní
Bainbridge (DDG-96) Flight IIA 13. listopadu 2004 12. listopadu 2005 aktivní
Halsey (DDG-97) Flight IIA 9. ledna 2004 30. července 2005 aktivní
Forrest Sherman (DDG-98) Flight IIA 2. října 2004 28. ledna 2006 aktivní
Farragut (DDG-99) Flight IIA 23. července 2005 10. června 2006 aktivní
Kidd (DDG-100) Flight IIA 22. ledna 2005 9. června 2007 aktivní
Gridley (DDG-101) Flight IIA 28. prosince 2005 10. února 2007 aktivní
Sampson (DDG-102) Flight IIA 16. října 2006 3. listopadu 2007 aktivní
Truxtun (DDG-103) Flight IIA 2. června 2007 25. dubna 2009 aktivní
Sterett (DDG-104) Flight IIA 19. května 2007 9. srpna 2008 aktivní
Dewey (DDG-105) Flight IIA 26. ledna 2008 6. března 2010 aktivní
Stockdale (DDG-106) Flight IIA 10. května 2008 18. dubna 2009 aktivní
Gravely (DDG-107) Flight IIA 30. března 2009 20. listopadu 2010 aktivní
Wayne E. Mever (DDG-108) Flight IIA 18. října 2008 10. října 2010 aktivní
Jason Dunham (DDG-109) Flight IIA 1. srpna 2009 13. listopadu 2010 aktivní
William P. Lawrence (DDG-110) Flight IIA 15. prosince 2009 4. června 2011 aktivní
Spruance (DDG-111) Flight IIA 6. června 2010 1. října 2011 aktivní
Michael Murphy (DDG-112) Flight IIA 7. května 2011 6. října 2012 aktivní
John Finn (DDG-113) Flight IIA Restart 28. března 2015 dokončen
Ralph Johnson (DDG-114) Flight IIA Restart 12. prosince 2015 2017 (plán) dokončen
Rafael Peralta (DDG-115) Flight IIA Restart 1. listopadu 2015 2017 (plán) dokončen
Thomas Hudner (DDG-116) Flight IIA Technology Insertion ve stavbě
Paul Ignatius (DDG-117) Flight IIA Technology Insertion 12. listopadu 2016 ve stavbě
Daniel Inouve (DDG-118) Flight IIA Technology Insertion ve stavbě
Delbert D. Black (DDG-119) Flight IIA Technology Insertion ve stavbě
Carl M. Levin (DDG-120) Flight IIA Technology Insertion objednán
Frank E. Petersen Jr. (DDG-121) Flight IIA Technology Insertion ve stavbě
John Basilone (DDG-122) Flight IIA Technology Insertion objednán
Lenah H. Sutcliffe Higbee (DDG-123) Flight IIA Technology Insertion ve stavbě
Harvey C. Barnum Jr. (DDG-124) Flight III objednán
Jack H. Lucas (DDG-125) Flight III objednán
Louis H. Wilson Jr. (DDG-126) Flight III objednán

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Příďová dělová věž a vertikální odpalovací silo torpédoborce USS Forest Sherman

Konstrukce lodí je (s výjimkou komínů) celá z různých druhů oceli a jsou v ní použity prvky technologie Stealth. Důležité části lodí jsou chráněny kevlarovým pancířem. První postavené jednotky nenesly žádný hangár pro vrtulníky. To se ovšem neosvědčilo a vylepšené novější lodi mají hangár pro dva vrtulníky Sikorsky SH-60B.

Výzbroj jednotlivých lodí se liší. Ve dvou vertikálních odpalovacích zařízeních Mk 41 nesou 56 střel s plochou dráhou letu Tomahawk TLAM, protiletadlové řízené střely Standard verzí SM-2MR (nejnověji též SM-3 schopné likvidovat balistické střely), střely RIM-162 ESSM (evolved Sea Sparrow missile) chránící lodi proti protilodním střelám a střely protiponorkového systému ASROC. Protilodní výzbroj tvoří osm řízených střel Harpoon (kromě nejnovější verze Flight IIA). Obranné systémy doplňují dva 20mm systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce nesou též jeden 127mm kanón, několik 12,7mm kulometů a dva tříhlavňové vrhače 324mm protiponorkových torpéd.[1]

Lodě pohání čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, z nichž každá má výkon 27 000 HP. Vždy jeden pár turbín je umístěn ve společné strojovně a pohání jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů. Všechna plavidla jsou chráněna proti biologickýmchemickým zbranímradiaci. Vlečný sonar AN/SQR-19 byl u verze flight IIA odstraněn.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Poškozený USS Cole je přepravován do USA k opravě

Lodě třídy Arleigh Burke již byly nasazeny například ve válce v bývalé Jugoslávii, válce v Afghánistánu (2001), válce v Iráku (2003) či kampani proti somálským pirátům. Celkem 17 amerických námořníků zahynulo a dalších 39 bylo zraněno při útoku výbušninami naloženého sebevražedného člunu na torpédoborec USS Cole (DDG-67)jemenském přístavu Aden dne 12. října 2000.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Arleigh Burke Class (Aegis), Guided Missile Destroyers, USA [online]. Naval-technology.com. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Attack on the USS Cole [online]. al-bab.com, [cit. 2009-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]