Svjatoslav Belza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svjatoslav Belza
Belza.png
Narození 26. dubna 1942
Čeljabinsk
Úmrtí 3. června 2014 (ve věku 72 let)
Mnichov
Místo odpočinku Vagankovský hřbitov
Povolání esejista, novinář, literární kritik, televizní hlasatel, hudební kritik a muzikolog
Alma mater Lomonosovova univerzita
Témata literární věda, muzikologie, publicistika, music criticism a literární kritika
Ocenění zasloužilý umělecký činovník Ruské federace
Řád Přátelství
Řád za zásluhy Polské republiky
Řád Za zásluhy o vlast IV. stupně
národní umělec Ruské federace
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svjatoslav Igorevič Belza (rusky: Святосла́в И́горевич Бэ́лза, 26. dubna 1942, Čeljabinsk3. června 2014, Mnichov) byl ruský spisovatel, literární a hudební vědec a kritik. Byl tvůrcem několika televizních seriálů sloužících popularizaci vážné hudby, např. Hudba v éteru, Mistrovská díla světového hudebního divadla nebo U vás doma.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se sovětskému hudebníku, skladateli a vědci Igoru Fjodoroviči Belzovi. V mládí vynikal ve sportu, věnoval se s úspěchem šermu.[1] V roce 1965 absolvoval studia filologické fakulty Moskevské státní univerzity, obor filologie a literární věda. V letech 1965 až 1997 pracoval jako vědecký pracovník Ústavu světové literatury Maxima Gorkého Ruské akademie věd. Poté se na plný úvazek začal věnovat práci v televizi na televizní stanici RTR Kultura.

Byl členem Svazu spisovatelů (od roku 1975), Svazu novinářů Ruska (od roku 1971) a Svazu divadelních umělců (od roku 1999).

Předsedal porotě Buninovy ceny a mezinárodní soutěže Múzy míru. Řídil gala, na kterých se předávaly baletní Ceny Benois. V roce 2011 se stal prezidentem Ruské akademie umění.

Byl dvakrát ženat, s Olgou Glebovovou měl dva syny Igora a Fjodora.

Zemřel v Mnichově po dlouhé těžké nemoci ve věku 72 let. Informaci o tom zveřejnil na sociální síti Facebook jeho blízký přítel, klavírista Denis Macujev.[2] Mezi jeho další přátele patřili i Luciano Pavarotti nebo Graham Greene.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo se týkalo dvou velkých oblastí – literární vědy a muzikologie. Zatímco hudbě se věnoval zejména jako popularizátor, literatuře jako vědec a publicista.

Byl ale také jedním z největších ruských znalců Williama Shakespeara své doby. Vydal dílo svého předchůdce, shakespearovského badatele Michaila Morozova. Po svém otci podědil i zájem o západoslovanskou literaturu, napsal předmluvy k ruskému vydání knih Karla Čapka[4] nebo mnoha polských spisovatelů jako Sławomira Mrożka, Stanisława Lema, Jarosława Iwaszkiewicze a mnoha dalších. Napsal kapitolu o slovenské literatuře pro sedmisvazkové Dějiny světové literatury.[5]

Jeho knihy a eseje (např. Brjusov a Dante, Brjusov a Polsko, Don Quijote v ruské poezii, Polské vztahy P. A. Vjazemského ad.) byly přeloženy do mnoha jazyků. Velký ohlas měla kniha Člověk čtoucí. Homo Legens (rusky: Человек читающий. Homo Legens), zkoumající poměr moderního člověka k četbě.[6]

Televizní tvorba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 začala televizní stanice Ostankino vysílat program Hudba v éteru (rusky: Музыка в эфире), který propagoval mezi veřejností vážnou hudbu až do roku 1996 a ve kterém účinkovaly i velké hvězdy světové hudby jako Plácido Domingo nebo Montserrat Caballé.[3] V letech 1993 až 1995 byl Belza uměleckým ředitelem hudebně-zábavního oddělení televize Ostankino. V roce 1997 se stal zaměstnancem nově založeného RTR Kultura a tam vedl autorské programy U vás doma (rusky: В вашем доме), Mistrovská díla světového hudebního divadla (rusky: Шедевры мирового музыкального театра)[6] a Romantika romansu (rusky: Романтика романса). V roce 2012 vedl televizní soutěž Velký balet.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Obdržel Státní cenu Ruské federace v oblasti literatury a umění za rok 2011,[7] později i cenu ruské vlády v oblasti kultury, a to za založení projektu Velký balet.[6]

Roku 1994 byl jmenován národním umělcem Ruské federace.[8] V roce 2000 byl vyznamenán Řádem přátelství,[9] v roce 2012 Řád za zásluhy o vlast IV. stupně.[10] V Polsku byl vyznamenán Řádem za zásluhy o Polskou republiku[1] a medailí ministra kultury Gloria artis, na Ukrajině Řádem sv. Mikuláše.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Svyatoslav Belza na anglické Wikipedii a Бэлза, Святослав Игоревич na ruské Wikipedii.

  1. a b c Belza Svjatoslav Igorevič [online]. Akademija rossijskogo těleviděnija. Dostupné online. (rusky) 
  2. V Mjuncheně umer Svjatoslav Belza. Vesti.ru [online]. 2014-06-03. Dostupné online.  (rusky) 
  3. a b Aristokrat TV. Gazeta [online]. 2014-06-03. Dostupné online.  (rusky) 
  4. GOSTĚVOVÁ, Alla. Valpuržina noc s klasiky. Haló noviny. 2006-04-28.  
  5. Istorija vsemirnoj litěratury. Redakce G. P. Berdnikov a kol. Svazek 8. Moskva : Nauka, 1999. Dostupné online. Kapitola Slovackaja litěratura, s. 459–463. (rusky)  
  6. a b c Svjatoslav Belza [online]. Peoples.ru, [2014]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Ukaz "O prisužděnii Gosudarstvennych premij Rossijskoj Feděracii v oblasti litěratury i iskusstva 2011 goda" [online]. Kancelář prezidenta RF, 2012-06-08. Dostupné online. (rusky) 
  8. Ukaz preziděnta Rossijskoj feděracii o prisvojenii počjotnych zvanij Rossijskoj Feděracii tvorčeskim rabotnikam Rossijskoj gosudarstvennoj těleradiokompanii "Ostankino" [online]. Kancelář prezidenta RF, 1994-09-13. Dostupné online.  
  9. Ukaz preziděnta Rossijskoj Feděracii o nagražděnii Gosudarstvennymi nagradami Rossijskoj Feděracii [online]. Rossijskaja gazeta, 2000-10-27. Dostupné online. (rusky) 
  10. Ukaz preziděnta Rossijskoj Feděracii o nagražděnii orděnom "Za zaslugi pered Otěčestvom" IV stěpeni Belzy S.I. [online]. Kancelář prezidenta RFd, 2012-04-13. Dostupné online. (rusky)