Svjatoslav Belza
| Svjatoslav Belza | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. dubna 1942 Čeljabinsk |
| Úmrtí | 3. června 2014 (ve věku 72 let) Mnichov |
| Příčina úmrtí | rakovina slinivky |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Povolání | esejista, novinář, literární kritik, televizní moderátor, hudební kritik, muzikolog, literární historik, literární vědec, publicista a spisovatel |
| Alma mater | Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity |
| Témata | literární věda, muzikologie, publicistika, hudební kritika, literární kritika, literární kritik, muzikolog, publicista, literatura, literární vědec a hudební kritik |
| Ocenění | Zasloužený kulturní aktivista (1988) Zasloužilý umělecký pracovník Ukrajiny (2004) zasloužilý umělecký pracovník Ruské federace důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky Řád cti a slávy … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svjatoslav Igorevič Belza (rusky Святосла́в И́горевич Бэ́лза, 26. dubna 1942, Čeljabinsk – 3. června 2014, Mnichov) byl ruský spisovatel, literární a hudební vědec a kritik. Byl tvůrcem několika televizních seriálů sloužících popularizaci vážné hudby, např. Hudba v éteru, Mistrovská díla světového hudebního divadla nebo U vás doma.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se sovětskému hudebníku, skladateli a vědci Igoru Fjodoroviči Belzovi. V mládí vynikal ve sportu, věnoval se s úspěchem šermu.[1] V roce 1965 absolvoval studia filologické fakulty Moskevské státní univerzity, obor filologie a literární věda. V letech 1965 až 1997 pracoval jako vědecký pracovník Ústavu světové literatury Maxima Gorkého Ruské akademie věd. Poté se na plný úvazek začal věnovat práci v televizi na televizní stanici RTR Kultura.
Byl členem Svazu spisovatelů (od roku 1975), Svazu novinářů Ruska (od roku 1971) a Svazu divadelních umělců (od roku 1999).
Předsedal porotě Buninovy ceny a mezinárodní soutěže Múzy míru. Řídil gala, na kterých se předávaly baletní Ceny Benois. V roce 2011 se stal prezidentem Ruské akademie umění.
Byl dvakrát ženat, s Olgou Glebovovou měl dva syny Igora a Fjodora.
Zemřel v Mnichově po dlouhé těžké nemoci ve věku 72 let. Informaci o tom zveřejnil na sociální síti Facebook jeho blízký přítel, klavírista Denis Macujev.[2] Mezi jeho další přátele patřili i Luciano Pavarotti nebo Graham Greene.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho dílo se týkalo dvou velkých oblastí – literární vědy a muzikologie. Zatímco hudbě se věnoval zejména jako popularizátor, literatuře jako vědec a publicista.
Byl ale také jedním z největších ruských znalců Williama Shakespeara své doby. Vydal dílo svého předchůdce, shakespearovského badatele Michaila Morozova. Po svém otci podědil i zájem o západoslovanskou literaturu, napsal předmluvy k ruskému vydání knih Karla Čapka[4] nebo mnoha polských spisovatelů jako Sławomira Mrożka, Stanisława Lema, Jarosława Iwaszkiewicze a mnoha dalších. Napsal kapitolu o slovenské literatuře pro sedmisvazkové Dějiny světové literatury.[5]
Jeho knihy a eseje (např. Brjusov a Dante, Brjusov a Polsko, Don Quijote v ruské poezii, Polské vztahy P. A. Vjazemského ad.) byly přeloženy do mnoha jazyků. Velký ohlas měla kniha Člověk čtoucí. Homo Legens (rusky: Человек читающий. Homo Legens), zkoumající poměr moderního člověka k četbě.[6]
Televizní tvorba
[editovat | editovat zdroj]V roce 1987 začala televizní stanice Ostankino vysílat program Hudba v éteru (rusky: Музыка в эфире), který propagoval mezi veřejností vážnou hudbu až do roku 1996 a ve kterém účinkovaly i velké hvězdy světové hudby jako Plácido Domingo nebo Montserrat Caballé.[3] V letech 1993 až 1995 byl Belza uměleckým ředitelem hudebně-zábavního oddělení televize Ostankino. V roce 1997 se stal zaměstnancem nově založeného RTR Kultura a tam vedl autorské programy U vás doma (rusky: В вашем доме), Mistrovská díla světového hudebního divadla (rusky: Шедевры мирового музыкального театра)[6] a Romantika romansu (rusky: Романтика романса). V roce 2012 vedl televizní soutěž Velký balet.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Obdržel Státní cenu Ruské federace v oblasti literatury a umění za rok 2011,[7] později i cenu ruské vlády v oblasti kultury, a to za založení projektu Velký balet.[6]
Roku 1994 byl jmenován národním umělcem Ruské federace.[8] V roce 2000 byl vyznamenán Řádem přátelství,[9] v roce 2012 Řád za zásluhy o vlast IV. stupně.[10] V Polsku byl vyznamenán Řádem za zásluhy o Polskou republiku[1] a medailí ministra kultury Gloria artis, na Ukrajině Řádem sv. Mikuláše.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Svyatoslav Belza na anglické Wikipedii a Бэлза, Святослав Игоревич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c Belza Svjatoslav Igorevič [online]. Akademija rossijskogo těleviděnija [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-12. (rusky)
- ↑ V Mjuncheně umer Svjatoslav Belza. Vesti.ru [online]. 2014-06-03. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Aristokrat TV. Gazeta [online]. 2014-06-03. Dostupné online. (rusky)
- ↑ GOSTĚVOVÁ, Alla. Valpuržina noc s klasiky. Haló noviny. 2006-04-28.
- ↑ Istorija vsemirnoj litěratury. Redakce G. P. Berdnikov a kol. Svazek 8. Moskva: Nauka, 1999. Dostupné online. Kapitola Slovackaja litěratura, s. 459–463. (rusky)
- ↑ a b c Svjatoslav Belza [online]. Peoples.ru, [2014]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ukaz "O prisužděnii Gosudarstvennych premij Rossijskoj Feděracii v oblasti litěratury i iskusstva 2011 goda" [online]. Kancelář prezidenta RF, 2012-06-08. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ukaz preziděnta Rossijskoj feděracii o prisvojenii počjotnych zvanij Rossijskoj Feděracii tvorčeskim rabotnikam Rossijskoj gosudarstvennoj těleradiokompanii "Ostankino" [online]. Kancelář prezidenta RF, 1994-09-13 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04.
- ↑ Ukaz preziděnta Rossijskoj Feděracii o nagražděnii Gosudarstvennymi nagradami Rossijskoj Feděracii [online]. Rossijskaja gazeta, 2000-10-27. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ukaz preziděnta Rossijskoj Feděracii o nagražděnii orděnom "Za zaslugi pered Otěčestvom" IV stěpeni Belzy S.I. [online]. Kancelář prezidenta RFd, 2012-04-13 [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-07. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svjatoslav Belza na Wikimedia Commons
