Přeskočit na obsah

Sudetoněmecké povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sudetoněmecké povstání
Soubor:Pochod Freikorpsu v Hazlové u Aše 1938.jpg
Trvání12. září 1938 – začátek října 1938
Místočeskoslovenské pohraničí - Sudety
Výsledekzásah československé armády a částečné obnovení pořádku,[1] boje pokračují i po Mnichovské dohodě
Strany
Československo Československo
Sudety SdP

Sudety Zelené kádry[3]
Německá říše Německá říše
Síla
Stráž obrany státu:[4]
30 000 (22. září) 		Freikorps:[5]
10 – 15 000 (18. září)
26 000 (22. září)
34 – 41 000 (1. října)
Ztráty
Mrtví:
95[6] – 110[7]
Zranění:
50
Zajatí:
2029 zajatých příslušníků ozbrojených složek, železničářů, poštovních zaměstnanců a členů jejich rodin
Civilisté:
Neznámý počet civilních ztrát (dobrovolníci a nevinné oběti útočících ozbrojenců)[6] 		Mrtví:[pozn. 1]
52
Zranění:
65
Pohřešovaní:
19
Ztráty čs. ozbrojených složek činily v září a říjnu v českých zemích podle Šrámka 95 mužů (z toho jen v září 69).[6] Ztráty Freikorpsu a čs. jednotek (vyšší údaje) jsou k 1. říjnu podle zprávy Friedricha Köchlinga.[7]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sudetoněmecké povstání,[8][9] též sudetské povstání, povstání sudetských (českých) Němců[6][10] apod., byla organizovaná akce Sudetoněmecké strany. Rozkaz k zahájení demonstrací a provokací byl vydán 10. září 1938, povstání vypuklo 12. září 1938, v den Hitlerova rozhlasového projevu, po kterém došlo k rozpoutání násilí v česko-německém pohraničí.[11] K částečnému uklidnění situace došlo 14. září s souvislosti se zavedením stanného práva.[8] Ve válečném stavu s Německem se Československo nacházelo podle prohlášení exilové vlády v Londýně z roku 1944 od 17. září 1938, kdy byl oficiálně založen Sudetoněmecký sbor dobrovolníků.[12] Na německé straně se na bojových, teroristických a sabotážních akcích podílela i zpravodajská služba Abwehr a jednotky SS.[13]

Otevřené povstání eskalovalo 22. září, kdy nepokoje zachvátily další oblasti na Moravě a ve Slezsku. Československé orgány reagovaly vyhlášením ostrahy hranice, kterou po vystupňování Hitlerových požadavků následovala 23. září všeobecná mobilizace.[4] Bojové akce freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30 z 30. září 1938, ale boje pokračovaly i po Mnichovu, kdy ordneři útočili na ustupující československé jednotky.[14] Podle styčného důstojníka OKW provedl freikorps do 1. října celkem 164 úspěšných a 75 neúspěšných akcí za cenu 52 padlých, 65 zraněných a 19 nezvěstných. Ztráty československých ozbrojených složek měly činit 110 mrtvých, 50 zraněných a 2029 zajatých.[7] Historik Pavel Šrámek uvádí za měsíc září celkem 69 padlých příslušníků československých ozbrojených sil v českých zemích a v říjnu 26 mrtvých.[6]

Poznámky

  1. ↑ Celkové ztráty ostatních německých složek nejsou známé; například při střetu zelené gardy s hlídkou dragounského pluku 8 na Jindřichohradecku dne 27. září bylo zastřeleno 7 útočníků (Hruška, 2013, s. 74).

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRANCEV, Vladimír; KLIMENT, Charles K. Československá obrněná vozidla 1918-1948. Praha: Ares a Naše vojsko, 2004. 375 s. ISBN 80-86158-40-3, ISBN 80-206-0743-9. Kapitola Organizace obrněných jednotek československé armády, s. 196. 
  2. ↑ SCHLANGE, Karl. Republikanische Wehr [online]. valka.cz, 2005-01-21 [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zelené kádry [online]. fronta.cz [cit. 2014-02-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b BRABEC, Martin. Ostře sledovaná hranice. Válka REVUE. Čís. červenec-srpen 2010, s. 16-19. ISSN 1804-0772.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Brabec“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. ↑ HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013. 112 s. ISBN 978-80-7425-194-8, ISBN 978-80-7250-668-2. Kapitola Horký podzim, s. 80-81. 
  6. ↑ a b c d e ŠRÁMEK, Pavel. Ve stínu Mnichova. Praha: Mladá fronta, 2008. 160 s. ISBN 978-80-204-1848-7. 
  7. ↑ a b c Zpráva Friedricha Köchlinga o jeho působení u Sudetoněmeckého Freikorpsu [online]. fronta.cz, 2013-12-27 [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Povstání se hroutí [online]. mobilisace1938.cz, 2013-09-14 [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ WIRNITZER, Jan. Historik: Hitler před Mnichovem často váhal, jak vyzrát na Československo [online]. zpravy.idnes.cz, 2008-09-30 [cit. 2014-02-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ V pohraničí vypuklo povstání českých Němců [online]. mobilisace1938.cz, 2013-09-12 [cit. 2014-02-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013. 112 s. ISBN 978-80-7425-194-8, ISBN 978-80-7250-668-2. Kapitola Přípravy na horký podzim, s. 14-15. 
  12. ↑ HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013. 112 s. ISBN 978-80-7425-194-8, ISBN 978-80-7250-668-2. Kapitola Konec freikorpsu, s. 103. 
  13. ↑ HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013. 112 s. ISBN 978-80-7425-194-8, ISBN 978-80-7250-668-2. Kapitola Konec freikorpsu, s. 98. 
  14. ↑ HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013. 112 s. ISBN 978-80-7425-194-8, ISBN 978-80-7250-668-2. Kapitola Horký podzim, s. 81-82. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sudetoněmecké_povstání&oldid=11212268“