Successus Gröbner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Successus Gröbner OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Osobní údaje
Datum úmrtí 12. listopad 1776
Místo úmrtí Kroměříž
Povolání teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Successus Gröbner (?12. listopadu 1776 Kroměříž), též Graebner nebo Grebner byl františkán a teolog působící v českých zemích. V 50. letech 18. století přednášel filozofii teologii řádovým klerikům a nedávno vysvěcený kněžím na klášterních studiích františkánů. V roce 1751 přednášel filozofii v kroměřížském františkánském klášteře, kdy pod jeho vedením obhájili své teze řeholní bratři Andělín Schmidt (†1784) a Peregrín Walburger (†1758)[1] a poté Rajmund Seidler (†1789)[2]

V roce 1752 učil bratr Successus morální teologii snad v pražském konventu u P. Marie Sněžné. Jím předkládané přednášky si spolu s moralistickými lekcemi dalších františkánských lektorů Anakléta Bürgermeistera a Jáchyma Lantzingera tehdy zapsal student Adolf Kraus († 1769).[3] Roku 1755 zase přednášel kontroverzistickou teologii na studiích řádu u sv. Máří Magdaleny v Brně. Dovídáme se to z tištěných tezí, které Gröbner roku 1755 v Brně presidoval a obhájili je řádoví klerici Vavřinec Stangel († 1791) a Damasus Hoor († 1804).[4] Po získání zkušeností v teologii byl Gröbner, jako ostatně většina františkánských lektorů 18. století, převeden do vedení české františkánské provincie. Nejprve jej řádná kapitula v září 1762 v Praze jmenovala provinčním sekretářem.[5] Na další řádné kapitule o tři roky později v Olomouci byl jakožto vysloužilý lektor (emeritus) jmenován členem provinčního definitoria (definitorem), jímž byl v letech 1765–1768.[6] Dále jej potkáváme v letech 1768 až 1769 jako kvardiána olomouckého kláštera u sv. Bernardina.[7] Někdy v této době byl rovněž jmenován habituálním (doživotním) provinčním definitorem.[8] Františkán Successus Gröbner zemřel v Kroměříži 12. listopadu 1776.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Srov. tiskem vydané teze z obhajoby: Theses Ex Universa Philosophia, Ad mentem Doctoris Subtilis Joannis Dun-Scoti Quas Sub Sacratissimis Auspicijs Vocis Verbi Incarnati In Virtute Eliae praeeuntis, Et in deserto clamantis S. Joannis Baptistae. [4] listy. Vytisk Jan Václav Schindler v Opavě, 1751. [4] listy. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura H 021088, 8. přívazek.
  2. Srov. tiskem vydané teze z obhajoby: Theses Ex Universa Philosophia, Ad mentem Doctoris Subtilis Joannis Dun-Scoti Quas Virgineo Virginis Sponso Verbi Incarnati Nutritio S. Josepho Affectu Devotissimo Sacratas Vytisk Jan Václav Schindler v Opavě, 1751. [4] listy. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura H 021088, 9. přívazek.
  3. Theologia moralis. Pars prima tradita a M. V. Patre Successo Gröbner Mor. Theologiae lectore … conscripta a V. P. Adolpho Kraus 1752 – knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původem z kláštera v Kadani, kde písař Kraus zemřel a svazek měl signaturu Z 29. Jedná se o 1. díl učebnice, 2. díl od zmíněných lektorů Bürgermeistera a Lantzingera se dochoval tamtéž.
  4. Theses theologicae dogmatico-speculativae de Sanctissima Trinitate, actibus humanis et peccatis. quas praeside P. F. Successo Graebner, Ord. Min. S. P. Francisc Reformat. ... defendent PP. FF. Laurentius Stangel, & Damasus Hoor ... Brunae in ecclesia ad S. Mariam Magdalenam. Anno 1755. Vytiskl v Brně tiskař Emanuel Svoboda. Dochováno v Staré knihovně kapucínů v Brně, signatura 02 F 73, adl. 29 (29. přívazek).
  5. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 180–strojopisný přepis–Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
  6. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 181–182.
  7. DIVINA, Teodor. Dějiny kláštera františkánů u sv. Bernardina v Olomouci a kostela N.P. Marie (dnes dominikánský) do roku 1784. Olomouc: [s.n.], 1958. 
  8. Nekrologium české františkánské provincie. Nekrologium Gröbnera tituluje jako „R.Fr.“ = Reverendissimus Frater, což byl obvyklý titul pro řeholní laiky. Gröbner jako lektor teologie byl však nepochybně kněz, čemuž odpovídají i jeho oslovení v dalších pramenech.