Střída (mluvnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Střída, často též ablaut (z němčiny), je v lingvistice specifická změna fonémů, obvykle samohlásek, v kořenech slov při flexi, tj. při skloňování nebo časování.

Ablaut se vyvinul v praindoevropštině v důsledku posunů přízvuku (v příkladech označovaného čárkou) a redukcí nepřízvučných slabik – toto střídání pak bylo analogicky rozšířeno do většiny slovních kategorií a stalo se jejich příznakem. Souvislost střídání přízvuku a ablautového stupně je v nejstarších jazycích ještě dobře zřetelná. Ide. *hési = č. "jsi" s přízvukem na kořeni (*hes), ale *hsté "jste", s přízvukem na sufixu.

"Základní vokál", tradičně rekonstruovaný jako *e (třebaže se spíše ve fázi, kdy se ablaut vyvíjel, jednalo o *a), nabýval různých podob, redukoval se či naopak dloužil a měnil svoji kvalitu, takže hovoříme o tzv. kvantitativním ablautu, tedy stupni základním – e –, stupni dlouženém – e: – a stupni redukovaném, kdy vokál zaniká (srovnatelně se střídáním –e– s –∅– v č. blbec – blbce) a ablautu kvalitativním, kdy se střídají *e a *o.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Čeština: vezuvozím (e se mění v o), smrtumírat (slabikotvorné r se mění v ír); suchý schnoutprosychat' – vysoušet, souš
  • Germánské jazyky: typické střídání kmenových samohlásek při tvoření minulých a trpných tvarů silných a nepravidelných sloves, např. sloveso dát:
angl. give – gave – given
něm. geben – gab – gegeben
niz. geven – gaf – gegeven
švéd. giva – gav – given

Také ve starořečtině se vyskytuje střída, především kvalitativní.

V sanskrtu existují tři stupně střídy – nulový (základní), první stupeň guna a druhý stupeň vrddhi. Střída se týká jen vokálů a slabičného r.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo ablaut ve Wikislovníku