Střída (mluvnice)

Střída, často též ablaut (z němčiny), je v lingvistice systematické střídání fonémů, obvykle samohlásek, v kořenech slov při flexi, tj. při skloňování nebo časování.

Indoevropský ablaut

Ablaut se vyvinul v praindoevropštině v důsledku posunů přízvuku (v příkladech označovaného čárkou) a redukcí nepřízvučných slabik – toto střídání pak bylo analogicky rozšířeno do většiny slovních kategorií a stalo se jejich příznakem. Souvislost střídání přízvuku a ablautového stupně je v nejstarších jazycích ještě dobře zřetelná. Rozdíl je patrný v indoevropském *hési = č. „jsi“ (s přízvukem na kořeni *hes) v porovnání s *hsté „jste“ (s přízvukem na sufixu).

„Základní vokál“, tradičně rekonstruovaný jako *e (třebaže se spíše ve fázi, kdy se ablaut vyvíjel, jednalo o *a), nabýval různých podob, redukoval se či naopak dloužil a měnil svoji kvalitu, takže hovoříme o tzv. kvantitativním ablautu, tedy stupni základním (*e), stupni dlouženém (*ē) a stupni redukovaném, kdy vokál zaniká (srovnatelně se střídáním -e- s -∅- v č. blbec – blbce) a ablautu kvalitativním, kdy se střídají *e a *o.

Příklady

Čeština: vezu – vozím (e se mění v o), smrt – umírat (slabikotvorné r se mění v ír); suchý – schnout – prosychat – vysoušet, souš
Germánské jazyky: typické střídání kmenových samohlásek při tvoření minulých a trpných tvarů silných a nepravidelných sloves, např. sloveso dát:

angl. give – gave – given

něm. geben – gab – gegeben

niz. geven – gaf – gegeven

švéd. giva – gav – givit

Starořečtina:

Také ve starořečtině se vyskytuje střída, především kvalitativní.

Sanskrt:

V sanskrtu existují tři stupně střídy – nulový (základní), první stupeň guna a druhý stupeň vrddhi. Střída se týká jen vokálů a slabičného r.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo ablaut ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.