Spontánní činnost v mateřské škole
Spontánní činnost je volná hra, ve které si dítě volí samo hračky, spoluhráče, materiály a formu hry.[1] Spontánní činnosti se dítě může účastnit jako hráč i jako pozorovatel.[2]
Definice[editovat | editovat zdroj]
Spontánní činnost neboli volná hra v mateřské škole je iniciována dítětem samotným. Spontánní činnosti je možné rozdělit na dvě kategorie: a) spontánní činnost, B) nepřímo řízená spontánní činnost.[3] Dítě hru uskutečňuje na základě vlastní potřeby, vnitřních motivů a zájmů. Hra je dítětem realizována individuálně, ve dvojici, či v menších skupinkách.[3] Dítě k volné hře přistupuje s velkou spontánností, která je spojována s hlubokým soustředěním.[3] Do volné hry nemůže dítě nikdo nutit a vnucovat mu své názory, jak by měla hra vypadat. Během volné hry pedagog dohlíží na rizika (zranění, poškození hraček, ohrožení spolužáků, atd.) a předchází jim pomocí dopředu stanovených pravidel.[2]
Hlavní znaky volné hry [editovat | editovat zdroj]
Spontánnost[editovat | editovat zdroj]
Jeden z hlavních znaků volné hry, dítě si pro hru samo volí podněty, cíle a záměry.[1] S přerušením hry je dítě nespokojené, nesouhlasí s ním, hru brání a nechce ji ukončit.[4]
Radost, uspokojení a tvořivost [editovat | editovat zdroj]
Dalším hlavním znakem je radost a uspokojení, kdy dítě hru prožívá pomocí gest, pohybů, radosti a emocí. Tvořivost je další hlavní znak volné hry. Díky tvořivosti si dítě může hru upravovat a přizpůsobovat obrazu svému pomocí pohybů, rekvizit, jazykových prostředků a prostoru.[4]
Fantazie[editovat | editovat zdroj]
Fantazie se objevuje před 3. rokem, ovšem mezi 3.- 6. rokem je fantazie ve hře nesmírně důležitá. Pomáhá dětem překonat omezené dětské možnosti a obohacuje jejich poznatky a zkušenosti. Tvoří soulad mezi přesnými a nepřesnými poznatky dítěte.[4]
Opakování[editovat | editovat zdroj]
Ve volné hře je opakování velmi dominantní znak. K již osvojeným hrám se dítě velmi rádo vrací, protože je spokojené, když se může znovu nacházet v prozkoumaných situacích, konstrukcích či příbězích.[4]
Přijetí role[editovat | editovat zdroj]
Přijetí role je ve volné hře velkým přelomem pro dítě. Hra se začíná odvíjet od sebe ke druhým, čímž dítě prozkoumává jednání druhých a hra tak dostává jiný rozměr. Dítě přetváří situace, které si vybere a volí si v nich svoji roli. Dítě roli naplňuje podle vzoru a zároveň podlé svých představ a zkušeností ji ověřuje ve vztahovém kontextu s ostatními rolemi.[4]
Nepřímo řízená spontánní činnost[editovat | editovat zdroj]
Druhý typ spontánní činnosti je možno označit jako nepřímo řízené činnosti. Nepřímo řízené činnosti jsou činnosti, které dítě vykonává samo, ale za dozoru učitele. Zevní impulz k realizaci činnosti dítě dostává od pedagoga. Příprava od pedagoga je v této činnosti velmi důležitá. Pedagog činnosti předem promyslí a naváže je k tematickému bloku. Přímo neřízená činnost by měla obsahovat různorodé učební přístupy, pomůcky a materiály.[3] Pedagog může do her dětí vstupovat jako spoluhráč a iniciovat ji hračkami či materiálem a obohacovat ji svými nápady a napomáhat jim při řešení úkolů a korigovat chování dětí.[2] Pedagog má díky své předchozí přípravě velký vliv na kvalitu nepřímo řízené činnosti. Dále by měl pedagog dbát a uznávat při přípravě nepřímo řízených činností tyto čtyři zásady: samostatnost, spolupráci dětí, volba vlastního postupu a řešení, výběr pomůcek a materiálů.[3]
Přínos pro dítě[editovat | editovat zdroj]
Pomocí spontánní činnosti se dítě učí navazovat sociální kontakty s vrstevníky, domlouvat se s nimi, společně vytvářet pravidla hry a její cíle. Díky spontánní činnosti se dítě učí novým vědomostem, dovednostem, návykům, vytváří si postoje a získává další nové zkušenosti.[4] Spokojené a realizující se dítě by mělo být výsledkem pedagogického působení a péče.[5] Volná hra je nezbytná pro rozvoj a seberealizaci dítěte. Dítě si samo volí na základě svých znalostí tempo, osoby a předměty ke hře. Čas, který dítě stráví volnou hrou je pro něj velmi důležitý v prožívání určitých situací, vyjadřování emocí a sebehodnocení.[1] Rovnováha mezi spontánní a řízenou činností je pro dítě velmi důležitá.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c MONKEVIČIENĖ, Ona. Impact of academically oriented, constructivist and spontaneous education technologies on pre-school children's self-feeling and achievements. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 183–188. (anglicky)
- ↑ a b c SVOBODOVÁ, Eva. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program.. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-774-9.
- ↑ a b c d e KREJČOVÁ, Věra; KARGEROVÁ, Jana; SYSLOVÁ, Zora. Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0812-9.
- ↑ a b c d e f g KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi: význam hry, role pedagoga, cíl hry, soubor her. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3.
- ↑ KOŤÁTKOVÁ, S. Směr vývoje současné mateřské školy. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-14]. ISSN 1805-9511.