Vikarizace: Porovnání verzí
→Literatura: typo, +Kategorie:Biogeografie – týká se i živočichů, interwiki |
m Bot: Odstranění 5 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q667083) |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
[[Kategorie:Fytogeografie]] |
[[Kategorie:Fytogeografie]] |
||
[[Kategorie:Biogeografie]] |
[[Kategorie:Biogeografie]] |
||
[[de:Vikariismus]] |
|||
[[en:Vicariance]] |
|||
[[et:Vikarism]] |
|||
[[pl:Wikaryzm]] |
|||
[[pt:Vicariância]] |
Verze z 10. 3. 2013, 15:40
Vikarizace (též vikarismus) je fytogeografický termín označující stav, kdy se jednotlivé příbuzné taxony, nejčastěji druhy, zastupují v jednom areálu rodu. Vikarizace může být geologická, ekologická a vertikální. Samozřejmě se jedná o přirozený výskyt druhů.
Rozdělení
Vikarizace geologická
Jedná se o druhy původně společného areálu nyní obývající dva a více různých areálů. Příkladem může být například lípa srdčitá (Tilia cordata) rostoucí běžně v Evropě a lípa Tilia amurensis vyskytující se ve východní Asiii. Dalším příkladem jsou zástupci rodu cedr (Cedrus) a to cedr atlantský (Cedrus atlantica) vyskytující se přirozeně v pohoří Altas, c. libanonský (C. libani) rostoucí v pohoří Taurus na jihu Turecka a táhnoucí se od západu až po Libanon. Dále C. brevifolia přirozeně rostoucí na Kypru a C. deodara rostoucí na západ od Himalájí.
Vikarizace ekologická
Jedná se o příbuzné druhy společného rodového areálu oddělené ekologickými podmínkami. Druhy se v odlišných ekologických podmínkách zastupují svým výskytem. Příkladem může být pupava obecná (Carlina vulgaris) rostoucí na kyselých půdách a pupava dlouholistá (C. longifolia) rostoucí na půdách bazických. Pupava obecná je tedy acidofilní rostlina a p. dlouholistá bazifilní.
Vikarizace vertikální
Jde o zastoupení druhů v různých nadmořských výškách. Například Solidago virgaurea subsp. virgaurea roste od nížin až do hor. Nezasahuje však až do subalpínského a alpínského stupně, kde je zastoupena (vikarizována) S. virgaurea subsp. minuta.
Související články
Literatura
- HENDRYCH, Radoslav. Fytogeografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 75–76.