Gregoriánský kalendář

Gregoriánský kalendář je v současnosti celosvětově používaný systém pro počítání času (kalendář). Řadí se mezi solární kalendáře. Byl zaveden v roce 1582 papežem Řehořem XIII., jednotlivé katolické země jej zaváděly postupně v následujících letech. V některých zemích byl přijat až ve 20. století. Gregoriánský kalendář je oproti juliánskému kalendáři, který nahradil, podstatně přesnější - zatímco juliánský kalendář má oproti astronomické skutečnosti odchylku 1 den každých 134 let, u gregoriánského kalendáře tato odchylka činí 1 den přibližně každých 3300 let.

Historie

Předchůdce gregoriánského kalendáře, juliánský kalendář, fungoval po mnoho století poměrně dobře. Tropický rok má délku 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne). Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 byla diference 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Za pontifikátu papeže Řehoře XIII. roku 1582 byla diference 9,809 dne. Velikonoční neděle ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, což pro římskou církev byl stav neúnosný. Nesoulad kalendáře s astronomickou skutečností (přesněji tropickým rokem; nebere se však zřetel na rok siderický, hvězdný rok) byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. vydal bulu Inter gravissimas, vyhlašující kalendářní reformu. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Nebýt této korekce, kalendář by se ještě více opožďoval oproti skutečným změnám ročních období. Papežská bula také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400.

V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např. Vánoce v Rusku, Srbsku a jiných zemích, řídících se dle ortodoxního, tj. juliánského kalendáře, nastávají až za 13 dní po římskokatolických Vánocích.

Přijetí v jednotlivých zemích

Gregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena jen v některých katolických zemích – větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. I v těchto zemích ovšem v některých místech zavedení reformy přinášelo potíže, prostí lidé často důvodu reformy nerozuměli a domnívali se, že jim vypuštěné dny byly ukradeny. Problémy způsobilo také obtížné vypočítání daní, mezd apod. V Nizozemí byla reforma přijata koncem roku 1582, čímž mimochodem Nizozemci toho roku přišli o Vánoce.

V Čechách původně pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice oznámil změnu data ze 14. na 25. listopadu 1582. Jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo, šlechta i astronomové odmítli. V roce 1583 přijetí nového kalendáře zamítl i zemský sněm. Reformu tak realizoval svým mandátem ze 3. prosince až Rudolf II. (skok z 6. ledna na 17. leden 1584). Ve Slezsku byla změna provedena z 12. ledna na 23. ledna 1584. Moravští stavové ale mandát neuposlechli a dále na Moravě platil Juliánský kalendář. Druhé císařské rozhodnutí v červenci téhož roku již odmítnout nemohli a kalendář byl zaveden i na Moravě (po 3. říjnu následoval 14. říjen). Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až roku 1587 (po 21. říjnu se psal 1. listopad).

Velké problémy reforma způsobila ve Svaté říši římské, kde ji katolické země přijaly v průběhu let 1583–1584, ale protestantské až v roce 1700. To přinášelo potíže zejména obchodníkům. Protestantské země označovaly papeže posměšně jako Řehoře Kalendářníka a tvrdily, že je to Antikrist, který se snaží přimět věrné křesťany, aby se modlili v nesprávný den. Do roku 1700 bylo totiž Německo rozděleno v otázce kalendáře, než jej přijala protestantská knížata. Gregoriánský kalendář jako celek byl přijat až 1775. Takže i některé české obce (jako součást Svaté říše římské) přijaly gregoriánský kalendář až po roce 1700 (například Hranice (okres Cheb)) za vlády Leopolda I..

Největší zmatek způsobilo Švédsko, které v roku 1700 reformu nepřijalo, avšak aby chyba nenarůstala, vypustilo přestupný den z roku 1700, čímž získalo jiný kalendář než všechny ostatní evropské země. Původní záměr byl, že po dobu 40 let budou vypouštět přestupný den, a postupně tak dosáhnou gregoriánského kalendáře. Od reformy bylo v roce 1712 upuštěno a Švédsko se vrátilo k juliánskému kalendáři. Teprve v roce 1753 byl ve Švédsku přijat gregoriánský kalendář.

Specifická situace nastala v Anglii. Tam v době reformy vládla královna Alžběta I. (1533–1603), která sice byla protestantkou, ale přesto požádala, aby astrolog John Dee reformu prostudoval a sdělil královně svůj názor. Dee coby vědec reformu schválil a navrhl k přijetí. Alžběta tedy hodlala reformu přijmout, ale vzhledem k zapřisáhlému odporu anglikánské církve byla neustále odkládána, až se od ní na dlouhou dobu upustilo. Anglie byla na svou odlišnost vůči zbytku Evropy do jisté míry pyšná. Teprve v průběhu 18. století se postupně zvedá vlna kritiky stávajícího systému (zejména z řad obchodníků, jimž odlišný kalendář přinášel problémy). V parlamentu důrazně bojuje za přistoupení ke gregoriánskému systému Philip Dormer Stanhope, hrabě z Chesterfieldu. Především jeho zásluhou přistoupila Velká Británie na gregoriánský kalendář roku 1752 (po 2. září následovalo 14. září).

Japonsko srovnalo svůj kalendář s Evropou v roce 1873 a Čína v roce 1912, některé její části až v roce 1949.

V Rusku platil juliánský kalendář od roku 1700 až do roku 1918 (tj. včetně Říjnové revoluce, která podle toho byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu).

V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až v roce 1923. Pravoslavná církev úpravu nepřijala nikdy.

V nynější době činí rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem 13 dnů. Tento stav potrvá až do konce 21. století, kdy, počínaje 1. březnem 2100, naroste na 14 dnů.

V současnosti gregoriánský kalendář jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě Saúdské Arábie (Islámský kalendář), Etiopie (Etiopský kalendář), Íránu a Afghánistánu (Perský kalendář). Dvě země kromě Gregoránského kalendáře používají i tradiční kalendář: Izrael (Židovský kalendář) a Indie (Indický národní kalendář). Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře: Thajsko (Thajský solární kalendář) a Japonsko (Japonský kalendář).

Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají od počátku éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.), přičemž buddhistická éra je přesně o 543 let delší než křesťanský letopočet. Rok 2012 n.l. je tedy rok 2555 B.E.

Japonská modifikace spočívá v dělení na éry jmen (年号, nengó) které jsou založené na panování císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Letopočet podle křesťanského kalendáře je také široce rozšířený. Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného 21. března jarní rovnodennost kolísá mezi 19. a 21. březnem.

Astronomie

Gregoriánský kalendář se řídí podle délky tropického roku, která v současnosti činí 365,242 192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což se od délky tropického roku příliš neliší. Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a veškeré diskuse o jeho reformě jsou tím pádem spíše teoretické.

Pravidla

„	Dále, aby se jarní rovnodennost neodchýlila od 21. března, ustanovujeme každý čtvrtý rok přestupným (jak je zvykem), s výjimkou celých staletí, které až dosud přestupné byly. Přejeme si, aby rok 1600 ještě přestupným zůstal, ale další následující celá staletí už přestupné roky mít nebudou, jen každé celé čtvrté století. První tři celá staletí tedy přestupná nebudou a teprve čtvrté století přestupné bude, takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebudou. Avšak rok 2000, tak jak jest zvykem, bude mít vložen přestupný den, únor bude tedy mít 29 dní a totéž pravidlo vkládání celého přestupného století bude platit pravidelně každé čtvrté století.	“
— Řehoř XIII., bula Inter Gravissimas

Pravidla jsou tedy následující:

• 1) Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4 (1996, 2004, 2008, 2012).
• 2) Výjimka č. 1 : Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1700, 1800, 1900, 2100)
• 3) Výjimka č. 2 z výjimky č. 1: Rok, na který se vztahuje výjimka č. 1, je přestupný, pokud je dělitelný číslem 400 (1600, 2000, 2400).

Zajímavost

V Česku a na Slovensku je rozšířena mylná domněnka, že rok 4840 n.l. nebude přestupný. Tento omyl zřejmě pochází z knihy o astronomii z roku 1942, odkud ho následně převzala řada dalších autorů populárně-naučné literatury i autorů na českém a slovenském internetu.

Související články

• Kalendář
• Rok
• Letopočet
• Čas
• Přestupný rok
• 30. únor

Literatura

• BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha, 2001. ISBN 80-7277-024-1
• DUNCAN, David Ewing. Kalendář - Cesta k určení přesného roku. Praha: Volvox Globator 2000.
• SELEŠNIKOV, S. I. Člověk a čas. Praha: Práce 1973.