Občanský zákoník

První strana Code Civil z roku 1804

Občanský zákoník je zákoník komplexně a systematicky upravující hmotné soukromé právo určitého státu. V některých zemích ho může zahrnovat téměř celé, v jiných reguluje jen jeho nejdůležitější partie, zejména občanské právo, a např. obchodní právo či právo rodinné bývá zahrnuto v samostatných zákonech. Systematická organizace práva do zákoníků je typické pro kontinentální evropskou tradici.

V oblasti procesního práva ho doplňují soudní řády, v České republice je to občanský soudní řád.

Historie

Myšlenka upravit celý korpus práva uceleným souborem zákonů je velmi stará (viz např. Corpus iuris civilis císaře Justiniána ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století.

Prvním (a ve znění novel dodnes platným) občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský občanský zákoník (Code civil des Français, zkráceně jen Code civil, zvaný též Code Napoléon) z roku 1804. Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších evropských zemích. Pro české země má velký význam rakouský Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratka ABGB) z roku 1811, jenž na území Rakouska platí dodnes. Dodnes platný je také mladší a obsáhlý německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch, zkratka BGB) z roku 1896.

Snaha o komplexní kodifikaci soukromého práva se naopak vyhnula zemím angloamerické právní kultury, protože jejich právo tradičně vznikalo především na základě soudních precedentů (case law) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici. ééoé

Československé a české občanské zákoníky

Všeobecný zákoník občanský byl do československého práva přejat tzv. recepční normou, platil však jen v české části státu, protože na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo v soukromoprávní oblasti recipováno uherské zvykové právo. Tento dualismus se za celé předválečné období nepodařilo překonat, ačkoli byla už v roce 1937 připravena osnova československého občanského zákoníku. Tu se však vzhledem k nadcházejícím událostem nepodařilo projednat a tak až v roce 1950 byl přijat tzv. střední zákoník občanský. ABGB však v části věnované pracovnímu právu platil až do roku 1965.

Střední občanský zákoník nicméně nezahrnoval veškeré soukromé právo a především byl záhy nahrazen novou právní úpravou. Následující a díky zásadní novelizaci z roku 1991 dodnes platný občanský zákoník z roku 1964 v tendenci roztříštit soukromé právo do více samostatných zákonů pokračoval, takže např. úpravu obchodních vztahů přenechal obchodnímu zákoníku, rodinné vztahy zákonu o rodině a pracovněprávní vztahy zákoníku práce. Neobsahuje též otázky spolkového práva, nadačního práva či pojišťovnického práva a samostatné zákony jsou věnovány i bytům a nebytovým prostorům.

Skutečnou soukromoprávní kodifikací je tak až nový občanský zákoník, přijatý roku 2012. Účinnosti byl měl nabýt 1. ledna 2014.

Literatura

• SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s., ISBN 9788074181467.