Kognitivní věda: Porovnání verzí
Přidány disciplíny - psychologie, informatika, lingvistika značka: možné subjektivní formulace |
|||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
V 60. letech se začala zvyšovat interdisciplinární spolupráce mezi těmito obory. Na Harvardu používali název kognitivní studia, na Carnegie-Mellon information-processing psychologie, na La Jolla kognitivní věda. Roku 1976 dokončila nadace Alfreda P. Sloana program pro tehdy mladou disciplínu - neurovědu - a měli zájem podpořit iniciativu, která by překročila pomyslnou mezeru mezi mozkem a myslí. Pro tento program byl nakonec zvolen název kognitivní věda. Tehdy se tedy stala součástí kognitivní vědy i nově vzniklá [[kognitivní neurověda]].<ref name="miller2003" /> V polovině 70. let vznikla Cognitive Science Society, která začala vydávat žurnál Cognitive Science a později mezi disciplíny kognitivní vědy začlenila také [[pedagogika|pedagogiku]].<ref name="cogscisoc" /> |
V 60. letech se začala zvyšovat interdisciplinární spolupráce mezi těmito obory. Na Harvardu používali název kognitivní studia, na Carnegie-Mellon information-processing psychologie, na La Jolla kognitivní věda. Roku 1976 dokončila nadace Alfreda P. Sloana program pro tehdy mladou disciplínu - neurovědu - a měli zájem podpořit iniciativu, která by překročila pomyslnou mezeru mezi mozkem a myslí. Pro tento program byl nakonec zvolen název kognitivní věda. Tehdy se tedy stala součástí kognitivní vědy i nově vzniklá [[kognitivní neurověda]].<ref name="miller2003" /> V polovině 70. let vznikla Cognitive Science Society, která začala vydávat žurnál Cognitive Science a později mezi disciplíny kognitivní vědy začlenila také [[pedagogika|pedagogiku]].<ref name="cogscisoc" /> |
||
== Disciplíny == |
|||
Kognitivní vědu lze považovat za průsečík mezi mnoha zavedenými disciplínami, které mají širší záběr. V rámci těchto disciplín se však často etablovaly subdisciplíny zaměřené právě na studium mysli a mnoho hraničních disciplín. |
|||
=== Psychologie === |
|||
{{Podrobně|Psychologie}} |
|||
[[File:Working-memory-baddeley.svg|thumb|Příklad grafického znázornění kognitivně-psychologické teorie: Baddeleyho model pracovní paměti]] |
|||
Za základ kognitivní vědy lze považovat psychologii, konkrétně [[obecná psychologie|obecnou]], t.j. [[kognitivní psychologie|kognitivní]] psychologii. Základní metodou jsou experimenty s lidmi zkoumající konkrétní aspekty mysli z mnoha směrů. |
|||
Kromě klasických behaviorálních metod jako je měření reakčních časů a [[psychofyzika]] se v současnosti v psychologii využívá i neurovědných metod jako jsou [[Elektroencefalogram|Elektroencefalografie (EEG)]], [[funkční magnetická rezonance|funkční magnetická rezonance (fMRI)]] či [[transkraniální magnetická stimulace|transkraniální magnetická stimulace (TMS)]]. Pomocí experimentů se vytváří, ověřují a upravují psychologické teorie, často v pojmech reprezentací a procedur.<ref name="thagard2012" /> Využívá se také výpočetních modelů simulujících lidské výsledky na základě teorie, které pak lze porovnat se skutečnými experimentálními výsledky. Důležité jsou i poznatky [[vývojová psychologie|vývojové psychologie]], neboť ukazují, jak v průběhu [[ontogeneze]] dochází k rozvoji různých kognitivních funkcí. [[Evoluční psychologie]] se navíc snaží vysvětlit vývoj a adaptivní roli kognitivních funkcí v průběhu [[fylogeneze]]. Hraniční disciplínou mezi psychologií a ekonomií je [[behaviorální ekonomie]], která zkoumá vlivy sociálních, kognitivních a emočních faktorů na ekonomické chování jedinců a institucí. |
|||
=== Informatika === |
|||
{{Podrobně|Informatika}} |
|||
[[File:Kismet_robot_at_MIT_Museum.jpg|thumb|Robot Kismet se základními sociálními dovednostmi]] |
|||
Zmíněnou aplikací informatiky je tvorba výpočetních modelů simulujících operace lidského myšlení. Hraniční disciplína [[výpočetní neurověda]] aplikuje metody informatiky také na modelování a simulaci procesů různé úrovně v lidském mozku. Kromě modelování přirozeného myšlení se subdisciplína [[umělá inteligence]] snaží vytvořit umělou mysl - stroje vykazující známky inteligentního chování. |
|||
=== Lingvistika === |
|||
{{Podrobně|Lingvistika}} |
|||
[[File:Syntax tree.svg|thumb|Syntaktický strom slavné [[Noam Chomsky|Chomského]] věty, která je gramaticky korektní, ale sémanticky nesmyslná.]] |
|||
Lingvisté hledají základní gramatická pravidla jazyka pomocí analýzy rozdílů mezi gramatickými a agramatickými větami, provádí psychologické experimenty a vytváří výpočetní modely.<ref name="thagard2012" /> Na pomezí lingvistiky a psychologie vznikla [[psycholingvistika]], která se zabývá jazykovými schopnostmi člověka a jejich předpoklady z psychologického a neurobiologického hlediska. Na pomezí lingvistiky, neurovědy a [[neuropsychologie]] leží [[neurolingvistika]], která zkoumá neurální mechanismy jazyka. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 13. 2. 2013, 19:11
Kognitivní věda (z latinského cognoscere, poznávat) se zabývá interdisciplinárním výzkumem mysli a jejích procesů. Zahrnuje disciplíny jako je psychologie, umělá inteligence, lingvistika, neurověda, antropologie či filosofie.[1]
Předmětem výzkumu kognitivní vědy je mysl, její struktura a operace, například obecně myšlení, inteligence, paměť, vnímání, konání, pozornost, vědomí či jazyk. Metody zkoumání jsou rozmanité a specifické pro dané disciplíny. Patří mezi ně behaviorální a neurovědní experimenty a výpočetní modelování. Za dominantní jednotící prvek lze považovat komputačně-reprezentační pohled na mysl.[1] Někteří autoři dávají kvůli rozmanitosti disciplín přednost formě množného čísla a mluví o kognitivních vědách.[2]
Historie
Mysl je tradičním předmětem filosofie již od dob starověkého Řecka. Její metodou byla především teoretická analýza problémů (např. poznání) založená na introspekci. Zlom nastal v 19. století s příchodem empiricky založené experimentální psychologie. I psychologové konce 19. a počátku 20. století spoléhali na introspekci jako cenný zdroj poznání, přestože byla její nespolehlivost univerzálně uznávána.[3] Psychologie především ve Spojených státech se v první polovině 20. století prakticky všeobecně přiklonila k behaviorismu, který prosazoval např. John Watson.[4] Dle behavioristů nejsou mentální události otevřeně pozorovatelné, to je pouze chování, proto se psychologie může stát objektivní vědou jen skrze vytváření teorií chování bez užívání mentálních konceptů. Například místo termínů "vnímání", "paměť" a "jazyk" se mluvilo o "diskriminaci", "učení" a "verbálním chování".[2]
V 50. letech 20. století se však začalo ukazovat, že behavioristický přístup je nedostačující pro adekvátní vysvětlení mysli. V této době, která bývá označována jako kognitivní revoluce, došlo k mnoha významným pokrokům.[2] Noam Chomsky poukázal na neschopnost behaviorismu vysvětlit jazyk a v podstatě redefinoval lingvistiku. Na poli psychologie došlo pod vedením Jerome Brunera k založení Centra pro kognitivní studia na Harvardu. Byla obnovena komunikace s významnými psychology v Evropě, jakými byli např. Sir Frederic Bartlett, Jean Piaget nebo A. R. Luria.[2]
K obrovskému rozvoji došlo na poli počítačové vědy. Její počátky se pojí s teorií informace Clauda Shannona, prací Alana Turinga a Johna von Neumanna. Popularitu nyní začala získávat kybernetika Norberta Wienera. Marvin Minsky a John McCarthy stáli u zrodu výzkumu umělé inteligence. Alan Newell a Herbert Simon prvně výpočetně modelovali kognitivní procesy.[2]
Za nejvýznamnější pro vznik budoucí kognitivní vědy lze považovat rok 1956.[5] J. McCarthy, M. Minsky, C. Shannon a N. Rochester toho roku uspořádali konferenci o umělé inteligenci v Dartmouthu a dali vzniknout mnoha důležitým pracem v této oblasti. Významné pokroky v psychologii přinesli např. J. Bruner, J. Goodenough a G. Austin. W.P. Tanner, J.A. Swets, T.G. Birdsall a jiní rozvinuli teorii detekce signálů. George Miller demonstroval omezenost kapacity informačního zpracování (např. kapacita pracovní paměti - magické číslo 7 plus mínus 2). W. Goodenough a F. Lounsbury přispěli k rozvoji kognitivní antropologie. Byly publikovány práce B.L. Whorfa o vlivu jazyka na myšlení.[2]
G. Miller dokonce uvádí přesné datum vzniku interdisciplinární kognitivní vědy. Má jím být 11. září 1956, druhý den sympozia pořádaného "Special Interest Group in Information Theory" na americké MIT, kterého se účastnilo množství výše zmíněných osobností. Dle Millera se tehdy experimentální psychologie, teoretická lingvistika a výpočetní simulace kognitivních procesů staly součástmi většího celku.[2]
V 60. letech se začala zvyšovat interdisciplinární spolupráce mezi těmito obory. Na Harvardu používali název kognitivní studia, na Carnegie-Mellon information-processing psychologie, na La Jolla kognitivní věda. Roku 1976 dokončila nadace Alfreda P. Sloana program pro tehdy mladou disciplínu - neurovědu - a měli zájem podpořit iniciativu, která by překročila pomyslnou mezeru mezi mozkem a myslí. Pro tento program byl nakonec zvolen název kognitivní věda. Tehdy se tedy stala součástí kognitivní vědy i nově vzniklá kognitivní neurověda.[2] V polovině 70. let vznikla Cognitive Science Society, která začala vydávat žurnál Cognitive Science a později mezi disciplíny kognitivní vědy začlenila také pedagogiku.[6]
Disciplíny
Kognitivní vědu lze považovat za průsečík mezi mnoha zavedenými disciplínami, které mají širší záběr. V rámci těchto disciplín se však často etablovaly subdisciplíny zaměřené právě na studium mysli a mnoho hraničních disciplín.
Psychologie
Za základ kognitivní vědy lze považovat psychologii, konkrétně obecnou, t.j. kognitivní psychologii. Základní metodou jsou experimenty s lidmi zkoumající konkrétní aspekty mysli z mnoha směrů. Kromě klasických behaviorálních metod jako je měření reakčních časů a psychofyzika se v současnosti v psychologii využívá i neurovědných metod jako jsou Elektroencefalografie (EEG), funkční magnetická rezonance (fMRI) či transkraniální magnetická stimulace (TMS). Pomocí experimentů se vytváří, ověřují a upravují psychologické teorie, často v pojmech reprezentací a procedur.[1] Využívá se také výpočetních modelů simulujících lidské výsledky na základě teorie, které pak lze porovnat se skutečnými experimentálními výsledky. Důležité jsou i poznatky vývojové psychologie, neboť ukazují, jak v průběhu ontogeneze dochází k rozvoji různých kognitivních funkcí. Evoluční psychologie se navíc snaží vysvětlit vývoj a adaptivní roli kognitivních funkcí v průběhu fylogeneze. Hraniční disciplínou mezi psychologií a ekonomií je behaviorální ekonomie, která zkoumá vlivy sociálních, kognitivních a emočních faktorů na ekonomické chování jedinců a institucí.
Informatika
Zmíněnou aplikací informatiky je tvorba výpočetních modelů simulujících operace lidského myšlení. Hraniční disciplína výpočetní neurověda aplikuje metody informatiky také na modelování a simulaci procesů různé úrovně v lidském mozku. Kromě modelování přirozeného myšlení se subdisciplína umělá inteligence snaží vytvořit umělou mysl - stroje vykazující známky inteligentního chování.
Lingvistika
Lingvisté hledají základní gramatická pravidla jazyka pomocí analýzy rozdílů mezi gramatickými a agramatickými větami, provádí psychologické experimenty a vytváří výpočetní modely.[1] Na pomezí lingvistiky a psychologie vznikla psycholingvistika, která se zabývá jazykovými schopnostmi člověka a jejich předpoklady z psychologického a neurobiologického hlediska. Na pomezí lingvistiky, neurovědy a neuropsychologie leží neurolingvistika, která zkoumá neurální mechanismy jazyka.
Odkazy
Literatura
- THAGARD, Paul. Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-445-1.
Reference
- ↑ a b c d Thagard, Paul, Cognitive Science, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2012 Edition), Edward N. Zalta (ed.).
- ↑ a b c d e f g h Miller, G. A. (2003). The cognitive revolution: a historical perspective. Trends in Cognitive Sciences, 7, 141-144.
- ↑ Wundt, W. (1900). Völkerpsychologie. Eine Untersuchung der Entwicklungsgesetze von Sprache, Mythus und Sitte.Leipzig: Kröner.
- ↑ Watson, J. (1913). Psychology as the behaviorist views it. Psychological Review 20, 158–177.
- ↑ Newell, A. and Simon, H.A. (1972)Human Problem Solving, Prentice-Hall
- ↑ Cognitive Science Society