Edikula: Porovnání verzí
m r2.7.2) (Robot: Přidávám ca:Edicle |
+portál |
||
Řádek 31: | Řádek 31: | ||
{{Commonscat|Aediculae}} |
{{Commonscat|Aediculae}} |
||
{{Portály|Architektura a stavebnictví}} |
|||
[[Kategorie:Architektonické prvky]] |
[[Kategorie:Architektonické prvky]] |
Verze z 10. 6. 2012, 17:07
Edikula (z lat. aedicula – chrámek, kaplička) je původně kamenný domácí oltářík nebo náhrobek, později plochá kaplička s obrazem či sochou uvnitř, která připomíná průčelí antických chrámů. Od renesance i ozdobné orámování okna, dveří či výklenku, tvořené postranními sloupy, pilastry nebo pilíři, na nichž leží kladí a trojúhelný či segmentový štít. V renesanci, v baroku i v novoklasicismu je edikula poměrně běžná, obvykle jako výklenek se sochou.
Historie
Latinské aedicula je zdrobnělina slova aedes, chrám, obydlí, později i místnost, pokoj. Podobně odpovídající řecké označení naiskos od naos, chrám. Základní tvar výklenku se sloupky po stranách, s kladím a štítem, se vyskytoval v antických domech jako oltářík domácích božstev a zemřelých předků (lat. lararium), jako náhrobek nebo památník na veřejných budovách a podobně.[1]
Západní i východní křesťanství převzalo tvar edikuly jako latinské tabernaculum (stánek, domeček) nebo řecký naiskos, kam se umísťovaly reliéfy, sochy či obrazy Krista a světců. V této podobě je edikula častá na stěnách chrámů i na městských domech, například italské tabernacolo ve Florencii i jinde. České a moravské barokní kapličky u cest mívají často formu edikuly. Od renesance se forma pomalu odděluje od svého posvátného obsahu, edikuly se užívají i jako pomníky a památníky a konečně jako ozdobný architektonický prvek, orámování dveří a oken.[2]
Galerie
-
Edicula jako domácí oltář (Herculaneum)
-
Římské lararium v domě Vettiů (Pompeje)
-
Renesanční edikula (Ascoli Piceno, Itálie)
-
Barokní edikula (tabernacolo, Florencie)
-
Kaplička P. Marie v Jaroměři
-
Edikula na stěně kostela sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře
-
Kaplička (Jiříkovo údolí)
Odkazy
Literatura
- J. Herout, Slabikář návštěvníků památek. Praha 1978. Heslo Edikula.
- Ottův slovník naučný, heslo Aedicula. Sv. 1, str. 250
Reference
Související články
Obrázky, zvuky či videa k tématu edikula na Wikimedia Commons