Vikarizace: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Vikarizace vertikální: jo jo virgaurea je složité
→‎Literatura: typo, +Kategorie:Biogeografie – týká se i živočichů, interwiki
Řádek 15: Řádek 15:


== Literatura ==
== Literatura ==
* HENDRYCH, Radoslav. ''Fytogeografie.'' Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 75-76.
* HENDRYCH, Radoslav. ''Fytogeografie.'' Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 75–76.


[[Kategorie:Fytogeografie]]
[[Kategorie:Fytogeografie]]
[[Kategorie:Biogeografie]]

[[de:Vikariismus]]
[[en:Vicariance]]
[[et:Vikarism]]
[[pl:Wikaryzm]]
[[pt:Vicariância]]

Verze z 20. 4. 2012, 01:35

Vikarizace (též vikarismus) je fytogeografický termín označující stav, kdy se jednotlivé příbuzné taxony, nejčastěji druhy, zastupují v jednom areálu rodu. Vikarizace může být geologická, ekologická a vertikální. Samozřejmě se jedná o přirozený výskyt druhů.

Rozdělení

Vikarizace geologická

Jedná se o druhy původně společného areálu nyní obývající dva a více různých areálů. Příkladem může být například lípa srdčitá (Tilia cordata) rostoucí běžně v Evropě a lípa Tilia amurensis vyskytující se ve východní Asiii. Dalším příkladem jsou zástupci rodu cedr (Cedrus) a to cedr atlantský (Cedrus atlantica) vyskytující se přirozeně v pohoří Altas, c. libanonský (C. libani) rostoucí v pohoří Taurus na jihu Turecka a táhnoucí se od západu až po Libanon. Dále C. brevifolia přirozeně rostoucí na Kypru a C. deodara rostoucí na západ od Himalájí.

Vikarizace ekologická

Jedná se o příbuzné druhy společného rodového areálu oddělené ekologickými podmínkami. Druhy se v odlišných ekologických podmínkách zastupují svým výskytem. Příkladem může být pupava obecná (Carlina vulgaris) rostoucí na kyselých půdách a pupava dlouholistá (C. longifolia) rostoucí na půdách bazických. Pupava obecná je tedy acidofilní rostlina a p. dlouholistá bazifilní.

Vikarizace vertikální

Jde o zastoupení druhů v různých nadmořských výškách. Například Solidago virgaurea subsp. virgaurea roste od nížin až do hor. Nezasahuje však až do subalpínského a alpínského stupně, kde je zastoupena (vikarizována) S. virgaurea subsp. minuta.

Související články

Literatura

  • HENDRYCH, Radoslav. Fytogeografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 75–76.