Dagmar Hochová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
korektura po smrti autorky;
m typo, nadpisy, redukce POV bez zdrojů (neencyklopedický text), slovesa do minulého času
Řádek 2: Řádek 2:


==Život a dílo==
==Život a dílo==

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek [[prof.]] [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Akademie múzických umění|filmové Akademii múzických umění]].
Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek [[prof.]] [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Akademie múzických umění|filmové Akademii múzických umění]].


Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslavily ji cykly ''Děti'', ''Síla věku'', ''Dvojice'', ''Svátky'' a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly ''Děti'', ''Síla věku'', ''Dvojice'', ''Svátky'' a slavnosti. Její [[fotoaparát]] zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.


PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.''<ref name="phpweb">http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref>
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.''<ref name="phpweb">http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref>


Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.


Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové [[Tereza Vlčková]] (cyklus ''Two'' - ''Dvojice''), [[Loretta Lux]] (''Sasha and Ruby''<ref>http://www.torchgallery.com/loretta-lux/sasha-and-ruby-1.html</ref>), [[Rineke Dijkstra]] (''Chen a Efrat''), [[Diane Arbus]] (''Identická dvojčata''<ref>http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html</ref>), [[August Sander]]<ref>http://www.womeninthebible.net/2.3.Martha_and_Mary.htm</ref>, [[Mary Ellen Mark]]<ref>http://www.americansuburbx.com/2009/10/interview-mary-ellen-mark-with.html</ref><ref>http://njanjankiri.blogspot.com/</ref>, [[Wendy McMurdo]]<ref>http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html</ref><ref>http://monique-kaput.blogspot.com/</ref> nebo [[Chantal Michel]]<ref>http://www.chantalmichel.ch/fotografie/07_08/kiesen/400/derfuenftetag.html</ref>.<ref name=Mlade_fotografky>{{Citace elektronické monografie
Ve své tvorbě se také zabývala podobností [[Dvojčata|dvojčat]]. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové [[Tereza Vlčková]] (cyklus ''Two'' - ''Dvojice''), [[Loretta Lux]] (''Sasha and Ruby''<ref>http://www.torchgallery.com/loretta-lux/sasha-and-ruby-1.html</ref>), [[Rineke Dijkstra]] (''Chen a Efrat''), [[Diane Arbus]] (''Identická dvojčata''<ref>http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html</ref>), [[August Sander]]<ref>http://www.womeninthebible.net/2.3.Martha_and_Mary.htm</ref>, [[Mary Ellen Mark]]<ref>http://www.americansuburbx.com/2009/10/interview-mary-ellen-mark-with.html</ref><ref>http://njanjankiri.blogspot.com/</ref>, [[Wendy McMurdo]]<ref>http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html</ref><ref>http://monique-kaput.blogspot.com/</ref> nebo [[Chantal Michel]]<ref>http://www.chantalmichel.ch/fotografie/07_08/kiesen/400/derfuenftetag.html</ref>.<ref name=Mlade_fotografky>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Žůrek
| příjmení = Žůrek
| jméno = Radim
| jméno = Radim
Řádek 25: Řádek 24:
}}</ref><ref>http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a</ref>
}}</ref><ref>http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a</ref>


[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - ''Deset, dvacet, třicet, už jdu'', ''Čas oponou trhl'' a ''Síla věku''.
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - ''Deset, dvacet, třicet, už jdu'', ''Čas oponou trhl'' a ''Síla věku''.


Řádek 31: Řádek 30:
V letech [[1990]]-[[1992]] byla poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].
V letech [[1990]]-[[1992]] byla poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].


Za svou zásadní práci považuje snímek ''Proti zdi'' z roku [[1960]], portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref>
Za svou zásadní práci považovala snímek ''Proti zdi'' z roku [[1960]], portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref>


==Výstavy a cykly ==
==Výstavy a cykly ==
Řádek 38: Řádek 37:
* ''Zadním východem'', Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008
* ''Zadním východem'', Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008


'''Cykly:'''
===Cykly===
*Globus smrti
*Globus smrti
*Osobnosti
*Osobnosti
Řádek 71: Řádek 70:
{{Wikicitáty}}
{{Wikicitáty}}
{{Portály|Fotografie}}
{{Portály|Fotografie}}

{{DEFAULTSORT:Hochová, Dagmar}}
{{DEFAULTSORT:Hochová, Dagmar}}

[[Kategorie:Čeští fotografové]]
[[Kategorie:Čeští fotografové]]
[[Kategorie:Portrétní fotografové]]
[[Kategorie:Portrétní fotografové]]

Verze z 17. 4. 2012, 21:40

Dagmar Hochová (10. března 1926 Praha – duben 2012[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[2]

Život a dílo

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.

PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o ní řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[3]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.

Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[5]), August Sander[6], Mary Ellen Mark[7][8], Wendy McMurdo[9][10] nebo Chantal Michel[11].[12][13]

V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.

Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[14]

Výstavy a cykly

  • Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[15]
  • Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[3]
  • Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008

Cykly

  • Globus smrti
  • Osobnosti
  • 1968
  • Dvojice
  • Matějská pouť
  • Vietnam
  • Vltava
  • Porta Portese
  • Síla věku
  • Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Galerie

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Hochová na Wikimedia Commons

  • Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové, Dokument České televize, 2010, [16]

Reference

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.