Hlubinná psychologie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 20. 9. 2011, 10:14

Hlubinná psychologie je soubor psychologických směrů, které však mají jedno společné: snaží se za běžnýmy projevy našeho prožívání, usilování a jednání najít hlubší vrstvu skrytě působících činitelů, které ovlivňují naše vnější projevy. Těmito činitely mohou být dřívější zážitky, které jsme si nechtěli připustit a potlačili je. Zejména v dětství může být potlačování takových citů a pohnutek časté (např. ze strachu dítěte, že ztratí lásku rodičů a bude jimi odmítnuto). Potlačování projevů citů či pohnutek si na nás mohou vynucovat také v dospělosti společenské zvyklosti nebo politické poměry. Tento soubor psychologiských směrů odvozuje svůj původ od rakouského psychologa Sigmunda Freuda. Vychází z klasické psychoanalýzy, analytické psychologie, individuální psychologie a neopsychoanalýzy. Pro vývoj psychologie měla hlubinná psychologie velký význam. Mezi nejvýznamnější představitele hlubinné psychologie patří Sigmund Freud, Carl Gustav Jung a Alfred Adler.

Do hlubinné psychologie spadá více psychologických směrů.

Psychoanalýza

Psychoanalýzu založil Sigmund Freud (1856-1939), který zkoumal vztah mezi minulými zkušenostmi člověka a jeho současnými problémy (upozorňuje tím na vliv nevědomí na chování člověka). Vyvinul také psychoterapeutickou metodu psychoanalýzy = léčebné metody, která má za úkol odstranit psychické poruchy, zejména neurózy. Vychází z toho, že psychika pracuje s konstantní energií - musí dojít k jejímu vybití přirozenou cestou - pokud tak není učiněno, vznikají traumta, která je třeba léčit. Podstatou psychoanalýzy je převedení těchto traumat z nevědomí do vědomí. Probíhá přirozenou formou na základě řízeného dialogu pacienta s psychoanalytikem. Podle Freuda je člověk vystaven pudům jako základním determinantům svého chování a to zejména pudu sexuálnímu, agresivnímu či pudu sebezáchovy. Dále tvrdil, že nevědomí má klíčový vliv na naše chování. Mezi důležité ukazatele nevědomých procesů patří sen, tvz. freudovské přeřeknutí, vtip a tzv. chybné úkony. Freud definoval jeden z prvních modelů struktury osobnosti: ego (vědomé já) filtruje požadavky id (pudové části osobnosti) a superega (nadjá, morálka a svědomí získaného výchovou). Zabýval se také teorií snů - do nich podle Freuda člověk promítá své neukojené touhy a přání, protože je oslabena cenzura ega vůči id.

Analytická psychologie

Analytickou psychologii založil Carl Gustav Jung (1875-1961), když vytvořil teorii o kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem tzv. archetypů (archetypy jsou předobrazy jsou chápány jako univerzální symboly a podklady, ze kterých se vytvořila naše kultura). Je dále autorem bipolární typologie temperamentu, vycházející ze vztahu ze vztahu jedince k okolí (introverze x extraverze). Odklonil se také částečně od Freudovy teorie pudů a materialismu.

Šablona:Pahýl - psychologie

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{upravit}}
 '''Hlubinná psychologie''' je soubor psychologických směrů, které však mají jedno společné: snaží se za běžnýmy projevy našeho prožívání, usilování a jednání najít hlubší vrstvu skrytě působících činitelů, které ovlivňují naše vnější projevy. Těmito činitely mohou být dřívější zážitky, které jsme si nechtěli připustit a potlačili je. Zejména v dětství může být potlačování takových citů a pohnutek časté (např. ze strachu dítěte, že ztratí lásku rodičů a bude jimi odmítnuto).
 Potlačování projevů citů či pohnutek si na nás mohou vynucovat také v dospělosti společenské zvyklosti nebo politické poměry.
 Tento soubor psychologiských směrů odvozuje svůj původ od [[rakousko|rakouského]] [[psycholog]]a [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]]. Vychází z klasické [[psychoanalýza|psychoanalýzy]], analytické psychologie, individuální psychologie a neopsychoanalýzy. Pro vývoj psychologie měla hlubinná psychologie velký význam. Mezi nejvýznamnější představitele hlubinné psychologie patří [[Sigmund Freud]], [[Carl Gustav Jung]] a [[Alfred Adler]].
+Do hlubinné psychologie spadá více [[psychologické směry|psychologických směrů]].
+=== Psychoanalýza ===
+{{Podrobně|Psychoanalýza}}
+Psychoanalýzu založil [[Sigmund Freud]] ([[1856]]-[[1939]]), který zkoumal vztah mezi minulými zkušenostmi člověka a jeho současnými problémy (upozorňuje tím na '''vliv nevědomí na chování člověka'''). Vyvinul také [[psychoterapie|psychoterapeutickou]] metodu [[psychoanalýza|psychoanalýzy]] = léčebné metody, která má za úkol odstranit [[duševní porucha|psychické poruchy]], zejména [[neuróza|neurózy]]. Vychází z toho, že psychika pracuje s konstantní energií - musí dojít k jejímu vybití přirozenou cestou - pokud tak není učiněno, vznikají traumta, která je třeba léčit. Podstatou psychoanalýzy je převedení těchto traumat z nevědomí do vědomí. Probíhá přirozenou formou na základě řízeného dialogu pacienta s psychoanalytikem. Podle Freuda je člověk vystaven pudům jako základním determinantům svého chování a to zejména pudu sexuálnímu, agresivnímu či pudu sebezáchovy. Dále tvrdil, že [[nevědomí]] má klíčový vliv na naše chování. Mezi důležité ukazatele nevědomých procesů patří sen, tvz. freudovské [[přeřeknutí]], vtip a tzv. chybné úkony. Freud definoval jeden z prvních modelů struktury [[osobnosti]]: [[ego]] (vědomé já) filtruje požadavky [[Ego, superego a id|id]] (pudové části osobnosti) a [[superego|superega]] (nadjá, morálka a svědomí získaného výchovou). Zabýval se také [[teorie snů|teorií snů]] - do nich podle Freuda člověk promítá své neukojené touhy a přání, protože je oslabena cenzura ega vůči id.
+=== Analytická psychologie ===
+{{Podrobně|Analytická psychologie}}
+'''Analytickou psychologii''' založil [[Carl Gustav Jung]] ([[1875]]-[[1961]]), když vytvořil teorii o [[kolektivní nevědomí|kolektivním nevědomí lidstva]], jež je souborem tzv. [[archetyp]]ů (archetypy jsou předobrazy jsou chápány jako univerzální symboly a podklady, ze kterých se vytvořila naše [[kultura]]). Je dále autorem bipolární typologie [[temperamentu]], vycházející ze vztahu ze vztahu jedince k okolí (introverze x extraverze). Odklonil se také částečně od Freudovy teorie pudů a materialismu.
 {{Pahýl - psychologie}}