Jan Zika

Jan Zika (21. listopadu 1902 Chodouň u Hořovic - 15. června 1942 Praha) byl československý komunistický funkcionář, politik a protinacistický bojovník.

Svým původním povoláním byl dělník repektive švec neboli obuvník. Již od 20. letech 20. století byl politicky činný, působil aktivně nejprve v dělnickém tělovýchovném hnutí, pracoval také v tehdejším Komunistickém svazu mládeže a byl zangažován i v levicových Rudých odborech.

Ve 30. letech zorganizoval hnutí nezaměstnaných, stal se tajemníkem v průmyslovém svazu kožedělníků. Kromě toho byl také zvolen organizačním tajemníkem KSČ v Pražském kraji.

Během nacistické okupace českých zemí, v době existence Protektorátu Čechy a Morava, se stal členem I. ilegálního ústředního výboru KSČ.

Všichni členové tohoto I. ilegálního výboru (a to včetně obou bratrů Oty a Viktora Synkových) byli ve dnech 12. a 13. února 1941 gestapem pozatýkáni. Zatčení unikl pouze on sám.

Poté se stal organizátorem a hlavním vedoucím ve II. ilegálním ústředí KSČ, které reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942.

Toto vedení teprve až po napadaní SSSR Hitlerovským Německém navázalo spojení se složkami tehdejšího nekomunistického občanského protinacistického odboje.

Nacistům se však na jaře a v létě roku 1942, především po atentátu na Hyedricha a po něm bezprostředně následující heydrichiádě, podařilo II. ilegální ústřední vedení KSČ zcela rozprášit.

On sám byl zatčen právě při policejních raziích, které gestapo hromadně provádělo během heydrichiády. V noci z 27. na 28. května 1942 se pokusil před gestapem utéci oknem ven z bytu, kde tehdy ilegálně bydlel. Vzhledem k tomu, že za ilegální přechovávání osob tehdy hrozil okamžitý trest smrti, nechtěl rodinu svého hostitele vydat nacistům.

Při tomto útěku se však těžce poranil a na následky svých zranění jakož i na následky gestapáckého mučení krátce na to zemřel.