Jan I. Bretaňský: Porovnání verzí
Oprava opakujících se referencí |
Oprava opakujících se referencí |
||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Jan se narodil jako prvorozený syn [[Petr I. Bretaňský|Petra Mauclerca]], bratrance [[seznam francouzských králů|francouzského krále]] a bretaňské dědičky [[Alix z Thouars|Alix]]. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.<ref>Bretonci, str. 210</ref> Po smrti [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvíka VIII.]] byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě [[Blanka Kastilská|královny vdovy]].<ref>{{citace knihy | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky|vydavatel=Eminent| místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=60|isbn= 978-80-7281-000-0}}</ref> Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.<ref>Bretonci, str. 209-210</ref> |
Jan se narodil jako prvorozený syn [[Petr I. Bretaňský|Petra Mauclerca]], bratrance [[seznam francouzských králů|francouzského krále]] a bretaňské dědičky [[Alix z Thouars|Alix]]. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.<ref>Bretonci, str. 210</ref> Po smrti [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvíka VIII.]] byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě [[Blanka Kastilská|královny vdovy]].<ref>{{citace knihy | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky|vydavatel=Eminent| místo= Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=60|isbn= 978-80-7281-000-0}}</ref> Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.<ref>Bretonci, str. 209-210</ref> |
||
[[File:Jean Ier de Bretagne.jpg|thumb|upright|left|Janova pečeť]] |
[[File:Jean Ier de Bretagne.jpg|thumb|upright|left|Janova pečeť]] |
||
Jan se svého dědictví ujal roku [[1237]]<ref>Bretonci, str. 211</ref> a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli<ref |
Jan se svého dědictví ujal roku [[1237]]<ref name = "Bretonci">Bretonci, str. 211</ref> a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli<ref name = "Bretonci"/> jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě [[Dinan]], které vyplenil.<ref>Bretonci, str. 213</ref> Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.<ref>Bretonci, str. 212</ref> |
||
Jan se zúčastnil tuniské kruciáty krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]] a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.<ref>Bretonci, str. 285</ref> Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince [[Eduard I. Anglický|Eduarda]] a dostal se s ním do [[Svatá země|Svaté země]]. Do Bretaně se vrátil roku [[1273]]. |
Jan se zúčastnil tuniské kruciáty krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]] a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.<ref>Bretonci, str. 285</ref> Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince [[Eduard I. Anglický|Eduarda]] a dostal se s ním do [[Svatá země|Svaté země]]. Do Bretaně se vrátil roku [[1273]]. |
||
Verze z 15. 6. 2010, 18:35
| otec | Petr I. Bretaňský |
|---|---|
| matka | Alix z Thouars |
| manželka | Blanka Navarrská |
| syn | Jan II. Bretaňský |
| syn | Petr |
| dcera | Alix |
| syn | Theobald |
| syn | Theobald |
| dcera | Eleonora |
| syn | Mikuláš |
| syn | Robert |
Jan I. Bretaňský, fr. Jean le Roux (1217/1218 ? - 8. října 1286, Fréhel[1]) byl vévoda bretaňský, hrabě z Richmondu, účastník poslední kruciáty Ludvíka IX. a autor dvorské poezie.[2]
Život
Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.[3] Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy.[4] Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.[5]
Jan se svého dědictví ujal roku 1237[6] a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli[6] jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.[7] Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.[8]
Jan se zúčastnil tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.[9] Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.
Rodina
Jan Bretaňský se 16. června 1236[1] oženil s prvorozenou[10] dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky[11] po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tis. livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.[1]
Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.[12] Díky štědrému mecenášství[13] vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan I. Bretaňský na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: John I of Brittany
- Wikidata: John I, Duke of Brittany
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
Šablona:Portál Středověk Šablona:Portál Francie
Reference
- ↑ a b c www.fmg.ac
- ↑ GALLIOU, Patrick; JONES, Michael. Bretonci. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-202-2. S. 256.
- ↑ Bretonci, str. 210
- ↑ KOVÁČ, Peter. Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-000-0. S. 60.
- ↑ Bretonci, str. 209-210
- ↑ a b Bretonci, str. 211
- ↑ Bretonci, str. 213
- ↑ Bretonci, str. 212
- ↑ Bretonci, str. 285
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ fr.topic-topos.com
- ↑ Katedrála v Chartres, str. 203
