Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí
textové úpravy |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| ⚫ | |||
{{Infobox zaniklý stát |
{{Infobox zaniklý stát |
||
| název = Polsko-litevská unie<br/>Republika obou národů |
| název = Polsko-litevská unie<br/>Republika obou národů |
||
| Řádek 44: | Řádek 43: | ||
'''Polsko-litevská unie''' neboli '''Republika obou národů''' ([[polština|polsky]] ''Rzeczpospolita Obojga Narodów'', [[litevština|litevsky]] ''Abiejų Tautų Respublika''), též '''I. [[Rzeczpospolita]]''' byl [[státní útvar]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] existující mezi lety [[1569]]–[[1795]]. Oficiálně uzavřena v [[12. srpen|12. srpna]] v [[Lublin]]u ([[Lublinská unie]]). |
'''Polsko-litevská unie''' neboli '''Republika obou národů''' ([[polština|polsky]] ''Rzeczpospolita Obojga Narodów'', [[litevština|litevsky]] ''Abiejų Tautų Respublika''), též '''I. [[Rzeczpospolita]]''' byl [[státní útvar]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] existující mezi lety [[1569]]–[[1795]]. Oficiálně uzavřena v [[12. srpen|12. srpna]] v [[Lublin]]u ([[Lublinská unie]]). |
||
==Vznik== |
|||
| ⚫ | Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici [[šlechta]], která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský [[král]] se již dle usnesení ''[[Nihil novi]]'' z roku [[1505]] stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců. Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku [[1573]] byl polským králem zvolen Jindřich z Valois, bratr francouzského panovníka [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce [[1574]] po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve [[Francie|Francii]] vlády jako [[Jindřich III. Francouzský]]. Roku [[1576]] byl zvolen polským králem [[Štěpán Báthory]], který v letech [[1579]]–[[1582]] vedl poměrně úspěšnou válku proti [[Rusko|Rusku]]. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání [[Turci|Turků]] z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku [[1587]] syn švédské královny Kateřiny [[Zikmund III. Vasa]], který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku [[1609]] válčil s Ruskem, při kterém získal pro [[Polsko]] další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku [[1619]]. Po jeho smrti roku [[1632]] se na trůn usadil starší syn [[Vladislav IV. Vasa]], kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]]. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce [[1648]] nastoupil na polský trůn [[Jan II. Kazimír Vasa]], bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]], které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi [[Švédsko|Švédska]]. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku [[1669]] byl novým polským králem zvolen [[Michał Korybut Wiśniowiecki]], který se orientoval na Habsburky. V roce [[1672]] vpadli do Polska [[Turci]] a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech [[1674]]–[[1696]] vládl Polsku profrancouzsky orientovaný [[Jan III. Sobieski]]. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]]. |
||
Ke spojení polského a litevského státu došlo již v roce [[1386]]. Uzavřením sňatku mezi litevským velkoknížetem [[Vladislav II. Jagello|Jagellem]] a polskou princeznou [[Hedvika z Anjou|Hedvikou z Anjou]] vznikla [[personální unie]], jež měla oba státy chránit před útoky [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]. |
|||
Skutečnou unii vytvořil až [[Zikmund II. August]], poslední král z rodu [[Jagellonci|Jagellonců]], [[Lublinská unie|lublinskou unií]] stvrzenou [[1. července]] [[1569]] na sněmu v polském [[Lublin]]u. |
|||
==Historie== |
|||
| ⚫ | Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici [[šlechta]], která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský [[král]] se již dle usnesení ''[[Nihil novi]]'' z roku [[1505]] stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců. Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku [[1573]] byl polským králem zvolen [[Jindřich z Valois]], bratr francouzského panovníka [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]]. Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce [[1574]] po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve [[Francie|Francii]] vlády jako [[Jindřich III. Francouzský]]. Roku [[1576]] byl zvolen polským králem [[Štěpán Báthory]], který v letech [[1579]]–[[1582]] vedl poměrně úspěšnou válku proti [[Rusko|Rusku]]. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání [[Turci|Turků]] z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku [[1587]] syn švédské královny Kateřiny [[Zikmund III. Vasa]], který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku [[1609]] válčil s Ruskem, při kterém získal pro [[Polsko]] další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku [[1619]]. Po jeho smrti roku [[1632]] se na trůn usadil starší syn [[Vladislav IV. Vasa]], kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]]. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce [[1648]] nastoupil na polský trůn [[Jan II. Kazimír Vasa]], bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]], které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi [[Švédsko|Švédska]]. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku [[1669]] byl novým polským králem zvolen [[Michał Korybut Wiśniowiecki]], který se orientoval na Habsburky. V roce [[1672]] vpadli do Polska [[Turci]] a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech [[1674]]–[[1696]] vládl Polsku profrancouzsky orientovaný [[Jan III. Sobieski]]. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]]. |
||
[[Soubor:Juliusz Kossak Sobieski pod Wiedniem.jpeg|thumb|left|200px|Jan III. Sobieski pod Vídní]] |
[[Soubor:Juliusz Kossak Sobieski pod Wiedniem.jpeg|thumb|left|200px|Jan III. Sobieski pod Vídní]] |
||
Válečné konflikty v polovině 17. století způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala. V letech [[1697]]–[[1733]] vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) [[August II. Silný]]. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s [[Rusko|Ruskem]] a [[Dánsko|Dánskem]]. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do [[Polsko|Polska]] a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech [[1704]]–[[1709]] [[Stanislav Leszczyński]]. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku [[1709]] se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce [[August III. Polský]]. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce [[1764]] [[Stanislav August Poniatowski|Stanislav Poniatowski]], za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo |
Válečné konflikty v polovině [[17. století]] způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala. V letech [[1697]]–[[1733]] vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) [[August II. Silný]]. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s [[Rusko|Ruskem]] a [[Dánsko|Dánskem]]. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do [[Polsko|Polska]] a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech [[1704]]–[[1709]] [[Stanislav Leszczyński]]. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku [[1709]] se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce [[August III. Polský]]. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce [[1764]] [[Stanislav August Poniatowski|Stanislav Poniatowski]], za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo. |
||
==Související články== |
|||
*[[Polské království]] |
|||
*[[Litevské velkoknížectví]] |
|||
*[[Trojí dělení Polska]] |
|||
==Externí odkazy== |
==Externí odkazy== |
||
| Řádek 53: | Řádek 64: | ||
{{commonscat|Polish-Lithuanian Commonwealth}} |
{{commonscat|Polish-Lithuanian Commonwealth}} |
||
| ⚫ | |||
{{link FA|bg}} |
{{link FA|bg}} |
||
Verze z 15. 1. 2010, 22:12
Polsko-litevská unie neboli Republika obou národů (polsky Rzeczpospolita Obojga Narodów, litevsky Abiejų Tautų Respublika), též I. Rzeczpospolita byl státní útvar ve střední a východní Evropě existující mezi lety 1569–1795. Oficiálně uzavřena v 12. srpna v Lublinu (Lublinská unie).
Vznik
Ke spojení polského a litevského státu došlo již v roce 1386. Uzavřením sňatku mezi litevským velkoknížetem Jagellem a polskou princeznou Hedvikou z Anjou vznikla personální unie, jež měla oba státy chránit před útoky Řádu německých rytířů.
Skutečnou unii vytvořil až Zikmund II. August, poslední král z rodu Jagellonců, lublinskou unií stvrzenou 1. července 1569 na sněmu v polském Lublinu.
Historie
Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici šlechta, která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský král se již dle usnesení Nihil novi z roku 1505 stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců. Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku 1573 byl polským králem zvolen Jindřich z Valois, bratr francouzského panovníka Karla IX.. Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce 1574 po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve Francii vlády jako Jindřich III. Francouzský. Roku 1576 byl zvolen polským králem Štěpán Báthory, který v letech 1579–1582 vedl poměrně úspěšnou válku proti Rusku. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání Turků z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku 1587 syn švédské královny Kateřiny Zikmund III. Vasa, který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku 1609 válčil s Ruskem, při kterém získal pro Polsko další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku 1619. Po jeho smrti roku 1632 se na trůn usadil starší syn Vladislav IV. Vasa, kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům Třicetileté války. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce 1648 nastoupil na polský trůn Jan II. Kazimír Vasa, bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání Bohdana Chmelnického, které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi Švédska. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku 1669 byl novým polským králem zvolen Michał Korybut Wiśniowiecki, který se orientoval na Habsburky. V roce 1672 vpadli do Polska Turci a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech 1674–1696 vládl Polsku profrancouzsky orientovaný Jan III. Sobieski. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku 1683 porazit Turky při obléhání Vídně.
Válečné konflikty v polovině 17. století způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala. V letech 1697–1733 vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) August II. Silný. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s Ruskem a Dánskem. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do Polska a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech 1704–1709 Stanislav Leszczyński. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku 1709 se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce August III. Polský. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce 1764 Stanislav Poniatowski, za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polsko-litevská unie na Wikimedia Commons