Ryby

Karas zlatý (Carassius auratus), tzv. „zlatá rybka“ je jednou z nejdéle domestikovaných ryb.

Ryby (Osteichthyes, kostnaté ryby) je společné označení pro dvě třídy čelistnatých obratlovců s proměnlivou tělní teplotou, nozdratých (Sarcopterygii) a paprskoploutvých (Actinopterygii).

Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. Některé druhy ryb jsou obojživelné a určitý čas tráví na souši. Počet recentních druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. Variabilita rykpůkkib je obrovská. Patří mezi ně druhy dravé, všežravé, býložravé i parazitické, druhy žijící samotářsky, v párech i ve statisí´´é´++++++++cových hejpijpiújnech. Nejmenší ryby patří mezi nejmenší obratlovce vůbec (8 mm v dospělosti), zatímco jiné dosahují více než 4 metry délkúoúíéi=í=y. Ryby mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku.

Anatomie a fyziologie ryb

Trávicí soustava

Ryby přijímají potravu ústy (+++++++++++++++++++++++++++++++ě+Tento článek pojednává o živočiších. O příjmení pojednává článek Ryba (příjmení).

Karas zlatý (Carassius auratus), tzv. „zlatá rybka“ je jednou z nejdéle domestikovaných ryb.Ryby (Osteichthyes, kostnaté ryby) je společné označení pro dvě třídy čelistnatých obratlovců s proměnlivou tělní teplotou, nozdratých (Sarcopterygii) a paprskoploutvých (Actinopterygii).

Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. Některé druhy ryb jsou obojživelné a určitý čas tráví na souši. Počet recentních druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. Variabilita ryb je obrovská. Patří mezi ně druhy dravé, všežravé, býložravé i parazitické, druhy žijící samotářsky, v párech i ve statisícových hejnech. Nejmenší ryby patří mezi nejmenší obratlovce vůbec (8 mm v dospělosti), zatímco jiné dosahují více než 4 metry délky. Ryby mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku.

Obsah [skrýt] 1 Anatomie a fyziologie ryb 1.1 Trávicí soustava 1.2 Požerákové zuby 1.3 Dýchací soustava 1.3.1 Žábry 1.3.2 Přídavné dýchací orgány 1.4 Smyslové orgány 1.4.1 Oko 1.4.2 Sluchorovnovážný orgán 2 Etologie ryb 2.1 Rozmnožování ryb 2.2 Péče o potomstvo 3 Biotopy 4 Externí odkazy

Tento článek pojednává o živočiších. O příjmení pojednává článek Ryba (příjmení).

Karas zlatý (Carassius auratus), tzv. „zlatá rybka“ je jednou z nejdéle domestikovaných ryb.Ryby (Osteichthyes, kostnaté ryby) je společné označení pro dvě třídy čelistnatých obratlovců s proměnlivou tělní teplotou, nozdratých (Sarcopterygii) a paprskoploutvých (Actinopterygii).

Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. Některé druhy ryb jsou obojživelné a určitý čas tráví na souši. Počet recentních druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. Variabilita ryb je obrovská. Patří mezi ně druhy dravé, všežravé, býložravé i parazitické, druhy žijící samotářsky, v párech i ve statisícových hejnech. Nejmenší ryby patří mezi nejmenší obratlovce vůbec (8 mm v dospělosti), zatímco jiné dosahují více než 4 metry délky. Ryby mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku.

Obsah [skrýt] 1 Anatomie a fyziologie ryb 1.1 Trávicí soustava 1.2 Požerákové zuby 1.3 Dýchací soustava 1.3.1 Žábry 1.3.2 Přídavné dýchací orgány 1.4 Smyslové orgány 1.4.1 Oko 1.4.2 Sluchorovnovážný orgán 2 Etologie ryb 2.1 Rozmnožování ryb 2.2 Péče o potomstvo 3 Biotopy 4 Externí odkazy

vTento článek pojednává o živočiších. O příjmení pojednává článek Ryba (příjmení).

Karas zlatý (Carassius auratus), tzv. „zlatá rybka“ je jednou z nejdéle domestikovaných ryb.Ryby (Osteichthyes, kostnaté ryby) je společné označení pro dvě třídy čelistnatých obratlovců s proměnlivou tělní teplotou, nozdratých (Sarcopterygii) a paprskoploutvých (Actinopterygii).

Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. Některé druhy ryb jsou obojživelné a určitý čas tráví na souši. Počet recentních druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. Variabilita ryb je obrovská. Patří mezi ně druhy dravé, všežravé, býložravé i parazitické, druhy žijící samotářsky, v párech i ve statisícových hejnech. Nejmenší ryby patří mezi nejmenší obratlovce vůbec (8 mm v dospělosti), zatímco jiné dosahují více než 4 metry délky. Ryby mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku.

Obsah [skrýt] 1 Anatomie a fyziologie ryb 1.1 Trávicí soustava 1.2 Požerákové zuby 1.3 Dýchací soustava 1.3.1 Žábry 1.3.2 Přídavné dýchací orgány 1.4 Smyslové orgány 1.4.1 Oko 1.4.2 Sluchorovnovážný orgán 2 Etologie ryb 2.1 Rozmnožování ryb 2.2 Péče o potomstvo 3 Biotopy 4 Externí odkazy

Tento článek pojednává o živočiších. O příjmení pojednává článek Ryba (příjmení).

Karas zlatý (Carassius auratus), tzv. „zlatá rybka“ je jednou z nejdéle domestikovaných ryb.Ryby (Osteichthyes, kostnaté ryby) je společné označení pro dvě třídy čelistnatých obratlovců s proměnlivou tělní teplotou, nozdratých (Sarcopterygii) a paprskoploutvých (Actinopterygii).

Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. Některé druhy ryb jsou obojživelné a určitý čas tráví na souši. Počet recentních druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. Variabilita ryb je obrovská. Patří mezi ně druhy dravé, všežravé, býložravé i parazitické, druhy žijící samotářsky, v párech i ve statisícových hejnech. Nejmenší ryby patří mezi nejmenší obratlovce vůbec (8 mm v dospělosti), zatímco jiné dosahují více než 4 metry délky. Ryby mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku.

Obsah [skrýt] 1 Anatomie a fyziologie ryb 1.1 Trávicí soustava 1.2 Požerákové zuby 1.3 Dýchací soustava 1.3.1 Žábry 1.3.2 Přídavné dýchací orgány 1.4 Smyslové orgány 1.4.1 Oko 1.4.2 Sluchorovnovážný orgán 2 Etologie ryb 2.1 Rozmnožování ryb 2.2 Péče o potomstvo 3 Biotopy 4 Externí odkazy

+ěěěěěěěěěěěěěěěěěěěžžžtgggggggggwoirhtoůirhtuqrgehtki jpoj§okůpústa mohou být horní, dolní nebo koncová). V dutině ústní se mohou vyskytovat zuby, ale neprodukují sliny. Za dutinou ústní se nachází hltan. Na jeho dně jsou u některých skupin umístěny požerákové zuby, které vznikly přeměnou pátého páru žaberních oblouků. Požerákové zuby slouží k mechanickému trávení potravy. Trávící trubice pokračuje jícnem, žaludkem, střevem, ve kterém jsou pylorické výběžky s funkcí sekrece trávících enzymů. Trávící trubice končí řitním (análním) otvorem. Součástí trávící soustavy jsou i játra, slezina, žlučník, slinivka břišní.

Požerákové zuby

Vznikly přeměnou pátého páru žaberního oblouku u ryb. Jsou umístěny v hltanu některých druhů ryb (například u bolena, kapra, pstruha, plotice, střevle...). Rybám pomáhají polykat, posouvat potravu dále do jícnu a u mnoha ryb mechanicky trávit potravu. Požerákové zuby mohou být různého tvaru - špičaté, ploché, tupé. Většinou jsou uspořádány v jedné nebo třech řadách na požerákové kosti. Požerákové zuby jsou také možným rozlišovacím a identifikačním znakem ryb. Pro každý druh ryby je uspořádání a počet požerákových zubů typický a ozubení lze je zapsat vzorcem.

Dýchací soustava

Žábry

Primárním dýchacím orgánem ryb jsou čtyři páry žaber umístěné na kostěných žaberních obloucích v žaberní dutině. Žábry slouží k výměně dýchacích plynů mezi krví a vodou.

Přídavné dýchací orgány

Mnoho druhů ryb žije ve vodách s velmi nízkým obsahem kyslíku a některé jsou dokonce obojživelné. U těchto druhů se vyvinuly různé přídavné dýchací orgány sloužící k dýchání kyslíku vzdušného. U některých druhů je dýchání vzdušného kyslíku jen doplňkové, jiné druhy (ačkoliv všechny mají zachované žábry) jsou na něm závislé a v případě nemožnosti nadechnutí se na hladině utopí.

Labyrintky (ryby podřádu Anabantoidei) získaly své jméno podle labyrintu, kostěného lamelovitého útvaru vzniklého z horní části prvního žaberního oblouku a pokrytého hustě prokrvenou sliznicí. Labyrintky vdechují tlamkou na hladině vzduch, bublina se dopraví do žaberní dutiny k labyrintu, kde dochází k výměně dýchacích plynů. Mezi labyrintky paří i lezoun indický (Anabas testudineus), který opouští vodu a dokáže se pohybovat až několik set metrů po souši. Období sucha přežívá zahrabaný v bahně.

Někteří sumci, a to pancéřníčci (čeleď Callichthyidae) a někteří krunýřovci (čeleď Loricariidae) vyvinuli střevní dýchání. Vzduch na hladině polykají, bublina prochází trávicím traktem, až v určité části střeva (u některých krunýřovců žaludku) dochází k výměně plynů. Pak vzduch vychází z těla řitním otvorem. I mezi těmito rybami jsou druhy, které dokážou přežívat období sucha zahrabáni v bahně. Střevní dýchání se kromě sumců vyvinulo i u některých sekavcovitých (čeleď Cobitidae), např. v Česku žijícího piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis).

Jiní sumci, keříčkovci (čeleď Clariidae), vyvinuli další typ přídavného dýchání. Je jím keříčkovitý útvar vzniklý z druhého až čtvrtého (někdy jen druhého a čtvrtého) žaberního oblouku a vybíhající dozadu do protažené žaberní dutiny. Keříčkovci často opouští vodu a na souši i hledají potravu. Keříčkovci čeledi Heteropneustidae mají k dýchání vzdušného kyslíku dvě dlouhé vakovité trubice vybíhající dozadu podél páteře. I oni jsou schopni pohybovat se po souši.

Smyslové orgány

Oko

Zrak je pro většinu denních ryb velmi důležitým smyslem. Ryby mají dvě komorové oči.

Sluchorovnovážný orgán

Skládá se ze třech polokruhovitých chodbiček, dvou váčků a otolitů, které umožňují zjištění polohy těla.

Etologie ryb

Rozmnožování ryb

Ryby jsou gonochoristé, hermafroditismus se objevuje jen výjimečně. Pohlavní žlázy jsou párové. Pohlavní dimorfismus se takřka nevyskytuje. Rozmnožování u ryb se říká tření.

Péče o potomstvo

Nějaký typ péče o potomstvo se vyvinul asi u pětiny známých druhů ryb.

Afrofilní ryby jsou ryby, které staví na hladině nebo pod listem rostliny ve vodním sloupci pěnová hnízda. Patří mezi ně velcí pancéřníčci (rody Callichtys, Hoplosternum, Dianema), většina druhů labyrintek (podřád Anabantoidei) a tetrovitá ryba Hepsetus odoë. Pěnová hnízda staví obvykle samec z bublinek tvořených ústním sekretem a případně úlomků rostlin.

Biotopy

Podle vodního prostředí, ve kterém žijí, dělíme ryby na:

• Sladkovodní – žijí ve sladké vodě
• Mořské – žijí ve slané vodě (moře a oceány)
• Tažné – ty se dále rozdělují:
  • Anadromní – žijí ve slané vodě, ale rozmnožují se ve sladké vodě (např. losos)
  • Katadromní – žijí naopak ve sladké vodě, ale rozmnožují se ve slané vodě (např. úhoř)
• Polotažné – během života mění místa svého pobytu

Externí odkazy

Galerie kostnaté ryby na Wikimedia Commons

• Sladkovodní a mořské ryby Evropy
• Taxonomie ryb na BioLibu
• Přehled systému ryb a rybovitých obratllovců
• Atlas ryb on-line