Vulgární latina: Porovnání verzí
m typos |
změna zkratky |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
*Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například ''Peregrinatio Aetheriae'' ze [[4. století]] nebo texty Gregora z Toursu (Gregoire de Tours). Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk. |
*Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například ''Peregrinatio Aetheriae'' ze [[4. století]] nebo texty Gregora z Toursu (Gregoire de Tours). Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk. |
||
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané '''sermo romana rustica''', a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve [[francouzština|fr.]] tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / [[italština| |
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané '''sermo romana rustica''', a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve [[francouzština|fr.]] tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / [[italština|ita.]] cavallo / [[španělština|šp.]] caballo / [[portugalština|port.]] cavalo (prostě kůň). |
||
[[Kategorie:Latina]] |
[[Kategorie:Latina]] |
Verze z 22. 3. 2008, 17:00
Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky.
I když pojem není omezený jen na pozdnělatinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:
- Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
- Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
- a) všech románských jazyků
- b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
- Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregora z Toursu (Gregoire de Tours). Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / ita. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA