Vulgární latina: Porovnání verzí
z sk: |
m typos |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Vulgární latina''' nebo '''lidová latina''' ([[latina|latinsky]] ''sermo vulgaris'' tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí [[latina|latiny]] v [[Starověký Řím|Římské říši]] (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období [[9. století]], kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly [[románské jazyky]]. |
'''Vulgární latina''' nebo '''lidová latina''' ([[latina|latinsky]] ''sermo vulgaris'' tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí [[latina|latiny]] v [[Starověký Řím|Římské říši]] (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období [[9. století]], kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly [[románské jazyky]]. |
||
I když pojem není omezený jen na |
I když pojem není omezený jen na pozdnělatinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období. |
||
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí: |
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí: |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
*Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v [[Pompeje|Pompejích]]) a pozdějších románských jazyků: |
*Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v [[Pompeje|Pompejích]]) a pozdějších románských jazyků: |
||
**a) všech románských jazyků |
**a) všech románských jazyků |
||
**b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry ''La Spezia-Rimini'', [[Francie]] a [[Pyrenejský poloostrov|pyrenejského |
**b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry ''La Spezia-Rimini'', [[Francie]] a [[Pyrenejský poloostrov|pyrenejského poloostrova]], jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní [[italština]], [[rumunština]] a [[dalmatština]] vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků. |
||
*Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých |
*Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například ''Peregrinatio Aetheriae'' ze [[4. století]] nebo texty Gregora z Toursu (Gregoire de Tours). Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk. |
||
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny |
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané '''sermo romana rustica''', a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve [[francouzština|fr.]] tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / [[italština|tal.]] cavallo / [[španělština|šp.]] caballo / [[portugalština|port.]] cavalo (prostě kůň). |
||
[[Kategorie:Latina]] |
[[Kategorie:Latina]] |
Verze z 14. 2. 2008, 23:17
Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky.
I když pojem není omezený jen na pozdnělatinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:
- Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
- Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
- a) všech románských jazyků
- b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
- Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregora z Toursu (Gregoire de Tours). Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / tal. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA